Rozpis ledu
Živé vysílání
Ale hezky po pořádku, začneme očekáváním. Když jsem se dozvěděl, že si šéf Dukly vybral na střídačku dalšího asistenta, tak mě jako první napadlo, jak se tam vlastně všichni ti chlapi poskládají. Ale nakonec to zvládli celkem v pohodě, skoro bych se nebál v této souvislosti použít slovo systém.
Když pominu hráče, tak šlo vlastně jenom o to, aby se při přebíhání od jednoho svěřence ke druhému nesrazili Bedřich Ščerban a Aleš Totter. Ostatní se naštěstí moc nehýbali a trenér gólmanů Petr Jaroš si raději rovnou sedl vedle střídačky do hlediště.
RADOST MĚLA JEPIČÍ ŽIVOT
Po očekávání se dostavila radost z vedoucího gólu. Bohužel měla v tomto případě pouze jepičí život. Na přesnou trefu Oldy Bakuse totiž dokázal už po několika málo vteřinách, přesně po 42, odpovědět ostravský Holuša. Jak já jsem jako rysí děcko nesnášel babiččinu větu – První vyhrání z kapsy vyhání. Brr. No nicméně, zase měla pravdu. Tedy aspoň pro dalších zhruba sedmatřicet minut.
Během nich si u mě podávalo ruce rozčarování se studem. Řeknu vám rovnou, takovou hru už bych na Horáckém zimním stadionu fakt vidět nechtěl! Na malý moment jsem se odvážil tajně doufat, že jde snad jen o nějakou hodně drsnou recesi, jenomže pískot prořídlých tribun mě brzy ujistil, že se opravdu jedná o skutečnost. Nicméně také hodně drsnou.
Ve chvíli, kdy jsem se smiřoval s nejhorším a sám pro sebe si tak přemýšlel, do jaké díry na stadionu se schovám, abych nemusel každému naštvanému fanouškovi vysvětlovat, že já za to opravdu nemůžu, přišel nečekaný obrat. Nebo-li příjemné překvapení.
KDEPAK SE SCHOVÁVAL?
Nevím, jak to trenéři udělali, ale na poslední třetinu někde dokázali najít tým, který byl sice na první pohled od toho z předchozích dvou částí k nerozeznání podobný, ale jinak úplně jiný. Tenhle bojoval jako o život, nenechal soupeři vydechnout a co víc, věděl, jak se hraje hokej.
Šokovaní hosté nemohli prvních deset minut popadnout dech. Neustále byli zavření před svým gólmanem a na toho jihlavského neměli čas ani kouknout, natož na něj vypálit nějakou střelu. Je jasné, že takovému tlaku nešlo odolávat dlouho. Jak s oblibou říkávala moje babča (tedy hlavně, když si myslela, že tvrdě spím): Málo platné, jednou se každá spustí.
Co přesně měla na mysli, to nevím, každopádně Jihlava spustila pořádný kolotoč před Ilášovou brankou a výsledkem toho bylo nejprve vyrovnání s hole Ládi Rytnauera a hned o chvíli později vedoucí gól zlínské posily Michala Pšurného. A najednou to bylo 3:2 pro Duklu.
OPAKOVAT, OPAKOVAT...
Pískot vystřídal potlesk a tři body byly rázem nadosah. Pravda, několika chybám se naši kluci ve zbytku zápasu nevyhnuli, ale zase se mohli spolehnout na Milana Řehoře v brance. A jak už tady bylo mockrát řečeno – nebýt jeho...
Takže závěrem bych chtěl napsat asi tohle: Jsem hrozně rád, že máme tři body a zároveň věřím, že hra z poslední třetiny se teď stane jihlavským mustrem. Skoro mám chuť se jet podívat v sobotu i do Benátek nad Jizerou, jestli to opravdu bude fungovat. A třeba se tam potkám i s některými z vás.
Mějte se fajn, přeji prima den a dobrou náladu. Váš Maskot
Sdílejte článek
