Splní si Sáblík svůj sen?

Před letošní sezónou jsi poprvé ve své kariéře změnil klub. K překvapení mnoha fanoušků jsi však nezamířil do vysněné extraligy, ale do prvoligového Ústí nad Labem. Nabídka z nejvyšší soutěže nepřišla?
Letos ne. Když to vezmu zpětně a vrátím se o nějaký ten rok dozadu, tak já jsem asi nějakou tu nabídku z extraligy promeškal. Bohužel. Navíc teď ta loňská sezóna už nebyla z mé strany tak povedená, jak třeba ty začátky, kdy jsme s Jihlavou spadli z extraligy. A od toho se to odvíjí. Takže ty nabídky skutečně nebyly.

A proč jsi zamířil právě do Slovanu?
Oni se mi ozvali jako jedni z prvních. Ústí o mě od počátku projevilo velký zájem. Říkali, že by byli rádi, kdybych tam byl. Jejich cíl byl takový, že chtějí hrát o špici tabulky a v nějakém dlouhodobém výhledu se pokusit postoupit do extraligy. Tenhle plán, tahle koncepce, se mi líbila. Takže ta volba pak byla vlastně jednoduchá. Navíc to pro mě byla nová motivace. Jsem v Jihlavě vlastně odmalička a už to asi bylo i vidět. Každý hráč potřebuje občas změnu. Jen doufám, že mi ta změna trochu prospěla. Poznal jsem nové lidi, nový herní styl a nové prostředí. Byl bych rád, kdyby se ten sen a plán, co mají v Ústí, povedl dotáhnout do konce. Když se mi to nepovedlo tady v Jihlavě...

Čím myslíš, že jsi Ústecké Lvy zaujal nejvíce? Myslíš, že ti k novému angažmá mohly pomoci výborné výkony, které jsi v dresu Dukly při zápasech na severu Čech pravidelně podával? Přeci jen, několikrát jsi tam byl vyhlášen hráčem zápasu.
I to je možné. Ale na druhou stranu se v Ústí před sezónou z velké části změnilo vedení. Je tam nový sportovní manažer, který před tím působil v Mladé Boleslavi a dvě sezóny zpátky v Kadani. Takže ten asi právě ty ústecké zápasy neviděl. Ale prostě mě asi znal a vyhlídl si mě. Proto padla ta volba na mě. A já jsem rád, že si mě tam vytáhl.

V Ústí však před sezónou provedli řadu změn nejen ve vedení, ale i v hráčském kádru.
V podstatě tam sestavili úplně nový tým. Vždyť z loňského kádru tam zůstali snad tři - čtyři hráči. Je ale určitě dobře, že se snaží hráče kupovat a ne je tam mít pouze na hostování. Chtějí tam vytvořit nějakou novou osu celého mančaftu. Ale ze začátku to tak nevypadalo. Já jsem do týmu přišel jako jeden z prvních, už na letní přípravu. Tu s námi ještě absolvovali i kluci co v Ústí hráli loni. V tu chvíli to vypadalo, že to bude tak půl na půl. Že nových hráčů tam budou maximálně dvě třetiny. Jenže během té letní přípravy staří kluci odcházeli. Vedení s nimi neprodlužovalo smlouvy, někteří chtěli odejít sami.

Slovan obměnil v podstatě celé mužstvo. Nebyl to trochu risk?
Těžko říct, jestli přístup vedení je dobrý či špatný. Naší největší nevýhodou je určitě to, že nejsme sehraní a že se známe krátce. Já jsem měl začátku sezóny strach, že ta naše nesehranost bude vidět a že budeme prohrávat. Naštěstí se to nevyplnilo. Myslím si, že jsme hráli dobře. A to i přesto, že jsme několik zápasů prohráli úplně zbytečně. To byla možná trochu daň za tenhle nový mančaft. Jinak si ale myslím, že v tom dlouhodobém plánu co Ústí má je to spíš výhoda. Nejsme totiž vázaní nějakýma okolnostma, které se tam třeba udály. My jsme tam přišli jako noví. S čistým štítem, hrát hokej a odevzdat to nejlepší, co umíme.

A jak se v novém přostředí, s novými tvářemi, tvoří ta správná parta?
My jsme tam nepřišli všichni najednou. V té první vlně přišlo asi pět hráčů a postupně se to doplňovalo. A my jsme se tak postupně poznávali. Myslím si, že ta parta v Ústí je dobrá a že všichni kluci jsou v pohodě. V tomhle není žádný problém. Ale jaký je náš tým doopravdy se pozná, až když se začne prohrávat. A my jsme naštěstí zatím žádnou špatnou sérii neměli.

Kapitánem Slovanu je další bývalý jihlavský hráč Daniel Hodek. Jsi rád, že je v mančaftu někdo, koho znáš už z minulosti?
Já jsem do mužstva přišel jako první, Dan přišel asi čtrnáct dní po mně. Ze začátku jsem tak vůbec netušil, že tam bude. Ale určitě jsem byl rád, že tam bude a že tam nebudu úplně sám, v tom začátku mi to určitě pomohlo. My vlastně i dnes do Ústí jezdíme spolu. A navíc v Ústí bydlíme kousek od sebe, v jedné čtvrti. Když si to teď tak promítám zpětně, tak se vedení vždy snažilo vzít takhle hráče pokaždé. Aby tam vždy přišli alespoň dva, kteří se znají z minulého mančaftu. Třeba Lipina se Sýkorou, Kříž se Skuhrovcem... Vždy se snažili vzít alespoň dvojičku.

Po letní přípravě jsi se probojoval na pozici jasné týmové jedničky. Počítal jsi s tím?
Já nevím, ja jsem nad tím snad ani nepřemýšlel. Šel jsem do nového mančaftu a pořádně jsem ani neveděl, kdo tam bude. Do Ústí jsme přišli s Jirkou Zikmundem, který chytal v Mladé Boleslavi. V přípravě jsme dostávali úplně stejně rovnocenné šance. On podával velice dobré výkony a já mám pocit, že s ním se vždy ty těžké zápasy vyhrály. Já už jsem měl pak trošku mindrák. Ale trenéři mi dali do začátku sezóny důvěru a já doufám, že jsem tu šanci jak se říká "chytil za pačesy". Takže jsem v té brance vydržel. Vážně nevím, jestli jsem to čekal nebo ne, já jsem v to prostě doufal. Byl jsem z Jihlavy zvyklý chytat, takže jsem v tom chtěl pokračovat i v Ústí. A kdybych nechytal? Určitě by to pro mě osobně nebylo nic příjemného, ale když bych viděl, že se daří týmu a že se vyhrává, tak bych byl určitě rád. Protože to je v hokeji nejdůležitější. Je ale každopádně určitě dobře, že máme vyrovnanou a kvalitní gólmanskou dvojici. Víme totiž, že Jirka může nastoupit kdykoliv a my můžeme zůstat úplně v klidu. Vždy odchytá minimálně to samé co já.

Na pozici prvního gólmana na se ptám úmyslně, protože vedení Slovanu se v létě nechalo slyšet, že hledá brankařskou jedničku. Brali tě tedy na tento post?
Něco v tom smyslu že by chtěli abych chytal určitě říkali. Ale vždy pak záleží především na té přípravě a na důvěře trenéra. V Ústí to měli hodně složité, protože loni angažovali Rudu Pejchara a on nakonec vůbec nechytal. Vzpomínám si, že tenkrát když přijeli do Jihlavy, mě hodně udivilo, že sedí jen na střídačce a nechytá. Takže mi naznačovali, že se docela vytrestali a byli z tohohle pohledu velmi opatrní. A já jsem rád, že mi ten úvod sezóny vyšel a že jsem snad jejich očekávání potvrdil.

Přestože jsi brankářem prvoligového Ústí nad Labem, v extralize ses nakonec objevil. V drasu Karlových Varů jsi odchytal dva zápasy. Jaký to byl pocit?
Pocit to byl určitě příjemný. Bylo to z nenadání, v podstatě ze dne na den. Tehdy za mnou přišel náš manažer pan Jandera a říkal, že Vary mají zraněného Fraňka, že budu jezdit do Varů na střídavý start a že se tam budeme střídat s chomutovským Kamilem Jarinou. Nakonec jsem tam byl tuším na čtyři nebo pět zápasů. Dva z nich jsem odchytal a oba jsme vyhráli, takže s tímhle startem v extralize můžu být určitě spokojen. Bylo to vlastně po dlouhé době, asi po pěti či šesti letech, a tak jsem byl i trošku zvědavý, jak ta extraliga vypadá. Oproti první lize je tu určitě trošku rozdíl. Ale sám sobě jsem potvrdil, že jsem schopný zápasy v extralize odchytat.

Dva zápasy nejsou sice mnoho, ale přesto je to šance ukázat, že na extraligu máš. Bral jsi to tak? Vždyť Kamil Jarina si působením ve Varech nakonec řekl o angažmá v Litvínově.
Když vezmu právě tohle angažování Kamila Jariny, tak mi asi týden před tím řekl trenér, že mi zrušili původní střídavý start v Karových Varech a udělali mi ho do Litvínova. Petr Franěk se totiž uzdravil, už asi měsíc chytal a v Litvínově měli zrovna v tu chvíli problémy s gólmany. Docela mě to udivilo, ale pár dní na to bylo ve zprávách, že Litvínov přímo koupil Jarinu. Takže tím mé cestování do Litvínova skončilo vlastně ještě dřív, než začalo. Ale já jsem byl spíš rád. Šlo mi o to, aby se mi dařilo hlavně v Ústí. Protože to je moje priorita. Navíc, když bude hrát člověk dobře v zápasech první ligy, tak si ho v extralize všimnou a ta možnost je pak daleko vyšší, než když se budeme plácat někde uprostřed či na konci tabulky.

Zcela jistě zvláštní pocity jsi také musel zažívat během zápasů proti Jihlavě. Bylo to vlastně poprvé, co jsi proti Dukle nastoupil.
Určitě jsem byl rád, že první zápas proti Jihlavě jsme hráli v Ústí. A pomohlo mi i to, že to bylo až poslední utkání z celé čtvrtiny. Utkání dopadlo dobře, vyhráli jsme 5:2, když výsledek Jihlava zkorigovala až v samotném závěru. Ale pocitově to bylo určitě hrozné. Přišlo mi to úplně nepřirozené, furt mi přišlo divný, že ti červení hrají proti mně, když mají hrát se mnou... Ale to bylo jen vnitřně a velmi těžko se to popisuje. Ten druhý zápas byl pak mnohem lepší. Čekal jsem, že to domácí prostředí na mě zapůsobí daleko víc. Byl jsem sice víc nervozní než jindy, ale po prvních pár minutách to ze mě spadlo a pak už jsem byl v klidu. Proto mě teď zpětně mrzí, že ten zápas dopadl tak, jak dopadl.

To ovšem byly zápasy základní části, ve kterých jde "jen" o 3 body. Ale co když se Ústí střetne s Jihlavou v playoff?
Já si myslím, že to přijde. Doufám, a i ty cíle Ústí jsou takové, že se v playoff dostaneme dál, než do prvního kola. A pak se chtě - nechtě s Jihlavou stejně asi potkáme. Bude to určitě zajímavý a pro mě to bude asi příjemnější, než jednotlivé zápasy. Samozřejmě před prvním zápasem série by ta nervozita byla, ale pak už bych to bral jako jakoukoliv jinou sérii. V playoff se totiž hraje dvakrát ve dvou dnech a člověk tedy nemá tolik času o tom přemýšlet. A navíc, když nevyjde první zápas, tak se vzápětí hraje druhý. Takže si myslím, že to by už pro mě nebylo tak psychicky náročné.

Takže se Jihlavy jako soupeře neobáváš? Bral by jsi to spíš jako výzvu?
Určitě se toho neobávám. Mám za sebou premiérová utkání, kdy jsem proti Dukle nastoupil jak v Ústí, tak i v Jihlavě, a tak vím, co od toho můžu očekávat. Navíc věřím, že bychom byli schopní Duklu v playoff porazit. A jak už jsem řekl, myslím si, že na ten souboj nakonec dojde. Věřím totiž, že jak my, tak Jihlava, první kolo přejdeme a tak se stejně asi potkáme. Třeba až ve finále. Byla by to určitě výzva. A kdybychom vyřadili Jihlavu z playoff, bral bych to jako třešničku na dortu. Protože v playoff to chodí tak, že postoupit může jen jeden.

Sdílejte článek