Rozpis ledu
Živé vysílání
Josef Augusta se narodil 24. listopadu 1946 v Havlíčkově Brodě, kde s hokejem začínal. Vojenská služba jej zavála do nadaleké Jihlavy, kde již zakotvil. S Duklou získal osm ligových titulů, další přidal coby trenér. V sezoně 1993/1994 dovedl coby hlavní kouč k prvnímu titulu v samostatné české extralize tým Olomouce.
Během své bohaté hráčské kariéry zaznamenal řadu úspěchů i v reprezentaci. Ve své sbírce má tři stříbra a jeden bronz z mistrovství světa, stříbrnou medaili vybojoval s československou reprezentací i v roce 1976 na olympiádě v Insbrucku.
Po skončení aktivní hráčské kariéry se věnoval trénování. Vedle Dukly Jihlava a Olomouce vedl i hokejisty Zlína, Havířova či Slovanu Bratislava. Tak trochu exotické zahraniční angažmá prožil na lavičcce italského týmu Alleghe.
Do historie českosloslovenského a především českého hokeje se zapsal svými trenérskými úspěchy s reprezentací. Má kompletní Zlatý hattrick - v letech 1999 až 2001 dovedl (jednou jako asistent, dvakrát jako hlavní trenér) český národní tým na mistrovství světa ke zlatu. V roce 1999 stál na reprezentační střídačce jako asistent legendárního Ivana Hlinky, v následujících dvou letech dokonal Zlatý hattrick jako hlavní kouč společně s pardubickým Vladimírem Martincem.
LEGENDA. Josef Augusta je duchovním otcem Zlatého utkání, kdy se na konci prázdnin v roce 2014 na Horáckém zimním stadionu v Jihlavě utkal téměř kompletní tým olympijských vítězů z Nagana s hráči, kteří se podíleli na zisku tzv. Zlatého hattricku. Na horním snímku odpovídá v pražském sídle ČSLH na dotazy novinářů při tiskové konferenci ke Zlatému utkání. S Vladimírem Martincem (dolní foto) získal coby trenér dva tituly mistrů světa. Foto: Archiv HC Dukla Jihlava
Na jaře 2014 před startem Mistrovství světa v ledním hokeji, které hostily Praha a Ostrava, poskytl obsáhlý rozhovor Karlu Líbalovi z Jihlavského deníku (celý rozhovor zde).
|
⇒ Josef Augusta
* 24. listopadu 1946
HRÁČSKÁ KARIÉRA
Dukla Jihlava (1965-1982)
REPREZENTACE ČSSR
reprezentoval v letech 1969-1978
TRENÉRSKÁ KARIÉRA
Dukla Jihlava
(1987-1992, 1997-1998, 2009-2010)
REPREZENTACE ČR
trenérem v letech 1999-2002
|
Jak vzpomínáte na hráčskou éru v Dukle Jihlava?
To bylo něco naprosto úžasného. Postupně jsme, naše generace, udělali osm titulů mistra republiky. Podařilo se mi díky Dukle prosadit do reprezentace, hrál jsem na olympiádě v Innsbrucku, kde jsme byli už tehdy kousek od zlata. Nastupoval jsem za reprezentaci na světových šampionátech. To bylo všechno krásné. Ale především jsem v Dukle poznal neuvěřitelnou spoustu skvělých hráčů a lidí. Byly tam takové osobnosti jako Jarda Holík, Suchý, Hrbatý, Klapáč… trénovali mě Pitner a Neveselý. Bylo to velice příjemné být součástí takového týmu. Ale rád bych zmínil i reprezentační kariéru, kdy jsem měl čest nastupovat vedle osobností typu Pospíšila, Hlinky, Machače, Martince, bratrů Šťastných ze Slovanu a dalších.
Ovlivnil vás jako trenéra Jaroslav Pitner, opravdová trenérská veličina československého hokeje?
Ano. A to doslova. Když jsem končil hráčskou kariéru, Pitner mi prostě řekl: Půjdeš trénovat! My jsme měli s Jirkou Holíkem vystudovanou pedagogickou fakultu, obor tělocvik – zeměpis, takže jsme měli trenérskou B licenci. Začal jsem trénovat v tehdejším tréninkovém středisku mládeže Modety Jihlava, později jsem přešel jako hlavní trenér do Dukly.
Vy už jste trenérské řemeslo pověsil na hřebík, ale úspěšně v něm pokračuje váš syn Patrik (hlavní trenér juniorského týmu Dukly Jihlava a asistent u české reprezentace do 18 let - pozn. aut.). Vybral si tuto práci sám?
Prostě se potatil. (smích) Dal se na to sám, ale měl k tomu i díky mě blízko. V současné době dělá šéfa mládežnické akademie v Dukle, asistenta u reprezentační šestnáctky, tři roky dělal asistenta u áčka Dukly. Myslím si, že to dělá dobře, a zúročuje své hráčské zkušenosti. Byl u posledního titulu Dukly, hrál v Americe a Německu, takže o hokeji a trénování něco ví. Mladým hráčům má co dát a věřím, že z něj bude dobrý trenér.
Přijde si ještě někdy k vám pro radu?
My se dovedeme o hokeji bavit hodně dlouho, a někdy to jsou hodně vyostřené debaty. Já mám jiný názor na trénování než on. Podle mého český hokej sešel trošku z cesty přípravy mladých hráčů, která ho zdobila. Hokejista, který přijde z mládeže do A týmu, musí být výborně připravený po fyzické stránce, aby mohl opakovaně podávat stále vysoké výkony. Zatímco současná škola více preferuje herní stránku přípravy nad kondiční. Takže naše hokejové debaty směřují tímto směrem.
Co vám hokej, kterému jste zasvětil celý svůj život, dal?
Hokej mi dal především to, že jsem mohl dělat, co mě bavilo. Procestoval jsem díky němu, s výjimkou Japonska, celý svět. Dal mi spoustu sportovních, ale i mimosportovních zážitků. Měl jsem rovněž štěstí, že jsem se po celou dobu pohyboval v týmech, ať už v Dukle, nebo u reprezentace, kde byli hráči, kteří patřili v tuzemsku i ve světovém měřítku k nejlepším. Získal jsem řadu nových přátel a prožil spoustu netradičních akcí. Hrál jsem například fotbal na Tehelném poli v Bratislavě, kde jsme nastoupili proti hokejistům Slovanu a bylo tam pět tisíc diváků. To jsou prostě věci, které jsou nezapomenutelné, bylo jich ohromně moc, a jsem za to šťastný.
Sdílejte článek
