Při posledním extraligovém zápase Kometa-Dukla byla určitě také dobrá atmosféra, směje se Radek Hubáček

25.09.2017 / Tomáš Lysý, Zdeněk Drla

Bylo vcelku jasné, koho si místní média po zápasu Dukly na ledě Komety vyberou. Radek Hubáček je totiž brněnským odchovancem a stejně jako jeho starší bratr Petr nedá na štatl pod Špilasem (město pod hradem Špilberk) dopustit. Ačkoliv ho mrzelo, že Jihlava po dobrém výkonu na body opět nedosáhla, našel prostor i na své typické odpovědi, kvůli kterým ho novináři vyhledávají. „Jen bych podotkl, že tady doma nejsem. Byl jsem doma za Lužánkami, ale tam už zimák bohužel nestojí. Před dvaceti lety, když se oba týmy utkaly v extralize naposled, jsem byl za Lužánkama na Déčku a tam byla také dobrá atmosféra,“ prohodí s úsměvem jihlavský hokejista.

V sedmi extraligových zápasech nasbírala Dukla šest bodů za dvě domácí výhry (jednu v prodloužení) a porážku v prodloužení v Chomutově. Mohlo jich být více. V utkání na ledě Pirátů a doma se Zlínem dotáhli Jihlavští dvougólové manko a bodovali. Na ledě Pardubic stáhli zápas z 1:4 na 4:4, ale nakonec odjeli bez bodu. Stejně jako z Brna, kde Kometa na začátku druhé třetiny vedla již 3:0 a Jihlava po mocném finiši sahala po bodech. „Je to čtvrtý nebo pátý zápas, kdy prohráváme o dva tři góly a pak najednou začneme hrát. Nevím, čím to je. Jak kdyby z nás spadlo, že prohráváme 0:3, už nemáme co ztratit, začneme hrát a jedním gólem se dostaneme do hry,“ nedokáže Radek Hubáček vysvětlit průběhy zápasů.

Dotahování nepříznivých stavů stojí Duklu spoustu sil, tím spíš, když veškeré úsilí přijde vniveč. „Zlomovým momentem v Brně bylo, že jsme po gólu na 1:3 nepřidali do konce třetiny další gól, protože jsme byli jasně lepší. Kometu by to daleko více nahlodalo. Ve třetí třetině si to hlídali, mají zkušený mančaft. I když po snížení na 2:3 byl závěr hektický. Měli jsme v přesilovce šanci, ale před bránou mě puk trefil do kolene, jinak by to tam spadlo,“ lituje jihlavský útočník. A ačkoliv zní ze soupeřových táborů na adresu Jihlavy pozitivní hodnocení, ví Radek Hubáček moc dobře, že to není rozhodující. „Nemáme se za co stydět. Na druhou stranu je krásné, když všichni říkají, že hrajeme dobrý hokej a máme nasazení. V tabulce to ale pro nás neznamená žádný bod a je to k ničemu.“

Čtěte také: Posledních deset minut jsme šli naplno, každý chtěl vyrovnat, říká útočník Radoslav Macík

Jeho tvář se proměnila v úsměv v okamžiku, kdy dostal otázky týkající se svého návratu domů. Dvaatřicetiletý plejer je totiž rodákem z Brna a odchovancem Komety, za kterou naskočil naposled v sezoně 2005/2006 v první lize. „Jenom bych podotkl, že tady doma nejsem. Byl jsem doma za Lužánkami, ale tam už zimák bohužel nestojí,“ hlásí hned na začátku rozhovoru a pokračuje v dotazu na atmosféru. „Ta tady byla vždycky dobrá a naši fanoušci tomu pomohli, protože spousta jich se na zápas těšila. Kometa a Dukla jsou dva historicky nejlepší mančafty. Naposledy spolu hráli v první lize, takže v extralize se utkávají po dvaceti letech. Když Dukla hrála naposled extraligu, tak v ní Kometa nebyla,“ připomíná ročník 2004/2005.

Oba dva soupeři se v extralize naposled střetly během ročníku 1995/1996. „To jsem byl určitě také v hledišti, za Lužánkami. Tam byla na Déčku také dobrá atmosféra,“ usmívá se Radek Hubáček a naplno využije „smeč“ při dotazu, jestli pamatuje na bitvy z osmdesátých let. „Tak v osmdesátých letech si to na sto procent nepamatuju,“ směje se útočník narozený roku 1984. „Pamatuju si až špíly po revoluci. Bavili jsme se o tom i s tatem, ale ne vyloženě o zápasech Kometa – Jihlava, ale všeobecně o hokejovém životě. Jak to fungovalo tenkrát, jak nyní,“ uzavírá střelec dvou letošních extraligových gólů.

Videoohlasy s Radkem Hubáčkem


TRENÉR DUKLY JIHLAVA PETR VLK PO ZÁPASU BRNO – JIHLAVA 4:2

Autoři videí: Tomáš Lysý, Zdeněk Drla


SESTŘIH ZÁPASU: HC KOMETA BRNO- HC DUKLA JIHLAVA 4:2