Rozpis ledu
Živé vysílání
„Jednou bych se chtěl do Dukly vrátit a zažít s ní taky nějaký takový úspěch,“ prozradil člen realizačního týmu karlovarské Energie.
Rozhodující semifinálovou bitvu vyhrály Vary v Českých Budějovicích 2:1, jaké byly oslavy?
Žádné. Jen jsme si zakřičeli, poplácali se po ramenou a bylo hotovo. Na tu pravou oslavu si počkáme až po finále.
Takže žádné křepčení, žádný alkohol, prostě nic?
Všechny jsem je na rukou odnesl do kabiny. (usmívá se) Fakt, jednoho po druhém jsem vzal a hodil je doprostřed kabiny.
To vás musely pořádně bolet ruce...
Kdepak, když se vyhrává, tak se všechna bolest zvládá líp. Tak to přece vždycky říkají hráči, ne? (směje se)
A jaká nálada byla v autobuse cestou zpátky do Karlových Varů?
Taky klid. My jsme jim za odměnu pustili erotický film Prci, prci, prcičky 3 a byl od nich pokoj.
Fanoušci na vás u stadionu nečekali?
Horda. Už když jsme vyjížděli z Budějovic, tak nám vytvořili takový špalír, kterým jsme prošli a oni nás všechny poplácali po zádech. Bylo to parádní.
Před třemi lety jste po boji s Českými Budějovicemi nebyl tak veselý. Dukla, kde jste tehdy působil, s Jihočechy prohrála v baráži a sestoupila zpátky do první ligy. Vzpomněl jste si na tu dobu teď při posledním zápase?
Jasně. A o to větší jsem měl taky radost. Říkal jsem si: Tak teď se zase něco nepovedlo vám. (směje se)
Takže Jihlava je pro vás pořád hodně důležitá?
Rozhodně. Já jsem ten, jak se jim říká? Jo, už vím, patriot. Jsem jihlavský patriot. Tam je moje srdce. I když kousek jsem ho teď dal taky Varům.
Co se vám na západočeském městě líbí nejvíc?
Asi procházky po kolonádě. Jsem hotový lázeňský švihák. (směje se) A samozřejmě miluju karlovarské oplatky.
Slyšela jsem, že už brzy budete na procházkách vozit svého potomka...
To je pravda, za pár dnů se nám narodí Matyáš nebo Sára. Nechtěli jsme vědět, co to bude, máme rádi překvapení. Každopádně říkám partnerce, aby vydržela, že kolem 16. dubna už jim budu plně k dispozici. Akorát nevím, jak budu schopný vozit dva kočáry najednou.
Proč dva?
No protože miminko čeká taky moje nejstarší dcera. Asi za měsíc a půl se stanu dědečkem vnučky Pavlínky.
Vraťme se ale zpátky ke karlovarskému týmu. V čem je letos jeho kouzlo?
To je jednoduchý, každý je v tom velkém stroji jedním dokonale fugujícím kolečkem. Je tady naprosto skvělá parta lidí. Od nás maséru počínaje, až po šéfa klubu. Nemusíte mít v týmu hvězdné hráče, ale takové, kteří umějí makat pro mužstvo.
Máte v mančaftu svého oblíbence?
Ne, nedělám mezi nimi rozdíly. Máme se všichni rádi, i když my z Jihlavy přeci jenom ještě o něco radši. (směje se)
Takže všem měříte stejně, ze všech si děláte legraci...
No tak tedy jo, nejvíc mám rád Lukáše Sáblíka. To je můj největší kamarád. (usmívá se)
Myslíte si, že mají Vary na to, aby ve finále porazily i Slávii?
Tenhle tým může dokázat cokoliv. A když ne, tak jsme stejně dosáhli obrovského úspěchu, oslava každopádně bude.
Přičemž nejvíc se asi bude pít becherovka, nebo snad ne?
To je jasný, ta je tady povinná. Na tu my i jezdíme. Proto nám to taky tak šlape. (znovu se rozesměje)
Sdílejte článek
.jpg)
