„Bál jsem se, abych se na ledě příliš nemotal,“ říká Václav Adamec

Co ti jako první prolétlo hlavou, když ses po nehodě probudil v nemocnici?
- „ Vůbec jsem nevěděl co se se mnou stalo. Doktoři mě drželi čtyři dny v umělém spánku a když jsem se probral, tak jsem uviděl jenom sešroubovanou nohu. Na hokej jsem v tu chvíli vůbec nemyslel. Nejdůležitější pro mě bylo, abych mohl chodit. Navíc jsem se bál jestli to přežiju . Kolem mě všude samé přístroje a já měl strach, aby se neobjevilo ještě nějaké vnitřní zranění. Myšlenka na hokej přišla až ve chvíli, kdy se mi ulevilo a začalo mi být lépe.“

Byl jsi hodný pacient?
- „Určitě. Poslouchal jsem na slovo. Vzhledem k tomu co mi bylo, jsem si nedovolil nějak odporovat a experimentovat. Doktorům jsem naprosto důvěřoval.“

Úplně tu první pomoc ti prý poskytl Leoš Pípa. Bavil ses pak s ním o tom, co se stalo?
- „ Bavil, ale až o půl roku později. Do nemocnice za mnou nemohl, protože odjel hrát do Dánska a tak jsme se k tomu vrátili až někdy před Vánocemi. To jsme se potkali zase tady v Jihlavě. Vyprávěl mi, že to vypadalo hrozně. Od kluků jsem věděl, že mi zaškrtil nohu, protože jsem měl poraněnou tepnu a hodně jsem krvácel. Dá se teda říct, že mi vlastně Leoš zachránil život.“

Nebál ses po té nehodě znovu sednout na kolo?
- „ V letošní přípravě jízda na kole po silnici nebyla. Měli jsme jenom spinning a to jsem se nebál ( smích ). Jinak jsem se ale už párkrát od té doby na kole svezl a strach nemám. Věděl jsem, že to byla moje vina a kolo za nic nemohlo.“

Celou loňskou sezónu jsi vynechal. Jako rok prázdnin to ale asi nebereš…?
- „ To v žádném případě. Bylo to po všech stránkách těžší, než kdybych hrál. Ať už psychicky, nebo fyzicky. Člověk se snaží co nejdřív všechno dohnat, ale ono to tak rychle asi nepůjde.“

A jak se tedy po zdravotní stránce cítíš v současné době?
- „ Úplně stoprocentně ještě ne. Noha je pořád slabší, mám trochu problémy s vazy, ale hrát můžu. To je nejdůležitější. Každopádně je pro mě teď každý trénink strašně těžký. Přeci jenom je hodně znát, že jsem rok nehrál a půl roku jenom ležel.“

Máš za sebou první zápas po dlouhé odmlce, dokonce jsi dal gól. Jak ses těšil na utkání s Jindřichovým Hradcem?
- „ Určitě jsem se těšil hodně, ale na druhou stranu jsem měl i strach. Ani ne tak o nohu, spíš z herní činnosti. Na tréninku se bruslí a zkouší spousta věcí, ovšem v zápase je všechno jinak. Nikdo nebere na nikoho ohledy. Bál jsem se jak to zvládnu, jestli se nebudu na ledě moc motat. Nakonec to naštěstí nebylo tak špatné. Je mi ale jasné, že mistráky budou zase o něčem jiném.“

Souboje s těžkými soupeři vás čekají vlastně už teď v Tipsport cupu. Prostějov, Znojmo, Pardubice…
- „ Ti hráči jsou hodně zkušení a určitě budou hrát dobrej hokej. I když na ledě jsou taky jen několik dnů. Každopádně se na ty zápasy těším. Myslím, že teprve při nich uvidím, jak na tom opravdu jsem. A to ať bruslařsky, nebo i jinak.“

Myslíš, že díky těmto střetnutím bude kvalita vaší přípravy o hodně vyšší?
- „ Každopádně. Zápas s Jindřichovým Hradcem sice taky nebyl špatný. Ale když se v takovém utkání pak vede už o tři branky, tak se bere úplně jinak než souboj s kvalitním týmem. Tam ti hráči budou udávat tempo a rozhodně to bude mnohem těžší. Prostě je super, že můžeme hrát s extraligovýma mančaftama.“

Proti Jindřichovu Hradci jsi nastupoval vedle Petra Altrichtera a Jiřího Jantovského, navíc spolu hrajete spolu i v tréninku. Myslíš, že toto vaše složení už vydrží?
- „ Těžko říct. Je to takhle teprve první týden a já si myslím, že se to asi ještě mockrát změní. Záleží na tom, jak se bude komu dařit. Uvidíme.“

Díky za rozhovor a za všechny jihlavské fanoušky přeji hodně štěstí.

Sdílejte článek