Rozpis ledu
Živé vysílání
NENÁPADNÝ START V 1.LIZE
O extraligovou příslušnost musela Jihlava tvrdě bojovat. Před začátkem sezóny 03/04 se žádné závratné cíle nevyhlašovaly. Pod taktovkou dvou Petrů, Vlka a Fialy, se mužstvo kolem Kaňkovského, Moravy, Hloucha či Bakuse připravovalo na další poklidný prvoligový ročník. A o tom, že neměl být ničím výjimčný svědčila i slova kapitána Bakuse: „Chceme hrát dobrý hokej, dávat hodně gólů, aby chodili diváci. Ještě je ale předčasné hovořit o tom, kde chceme skončit,“ přemítal. V jednom se však ve svých předsezónních prognózách mýlil. „Můj názor je takový, že mančaft oslabil. Někteří hráči sice přišli, ale hodně kvalitních jich také odešlo," prohlásil před historickou sezónou.
A zpočátku se opravdu zdálo, že favorita je nutno hledat asi úplně jinde. Zuby na postup do extraligy si brousil Chomutov, jenž prvních 11 kol neztratil jediný bodík a se skórem 47:10 suverénně opanoval čelo prvoligové tabulky. Jihlava se v pozvolném tempu pohybovala kolem třetího místa a využívala kontaktů tehdejšího šéfa Ivana Padělka staršího. Trio útočníků Jantovský, Hlouch, Bakus okusilo příchuť extraligy v barvách pražské Sparty. Ta na oplátku poslala na Vysočinu v prosinci jako vánoční dárek předního českého útočníka Viktora Ujčíka.
Ujčík se trefil ve všech čtyřech zápasech. První lajna ve složení Čachotský-Bakus-Ujčík za sebou zanechala výraznou stopu. Ve vítězném derby v Třebíčí, které na zaplněném stadionu sledovaly 4 tisícovky diváků, zavelel čerstvý navrátilec svým zásahem k obratu z 0:2 na 5:2 a na rozloučenou se svým mateřským klubem háže po skončení duelu svou hůl do publika. „Diváci mě moc potěšili. Byli super, byli slyšet a pomohli nám. Přesně tohle mužstvo potřebovalo,“ nechal se slyšet před návratem do Sparty.
CESTA NA VRCHOL
Hned první jarní kolo a vítězství 5:3 nad Boleslaví vyšvihlo Duklu na 1. místo. A návštěvnost domácích zápasů se od té doby pravidelně pohybovalo v průměru kolem 2200 diváků. Jihlavskou Duklu v konečném zúčtování základní části předstihli pouze Berounští Medvědi a Chomutov.
Ve čtvrtfinále se jí do cesty postavili hradečtí bojovníci, ale příliš velký odpor nekladli. Po výhrách 2:0, 5:1 a 5:4 sn. se Dukla mohla začít připravovat na další překážku - chomutovské modrokabátníky. Ti měli nečekaně velké problémy s Horáckou Slavií Třebíč, kterou udolali až v pátém rozhodujícím zápase. A to nejtěsnějším možným rozdílem - 2:1. Na síle soupeře to ale vůbec nic neubralo. Trenér Petr Vlk o severočeském týmu tehdy s respektem prohlašoval: „Chomutov má v týmu spoustu zkušených hráčů. Nemůžeme spoléhat na to, že proti nám nastoupí unavení ze čtvrtfinále. Já přesto věřím v náš postup do finále.“
Začalo se na ledě Severočechů, odkud se červenožlutí vrátili po výhrách 2:1 a 4:1 s úsměvem na tváři. Před pětitisícovou návštěvou oslavili na Horáckém zimním stadionu postup do finále až na druhý pokus. Po 29. minutách byl stav 6:1 a utkání se za perfektní atmosféry jenom dohrávalo. Útočník Patrik Fink věděl, že jihlavská lokomotiva se pomalu ale jistě mění v nezastavitelné pendolíno. „Ve všech čtyřech zápasech jsme byli lepší. Dohrávali jsme ve velké euforii, soupeř byl odevzdaný a góly najednou začaly padat samy,“ komentoval výhru 7:1.
O vítězi první ligy se rozhodovalo mezi Jihlavou a Berounem, největším překvapením 1.ligy, jehož kádr zdobila taková jména jako Kameš, Besser, Eiselt, Šinágl, Frolík či M. Hořava. Na druhé straně se do obdivuhodné formy postupně dostával Aleš Padělek. Syn jihlavského jednatele zářil hlavně v rozhodujícím finálovém utkání, kdy hattrickem poslal svůj tým do baráže. „Fantasie, super úspěch. A je to zásluha celého mužstva. Tenhle zápas opravdu vydřeli všichni,“ jásal střelec. To ještě netušil, že opravdová fantasie teprve přijde.
CESTA NA VRCHOLU
Měl to být konec spanilé jízdy jihlavského týmu. Běloruský reprezentační brankář Andrej Mezin, zkušení zadáci Kotaška, Mucha, Jasečko, Jakeš, Gýna. A v neposlední řadě smrtící útočná síla od Kristka, Štrby, Mrázka, Bělohlava, Bartoše, Roba, Sailera a dalších. Papírové předpoklady byly jasné. Málokoho v tu chvíli napadlo, že se na nově zrekonstruovaném stadionu v Budějovicích bude hrát za rok pouze 1.liga. Budějovický trenér Ladislav Kolda ale před začátkem bitvy upozornil na kvalitu soupeře: „Přestože Jihlava po dlouhodobé části první nebyla, tak jsme předpokládali, že právě ona nakonec první ligu vyhraje. Několikrát už baráž hrála, a to je určitě její výhoda.“
Mimochodem, do kádru Jihočechů patřil v té době i junior Jiří Hanzal, který ale do barážových bojů nezasáhl. Během sezóny vypomáhal Českým Budějovicím Petr Kaňkovský. A v baráži tudíž mohl být považován za "zvěda". „To nemá velký význam. Trenéři určitě mají o soupeři lepší poznatky, než jaké bych jim mohl dát já,“ hlásil jihlavský tvůrce hry. A měl pravdu.
Jeho rad nakonec nebylo zapotřebí. Budějovice sice drtily svého soka v každém utkání, ale mohutnou vlnu euforie ne a ne překonat. Za obětavou defenzívou v čele s Marianem Moravou stala nově vycházející hvězda, brankář Jaroslav Suchan. Poctivý gólman si ve svých 23 letech užíval bezmezného obdivu. Pro zkušené budějovické střelce se během baráže změnil neznámý muž s maskou v noční můru. Během čtyř zápasů pochytal celkem 131 střel! Za svá záda přitom pustil jen 4. Oprávněně se tak stal absolutním hrdinou. „To si nemyslím. Celá série byla týmovou prací. Budějovice sice mají šikovné střelce z extraligy. Kluci ale byli schopní je eliminovat a nenechali je zakončit,“ hlásil s typickou skromností.
Jihlavští nakonec nedovolili Jihočechům ani jedno vítězství. Po výsledcích 3:2p., 1:0, 3:2p., 3:0 si mnozí vychutnávali nejkrásnější okamžiky jejich dosavadního hokejového života. Byla to pohádka O chudém Honzovi, který ke štěstí přišel. Stal se zázrak. Milovníci fantasy románů si přišli na své a v krajském městě se slavilo až do rána. Byla to radost zasloužená. Zlí jazykové, kteří vždy tvrdili, že „vyhrávat srdíčkem“ je pouhá fráze pro novináře, dostali na frak.
Podívejte se na fotografie ze slavné "postupové sezóny" zde nebo shlédněte video z baráže.
Sdílejte článek
