Doufám, že si zahraju na olympiádě. Je to můj cíl, říká Natálie Sobotková

Většině tvých spoluhráčů skončila sezona už před pár týdny, ty ale pořád trénuješ a hraješ. Není sezona pro tebe dlouhá? Máš spočítáno, kolik jsi během sezony odehrála zápasů?
Ne, protože je skvělé být stále na ledě, a to i v květnu. Zápasy spočítané nemám, je pro mě rozhodující, jak dobře jsem zápasy odehrála, kde jsem měla být rychlejší, kde tvrdší, kde mazanější. Zajíci se počítají až po honu.

Na turnaji v Letňanech jsi hrála za „bílé“ družstvo Výběru ČR proti soupeřkám z celého světa. Který tým vás nejvíc potrápil?
Myslím, že Kanaďanky. Byly rychlé i silné na puku, ale hrály jsme s nimi velice vyrovnaně, ale nedávaly jsme góly. Na každý jsme se moc nadřely. Kanaďankám to tam padalo „samo“.

Vítězem turnaje se stal „červený“ výběr Česka složený z hráček, které mají zkušenosti i ze zahraničních soutěží. Vaše „bílé“ družstvo bylo sestavené z hráček „na zkušenou“, tedy dívek, které teprve sbírají zkušenosti a poznatky z velkého dívčího hokeje. Jaké jsi tedy získala poznatky?
Bylo znát, že tým bílých je sestaven zejména z mladších hráček a některé měly ze soupeře s vlaječkou Kanady či USA velký respekt, což zapříčinilo i obdržené góly. Poznatky jsem čerpala jak ze hry soupeřek, tak ze hry týmu červených, kde byla většina velice schopných a zkušených hráček.

Na led jsi vyjížděla s číslem 24, ale také s „céčkem“ na dresu. Byla jsi překvapená, když bylo oznámeno tvoje jméno, že právě ty povedeš Výběr ČR jako kapitánka?
Byla jsem velice překvapená, to jsem opravdu nečekala, ve snu by mě to nenapadlo. Na druhou stranu jsem byla šťastná a hrdá, že můžu tento tým vést.

V následující sezoně budeš hrát za 8. třídu Dukly. Je rozdíl mezi dívčím hokejem a hrou, na kterou jsi zvyklá z Dukly, tedy že hraješ právě s kluky a proti klukům?
Se schopnými hráčkami je ten rozdíl minimální, protože některé holky jsou dokonce lepší než kluci.

Máš už představu, co dál? Oslovili tě třeba trenéři týmů, které mají dívčí a ženská družstva?
Ano, má představa je jasná. Cesta dál vede přes dřinu, krev, pot a slzy a na jejím konci je úspěšné studium spojené s hraním hokeje v USA. Trenéři několika týmů, převážně ze středních Čech mě v nedávné době oslovili a my zvažujeme jejich nabídky.

Kam by jsi to chtěla dotáhnout v ženském hokeji?
Jak jsem již zmínila, chtěla bych do zámoří a později být nápomocna pozdvihnutí ženského hokeje v ČR na špičku světové úrovně.

Takže tě uvidíme na zimní olympiádě v roce 2018?
Doufám, že si na olympiádš zahraju. To je jeden z mých cílů.

Vrátím se ještě k žákovské kategorii. Hraješ společně s kluky. Je poznat rozdíl v soubojích? Stává se, že u mantinelu je na tebe soupeř méně tvrdý, protože jsi dívka?
Tak to tedy ne! Nešetří mě a já nešetřím je. Hokej není balet.

Zastávají se tě tví spoluhráči, když se dostaneš do strkanice?
Ano, ale většinou to mám pod kontrolou.

Poprala jsi se někdy na ledě?
Ne, dosud ne. Ale pokud bude třeba, nebudu váhat rány rozdávat.

Jaké byly tvé hokejové začátky? Kdy jsi poprvé stála na bruslích?
Poprvé ve školce asi třikrát na krasobruslařských, a pak až ve třetí třídě na podzim a to už v hokejových.

Hokej není jediný sport, který jsi dělala nebo děláš, že?
Ano to je pravda. Mezi mé další sporty patří hlavně baseball, ale i florball. Jako úplně malá jsem začínala s rokenrolem a později jsem nějakou dobu trénovala tenis.

Sdílejte článek