Spartak si hokej užíval, zatímco my hráli v křeči, hodnotí Vysloužil

05.09.2012 / Diana Váňová

První zářijové úterý měla Dukla v plánu sehrát utkání Regionálního poháru proti Znojmu. Atraktivní soupeř, hrající EBEL ligu, však kvůli rozsáhlé marodce nedorazil. Vedení jihlavského klubu tak muselo narychlo shánět protivníka, aby nebyl zrušen další zápas (už byl zrušen zápas s Hradcem Králové – pozn. aut.). Nakonec se podařilo domluvit se se Spartakem Pelhřimov, týmem, který podobnou službu prokázal Dukle už před rokem.

Oba kluby od sebe dělí něco přes 30 kilometrů. A taky jedna ligová úroveň. Přibližně hodinu před zápasem pobíhali po Horáckém zimním stadionu hráči Spartaku a dohadovali se, jaké si kdo vezme číslo dresu. Úsměvná historka sice poukazuje na to, jak asi vypadají chvíle před utkáním u neprofesionálního týmu, o kvalitě soupeře ale nevypovídá vůbec nic. Pelhřimov dlouhou dobu držel s Duklou krok a, možná i díky hlasité podpoře z řad fanoušků, chvílemi tlačil domácí do kouta. „Docela jsme se trápili a myslím, že to i bylo vidět. Oni se přijeli hokejem bavit, zatímco my jsme hráli v křeči,“ hodnotí malé krajské derby Martin Vysloužil. Dukla prostě musela, zvlášť po tom, co loni vyhrála nad Pelhřimovem 6:0, zatímco Spartak mohl. To potvrzuje také hráč Spartaku, Richard Adam. „Dalo by se říct, že by z nás Jihlava mohla mít strach – aby si třeba neuřízla ostudu,“ usmívá se mladý bek.

Pohled Vysloužila na zápas je celkem kritický. „Náš výkon nebyl optimální, trápili jsme se. Myslím, že jsme k zápasu nepřistoupili úplně dobře a soupeře jsme podcenili,“ ohlíží se odchovanec právě pelhřimovského hokeje. Svoji trošku do mlýna přidává také Radek Hubáček: „Sice jsme vyhráli, ale bylo to takové utrápené. Výsledkově to nevypadá špatně, ale my nemůžeme říct, že bychom hráli nějak dobře. I když utkání proti slabším soupeřům nejsou nikdy jednoduchá, protože oni se dokáží na zápas vyhecovat.“

Dukla zlomila odpor soupeře až ve třetí třetině, kdy konečně prolomila střeleckou smůlu a skvěle chytajícího gólmana Čekala. „Brankáře musím pochválit, chytal velice dobře,“ skládá poklonu muži v masce Hubáček. S průběhem utkání však spokojený není. „Ve třetí třetině už se projevila fyzická připravenost. Kluci z Pelhřimova normálně chodí do práce, takže nemají tolik natrénováno. A my prostě nemůžeme rozhodnout zápas až na konci, kdy se ta fyzička projeví. To musíme udělat už dřív,“ zlobí se autor druhé branky. Pelhřimovská brána však jihlavským pokusům dlouho odolávala, o čemž se přesvědčil i mladík Vysloužil. Několikrát se ocitnul sám před bránou, šanci v gól ale proměnil pouze jedinkrát. „Branky jsem mohl dát snad čtyři, ale špatně jsem to vyřešil, takže z toho nakonec byla jen jedna. Já mám prostě dřevěné ruce,“ glosuje svůj výkon.

Pro Martina Vysloužila měl duel s Pelhřimovem ještě jiný náboj. Jako odchovanec pelhřimovského hokeje, hájící barvy Jihlavy, mohl mít pěkně zamotanou hlavu. „Před zápasem mi pár kluků psalo, nějaké hecování proběhlo,“ prozrazuje. „Během utkání už ale na takové věci nemůžu myslet, to by nedopadlo dobře.“ Specifickým tedy zápas byl i několik hráčů Spartaku, například Richarda Adama, který svá mládežnická léta strávil právě pod taktovkou žlutočerveného klubu. Je vždycky pěkné se sem vrátit a předvést, že jsme se něco naučili a něco umíme,“ uzavírá Adam. Sympatický výkon Pelhřimova tak Jihlavské přece jen může těšit.