Chtěl bych s Vispem postoupit do nejvyšší soutěže, přeje si Tomáš Dolana

09.07.2013 / Luboš Jaroš

Odchovanec jihlavského hokeje a nositel slavného hokejového jména Tomáš Dolana má za sebou již osmou sezonu ve Švýcarsku. Zatím nastupoval výhradně v týmech, které bojují ve druhé nejvyšší soutěži. Postupně vystřídal dresy HC Forward Morges, Lausanne HC, Sierre, Chaux-de-Fonds a EHC Visp. A právě malé městečko Visp se netají svojí touhou po postupu do nejvyšší švýcarské soutěže. Jedním z tahounů týmu je i rychlonohý útočník, který v posledních sezonách patří mezi nejproduktivnější hráče celé soutěže. Tomáš Dolana, jenž se nyní připravuje na novou sezonu doma v Jihlavě, se nejen o svém působení ve Švýcarsku rozpovídal v rozhovoru pro webové stránky Dukly Jihlava.

Z Jihlavy jste odcházel jako nejproduktivnější hráč juniorské extraligy, leč bez většího herního vytížení v dospělém hokeji. Neměl jste obavy, zda budete na vyšší úroveň stačit?
Když jsem odcházel, vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Měl jsem zprávy, že ta liga nemá špatnou úroveň, ale to bylo tak všechno. Poslední sezona v Jihlavě mi vyšla hodně dobře, ale toho času na ledě v chlapském hokeji jsem moc neměl, takže člověk to samozřejmě v hlavě trochu má.

Za první tři sezony jste vystřídal hned čtyři týmy, můžete nějak Vaše začátky ve Švýcarsku shrnout?
Když jsem přišel do Morges, měl jsem smlouvu na měsíc s tím, že buď si mě nechají, nebo pošlou zpátky. První přátelák jsem byl v páté pětce, takže jsem se ani nepřevlékal. Potom jsem postupně dostal šanci a vybojoval si roční smlouvu. První zápas základní části mi nějak zvlášť nevyšel, druhý jsem byl jen na tribuně, ale ve třetím jsem rozhodl zápas a začalo se dařit. Pak před Vánoci klub vyhlásil bankrot, já se stěhoval do Lausanne a tam dohrál sezonu. Ten první rok byl dost nahoru, dolů, ale musím říct, že jsem dostal šanci hrát v prvních pětkách, s klukama jednou tak starýma, no a vlastně až tam jsem si zahrál plnohodnotně dospělý hokej. V Sierre a Chaux de Fonds to byly dvě úplně odlišné sezony a daly mi hodně zkušeností. No a potom jsem přestoupil do Vispu, kde to zatím funguje dobře.

foto

⇒ EHC Visp

EHC Visp - profesionální švýcarský hokejový klub. Založen byl v roce 1939.
Do nejvyšší švýcarské soutěže postoupil v sezoně 1959/1960 poté, co se stal mistrem NLB (National League B). Dva roky nato slavil Visp mistrovský titul.
Ve druhé lize byl v posledních sezonách třikrát druhý (2002/2003, 2006/2007 a 2009/2010) a dvakrát třetí (2000/2001 a 2008/2009).
Stadion ve Vispu (Litternahalle) má kapacitu 4300 diváků, klubovými barvami jsou červená a bílá.

Právě v amciózním týmu EHC Visp válíte už celých pět sezon, dokonce jste v sezoně 2010/2011 dokázali druhou nejvyšší soutěž vyhrát. Postup do nejvyšší soutěže se však nakonec nepodařil…
Ve Vispu se sešla skupina lidí, kteří chtějí něco dokázat a docela se to daří. Za tři roky snad bude stát nová hala a myslím, že tam je potenciál postoupit do nejvyšší soutěže. V sezoně 2010/2011 to bylo o kousek, v baráži jsme sice prohráli 1:4 na zápasy, ale všechny byly o jeden gól, takže takový herní rozdíl tam nebyl.

Ambice EHC Visp potvrzuje i před nadcházející sezonou, jako spoluhráč Vám přibyl velezkušený Alexei Kovalev, který mimo jiné dokázal nasbírat více jak tisíc bodů v NHL a naposledy působil v týmu Florida Panthers. Jako parťák na pravé křídlo do Vaší formace by mohl být ideální,že?
No samozřejmě by bylo příjemné si s ním zahrát. Uvidíme, jaký záměr s ním má trenér.

Již několik sezon patříte mezi nejproduktivnější hráče soutěže, v sezoně 2011/2012 Vašich 50 bodů znamenalo dokonce osmé místo produktivity. Není pro Vás lákadlem zahrát si ještě o stupínek výš? Nakročeno jste již měl v roce 2008, kdy jste podepsal smlouvu s týmem SC Langnau Tigers, z angažmá však nakonec sešlo.
Během předminulé sezony jsem měl trochu dilema. Vedl jsem v té době bodování ligy a přišly nějaké nabídky z nejvyšší ligy. Člověka samozřejmě láká hrát na co nejvyšší úrovni a dokázat si, že na to má. Ale nakonec Visp přišel s nabídkou na čtyři roky a já to vzal. Už mi bylo 27 a já si řekl, že vezmu jistotu a postoupím časem s Vispem.

Jste známý svojí tvrdou letní přípravou, kterou absolvujete vždy v Čechách sám bez týmu a do Švýcarska se vracíte před tréninky na ledě. Vyhovuje Vám tento způsob? Trávíte i letošní léto v Jihlavě?
I letos jsem v létě v Jihlavě. Vyhovuje mi to takhle, podívám se domů a trénovat na suchu můžu i tady. Už bych nebyl moc nadšený, kdybych musel dělat letní přípravu s týmem. Myslím, že pokud je člověk profesionál, připraví se líp, než v bandě pětadvaceti hráčů. Každý je jiný a potřebuje něco trochu jiného. Je ale pravda, že je občas lepší mít parťáka, takže občas trénujeme s Josefem Marhou, s Tomášem Chlubnou a ještě spolupracuji s Ondřejem Ježkem z Gym Centra.

Dá se porovnat zázemí ve druhé a první švýcarské lize s tím u nás?
Těžko říct, asi jak kde a jak v čem.

Jaký vztah máte jako hráč s fanoušky? Visp je poměrně malé městečko, poznávají Vás lidé na ulici?
Visp opravdu není žádná metropole, což má své výhody, ale i naopak. Lidi nás poznávají. Když se daří, tak je to super, ale když se prohrává... Na hokej se sjíždí lidé z okolí, z hor, je to tam pro ně hlavní zábava, no a tak je hokej hodně velké téma.

I Váš bratr Roman momentálně působí ve Švýcarsku, dokonce s týmem Weinfelden dokázal postoupit do 3. nejvyšší soutěže. Neláká Vás znovu si spolu zahrát, tak jako v sezoně 2008/2009 ve Vispu?
S bráchou jsme si zahráli spolu v útoku asi jen dva zápasy, teď to spíš nevypadá, ale třeba časem se to ještě podaří.

Fanoušci možná neví, že jste velkým znalcem vína. Máte během náročného programu v sezoně dostatek času na svůj koníček? Je to oblast, kam byste chtěl směřovat po ukončení hráčské kariéry?
Znalec vína je silné slovo. Víno mám rád, věnuji se mu, učím se, no a třeba se mu jednou budu věnovat i profesně. Není to jen o pití vína, ale i o cestování, potkávání různých lidí, jídle, prostě o celé té kultuře okolo. S hokejem mi to nedělá problém skloubit, nemám problém si víno odřeknout, když je třeba.

Sledujete výsledky Jihlavy i ze zahraničí? Jste s někým z hráčů v kontaktu?
Tak nějak okrajově Duklu sleduji, ale je pravda, že časem tam člověk zná míň a míň kluků a trošku ztrácí přehled.

Co takhle jednou návrat do Jihlavy? Jistě byste potěšil spoustu jihlavských fanoušků...
Zatím to neplánuji, ale co není, může jednou být.

Foto: Internet