Rozpis ledu
Živé vysílání
|
|
Ačkoliv sám hrával hokej na vrcholové úrovni, tak přiznává, že zprvu své děti na hokej dávat nechtěl. Devětatřicetiletý Patrik Fink, bývalý útočník, který za Duklu odehrál 121 extraligových zápasů a byl u jihlavského postupu do extraligy v sezoně 2003/2004, se ale nakonec rozhodl, že jeho tři ratolesti vyzkouší nejrychlejší kolektivní hru světa. Přiměla ho k tomu spousta důvodů. „Dítě sice dá rodiči impuls, že chce hrát hokej, ale rodič jej musí potvrdit. Přemýšlel jsem, že když dám dítě na fotbal, hokej nebo tenis, kde se mi o něj nejlépe i mimosportovně postarají? Hokej tady má suverénně nejlepší možnosti, byla to jedna z důležitých věcí, proč jsem se pro něj rozhodl,“ říká bývalý hokejista, který odehrál v tuzemské nejvyšší soutěži celkem 243 zápasů. Mezi hlavní důvody, proč se takto rozhodl, uvádí letní a zimní sportovně vzdělávací pobyty organizované ve spolupráci se Základní školou Seifertova a novou výstroj zdarma pro začínající hokejisty.
Zmínil jste sportovně vzdělávací pobyty. Nedávno se mládež Dukly účastnila letního pobytu v krkonošské Lesní boudě. Můžete tuto akci popsat přesněji?
Jedná se o sportovně vzdělávací pobyt v přírodě, který je rozdělený na letní a zimní turnus. V létě se jezdí do Lesní boudy v Krkonoších, v zimě do Pasek nad Jizerou. Koncept pobytu je výborný. Dopoledne se děti učí, dvě tři hodiny jsou v přírodě, odpoledne mají sportovní aktivity a poté horské výšlapy.
Letošní letní pobyt se konal od 28. května do 4. června a byl rozdělený na dva čtyřdenní turnusy. Prvního se zúčastnila druhá a třetí třída, na druhý jeli čtvrťáci a páťáci. Do Krkonoš cestovali kluci a holky dohromady, protože se jedná o sportovní třídy hokejistů a krasobruslařek. Hlavním vedoucím pobytu byl Jiří Jungwirth, o děti a vůbec celý hladký průběh kempu se spolu s ním staraly trenérka krasobruslení Linda Haferníková a učitelky ze ZŠ Seifertova Marcela Čápová, Lenka Dzuriková, Edita Musilová a Jitka Šťastná. Musím i zmínit, že učitelky byly na kurzu ve svém vlastním neplaceném volnu. Chtěl bych je všechny pochválit.
Vy jste byl na tomto pobytu jako sportovní vedoucí. Můžete popsat program, který jste měli pro děti připravený?
Program byl velice pestrý. Líbil se i mně samotnému a rád jsem jej s dětmi absolvoval. Kolem sedmé hodiny ráno měly děti budíček a vyráželo se na rozcvičku. Ta byla dlouhá zhruba dvacet minut v probouzející se krkonošské přírodě. Po snídani přišly na řadu dvě až tři hodiny učení. Výuku poté vystřídaly sportovní aktivity, které se nesly ve znaku nadcházejících letních olympijských her v Rio de Janeiru. Děti absolvovaly olympijský pětiboj – skok do dálky, skok přes švihadlo, běh, hod medicinbalem a člunkový běh. Po obědě následoval polední klid, vlastní aktivity účastníků a nakonec odpolední výšlap do hor. Program jsme měli připravený i po večeři, kdy ratolesti kvitovaly hlavně dvě diskotéky (usmívá se).
Večer v hezké horské přírodě vybízí i k jinému programu než k diskotéce. Bylo tomu tak?
Měli jsme připravenou stezku odvahy v pološeru, nikoliv přímo ve tmě. Ale abychom děti příliš nevystrašili, vše jsme upravili a přejmenovali na hledání pokladů. Děti šly kolem stezky lemované svíčkami v zavařovacích sklenicích. Došly až do lesa, hledaly tam poklad a vracely se zpět. Byly rozdělené do družstev podle světových kontinentů, každé družstvo mělo svoji vlajku a muselo najít nějakého známého olympijského sportovce z jednotlivého světadílu.
Kdybych byl někde na ministerstvu a rozhodoval o penězích, dal bych je na sport, aby každá sportovní škola mohla jet v létě i v zimě na hory a naučila se zdravě dýchat, zdravě jíst.
Celý koncept pobytu byl tedy stanoven ve smyslu práce jakožto učení a poté zábava?
I takhle to bylo nastavené. Děti měly také své volno, kdy běhaly na hřištích a dělaly si, co chtěly. U takhle mladých kluků a holek je třeba už snoubit, že legrace a zábava je fajn, ale musí mít také nějaké povinnosti. Navíc učení ve škole je trošku o něčem jiném. Na pobytu probíhala výuka v restauraci, která byla prosklená, byla vidět krásná horská příroda. Den tedy sestával z povinností, legrace a tréninku.
Koncept byl nastaven i výchovně. Linda Haferníková a paní učitelky udělaly hezké polepy a jmenovky pokojů, takže jsme věděli, kdo kde je. Bodovaly se pokoje, aby se děti po sobě naučily uklízet. Dostávaly za uklizenost známky a vždy po snídani se zajímaly, jaké hodnocení dostaly.
Výuka v přírodě, navíc v nejvyšších českých horách, musí bavit sama. Je to tak?
Jsem přesvědčený o tom, že když měly děti třeba prvouku, učily se o Sněžce a vůbec celých Krkonoších a jejich přírodě a v této lokalitě se nacházely, tak má tato výuka úplně jiný nádech. Navíc Lesní bouda je přes 1100 metrů nad mořem. Účastníci pobytu vypadnou z městské šedi, jsou více okysličení. Hlavně pro většinu z nich je akce i výchovná, protože se možná poprvé dostanou od rodiny. A to někteří rodiče před několika měsíci říkali, že své potomky samotné nepošlou, protože jsou ještě malí. Nakonec učinili opak a myslím si, že k oboustranné spokojenosti.
Měli jste nějaké indicie, že by se dětem stýskalo po rodičích?
Byl jsem nadšený z reakcí dětí. Domluvili jsme se, že když se jim něco nelíbilo, mohli to zajít říct na pokoj Patrika Finka s Jiřím Jungwirthem. Akorát první noc jsme s Jirkou zažili, že přišly tři čtyři děti, kterým se trošku stýskalo, poté už ne. Když jsem byl loni na soustředění poprvé a vybrali jsme dětem telefony, přišlo mi to trošku drsné. Ale musel jsem uznat, že je to skvělá věc. Děti totiž vůbec nevěděly, že existuje nějaký telefon a celý den najednou nebyl potřeba. Po večeři jsme je kolikrát museli nutit, aby vůbec zavolaly domů, ať se jejich rodiče nebojí, že jsou v pořádku. Znovu se ukázalo, že pokud má dítě dobrý program a je zabavené, nepotřebuje mobily či další elektroniku.
Foto: Jiří Jungwirth
Mátě i nějakou historku „z natáčení?“
Jednou ve tři ráno na náš pokoj přišla holčička, která to se svou stížností „vyhrála“ na celé čáře. Zaťukala, a když jsme jí otevřeli, tak si stěžovala, že její spolubydlící hrozně chrápe (směje se).
Já osobně jsem se třeba hrozně vylekal při přípravě hledání pokladů. Stavěl jsem v lese poslední část stezky a když jsem měl vše hotové, hlásil jsem kolegům, že hledání může začít. Všude byl klid, ticho, prostě krásná horská příroda. V tom zhruba deset metrů ode mě "zabučel" velký jelen. Vůbec jsem to nečekal, hrozně jsem se lekl a kdyby na startu nečekalo čtyřicet dětí, tak jsem snad všechno i odpískal (směje se).
Jaký je rozdíl mezi letním a zimním sportovně vzdělávacím pobytem?
Vše probíhá podobně s tím, že samozřejmě v létě se dělají horské výšlapy a v zimě je vše spojené se sněhem. Sněhulák, sáňky, lyžování... Pro mě jako pro rodiče je skvělé, že dítě někam jede v létě i v zimě. O potomka se starají lidé, kteří tomu rozumí, a je tak zajištěna nadstandardní péče. Tímhle se mohou oslovit i rodiče, kteří se bojí, že je to drahý sport. Zas tak drahé to není a stojí to za to, protože díky provázanosti Dukly se Základní školou Seifertova se dítě může dostat na tento pobyt s dobrým kolektivem.
Fotogalerie: Sportovně vzdělávací pobyt v Lesní boudě, Krkonoše 2016
Vy máte v Dukle tři děti. Co nakonec rozhodlo, že jste pro ně vybral právě tento sport?
Bylo několik důvodů, proč jsem dal děti na hokej. Dostal jsem od nich impuls, že chtějí hrát hokej, ale jako rodič ho musím potvrdit. Přemýšlel jsem, že když potomka dám na fotbal, hokej nebo tenis, kde se mi o něj nejlépe mimosportovně postarají? Co moje dítě dostane navíc? Kam ho budu muset vodit? Zjistil jsem, že hokej tady má suverénně nejlepší možnosti. Mládež se tady dělá velice dobře a jsou tady lidi jako třeba Jiří Jungwirth, který je studovaný a hokeji rozumí.
Dále sem chodí různé sety a vybavení od Českého svazu ledního hokeje. Aniž bych měl jako bývalý hráč Dukly nějakou protekci, tak zcela standardní cestou se moje tři děti dostaly ke kompletně nové výstroji včetně bruslí a hokejek, což je obrovská úspora. Vždy, když jsem dal své děti na hokej a byly na Dukle první rok, tak dostaly kompletně novou výstroj.
Navíc tím, že syn přešel na Základní školu Seifertova, měl už loňský rok fantastický program, čítající letní a zimní sportovně vzdělávací pobyt. Jak už jsem řekl, jedná se o profi rozvrh skloubený se školou.
Vašeho rozhodnutí dát své děti na hokej tedy nelitujete?
Pokud rodič chce, aby dítě bylo naučené a mohlo sportovat, tak má tady ideální kombinaci. Když je jeho dítě na Seifertce, tak má od první třídy profesionální rozvrh. Jako rodič jsem spokojený, že se mi v klubu o dítě takhle starají. Ať už jde o tyto pobyty, fasování výstroje, dvě ledové plochy či provázanost se školou.
Sdílejte článek
