Cíl jsme nesplnili, ale se hrou jsem spokojen, sděluje Karel Nekvasil

Do sezony vstupovali junioři s vědomím, že je nečeká v žádném případě pád do nižší soutěže. DHL Extraliga juniorů, jak se nejvyšší mládežnická soutěž jmenuje, byla doposud nesestupová. Celkem 18 týmů se po základní části rozdělilo do dvou skupin. Ta první čítala celkem 12 týmů, které hrály o postup do vyřazovacích bojů. Zbylá šestka se utkala dvakrát mezi sebou ve skupině o umístění, kde se hrálo opravdu jenom o umístění.

Rozjezd neměla ale Dukla vůbec špatný. V prvních pěti utkáních hned čtyřikrát vyhrála a jednou padla za bod. První porážku zapsali junioři až v pátém kole, na ledě Mladé Boleslavi. Ostatně, dobrý vstup do soutěže potvrzují i Nekvasilova slova: „Měli jsme velice dobrý vstup do soutěže. Během úvodních pěti zápasů jsme v každém bodovali a byli jsme třetí, čtvrtí v tabulce. Pak nastalo střídání výher a proher, což ve finále bylo také dobře, protože jsme si řekli, že když budeme mít z víkendového dvojutkání tři body, tak nám to na postup stačit bude.“ V druhé polovině listopadu ale postihla hráče první menší krize. Ze sedmi utkání totiž vyhráli pouze jedno, doma proti Litvínovu. „Během přelomu listopadu a prosince nastala šňůra, kdy jsme pětkrát, nebo šestkrát nebodovali, a to si myslím, že byl jeden z těch důvodů, proč jsme nepostoupili do té vrchní skupiny, i když bych řekl, že jsme nehráli špatný hokej. Herně to bylo pořád dobré, ale nastalo trápení v koncovce a tím se zápasy prohrávaly. Jeden z těch zápasů, které toto zapříčinily, byla předehrávka vánočního utkání s Olomoucí doma, kdy jsme měli získat tři body, ale nezískali jsme ani jeden a prohráli 3:4. To vidím jako jeden z těch zápasů, který nás poslal do spodní skupiny,“ hledá důvod nepostupu lodivod juniorské sekce Dukly.

Druhou krizí byla epidemie příušnic, která postihla celou mládež napříč všemi kategoriemi. Spousta zápasů se tak musela nuceně odložit. Díky této nepříjemnosti tak čekalo následně na juniory „peklo“ v podobě sedmi zápasů během devíti dní. „Příušnice byla komplikace, měsíc se nehrálo, tři týdny netrénovalo, pak byl týden na přípravu k sedmi zápasům v devíti dnech. Já si ale nemyslím, že příušnice byla příčina toho, proč se nepostoupilo,“ odmítá Nekvasil jakoukoliv spekulaci, „odpadlo nám spousta hráčů, zejména obránců, pak jsme tak dohrávali s regulérními dvěma beky. Co ale pak kluci během těch devíti dnů dokázali a předvedli, i když se hrálo na dvě lajny, já jim to i říkal, zopakuji to: Smekám před nimi, co za devět dní dokázali. Bohužel, ty dva ztrátové body připisuji tomu zápasu s Olomoucí. “ Po překonání epidemie samozřejmě nebyli hráči úplně ve stoprocentní kondici, přesto si připsali jednu raritu, na české poměry málo vídanou. V rámci dohrávky 29. kola extraligy doma hostili junioři brněnskou Kometu. V utkání sice vedli brzy 2:0 a následně i 3:2, jenže pak Brno vše otočilo ku prospěchu svému, a když ve 43. minutě vedlo 7:3, nikdo moc nepochyboval o jasných bodech pro klub z jižní Moravy. Dukláci se ale neskutečně semkli, dokázali za 17 minut dotáhnout utkání na remízový stav 7:7 a ve finále vše překlopit na svou stranu a obrat Kometu o dva body výhrou 8:7 v prodloužení. „Zmínil bych tady ještě zápas s Kometou, který jsme hráli již po příušnicích, kdy jsme ze stavu, tuším 2:6 (pozn. red - 3:7), což bylo v tom torzu sestavy, to dokázali ubojovat a v prodloužení otočit na 7:6.“ (pozn. red - 8:7)

Ve finále tak juniorům utekl postup do vysněné dvanáctky o pouhé dva body. „Když se na Kladně neudělala ta první dvanáctka, (v posledním kole prohrála Dukla 4:7 - pozn. red.) tak bylo v kabině vidět, jak všichni mají hlavy dole, nezájem, nechtěli trénovat. Bylo to na nich zkrátka vidět a taky první dva zápasy byla šílenost. Nasazení, hecování nic, pak to i takto vypadalo,“ popisuje Nekvasil poraženeckou náladu v kabině během úvodu finální fáze soutěže. „Ale musím říci, že Třinec, kterému poslali zpět šest hráčů z Frýdku-Místku, kteří hráli WSM ligu, měl jinou kvalitu, než v první fázi, tak musím zase říci, že zápasy proti Třinci v této sestavě byly možná lepší, jak v základní části. To samé se Zlínem. Zkrátka, proti týmům, které hrály se stejnou sestavou po celou sezonu, to byly zápasy o ničem, špatné. Na druhou stranu, utkání s těmito týmy, které měly hráče v dospělých, bych řekl, že byly opravdu lepší,“ nachází pozitiva ve skupině trenér, který oproti minulé sezoně povýšil z pozice asistenta na hlavního trenéra.

Tabulka juniorů: základní část a B-nadstavba
Individuální statistiky juniorů Dukly

Příští sezonu se očekává „revoluce“ v mládežnických soutěžích. Tři soutěže se zúží na dvě, extraligu dorostu a extraligu juniorů. Druhá jmenovaná bude tříročníková (2000, 2001, 2002), s výjimkou na dva hráče ročníku 1999. Extraliga dorostu pak bude pro hráče ročníku 2003, 2004. Obě soutěže budou otevřené, se sestupy a postupy. V extralize dorostu bude nastupovat třicet a v extralize juniorů čtyřiadvacet mužstev, která si účast vybojovala sportovní cestou. Co si o této změně myslí trenér juniorů? „Fakticky tímto končí letošní juniorka. Hráči roku 1999, kteří měli mít poslední sezonu v juniorce, o ten rok tak přišli. Je mi jich líto, jsou to šikovní kluci. Zda se prosadí v dospělém hokeji, to se teprve uvidí. Je to oběť toho rozhodnutí, které na svazu udělali. Spíše jsem zvědav na ročník 2002 v těchto soutěžích. Tento ročník je nejmladší v juniorce, navíc tím, že se povolily dvě výjimky hráčům ročníku 1999, tak se může stát, že budou hrát o tři, čtyři roky starším klukům, než jsou sami oni. Nevím, zda se 2002 prosadí do juniorů, navíc, kdy se sestupuje. Otázka tak je, jestli budou chtít trenéři nechávat hrát nejmladší, nebo je pošlou do regionální ligy. Nejsem přesvědčen o tom, že by to kluky připravilo na další ročník extraligy. Samozřejmě tady budeme mít B-tým, nebo společné tréninky. Ale jestli ty zápasy o ligu níž je dokážou připravit do další sezony, která by měla být stoprocentně extraligová, to ukáže čas,“ uzavírá bývalý hráč Dukly a mladý trenér jihlavských juniorů hodnocení uplynulé sezony.

Sezonní rozhovor s trenérem juniorů Dukly Karlem Nekvasilem

Sdílejte článek