Síň slávy

Petr Adamík

S Duklou spojil prakticky celou svou kariéru, vydržel u ní dlouhých třináct sezon. Během nich nastoupil k 525 zápasům, v nichž dal 37 branek a na 82 nahrál. Pouze Jan Suchý sehrál v jihlavském dresu víc zápasů než on. Bez Adamíka si dnes nelze představit pět jihlavských titulů a celou éru zlatých a stříbrných sedmdesátých let i znovu zlatý úvod let osmdesátých.

Spolu s Karlem Horáčkem utvořili legendární obrannou dvojici. Oba se výborně doplňovali, věděli o sobě i poslepu, chodili na přesilovky i oslabení a vůbec byli postrachem soupeřů. I díky tomu si Petr Adamík zahrál i za národní tým, na který má vzpomínku v podobě bronzové medaile z mistrovství světa v roce 1973. V československém dresu přitom odehrál jen 9 zápasů.

Josef Augusta

V dresu Dukly odehrál celkem 552 zápasů, nastřílel 168 branek a na dalších 176 nahrál. K tomu připočtěme rovných sto reprezentačních startů a čtyřiadvacet gólů v národním týmu, osm ligových titulů a jedno olympijské stříbro. Když k tomu přidáme dva trenérské ligové tituly a tři zlaté medaile z MS, docházíme k bilanci, jakou se nemůže pochlubit žádný jiný kouč v dějinách československého hokeje.

Josef Augusta začal v Dukle jako hráč v roce 1965 a končil jako trenér v roce 2010. Svou trenérskou kariéru obohatil o titulem korunované angažmá v Olomouci a zejména o působení u národního týmu s nímž na MS v letech 1999 až 2001 dosáhl zlatého hattricku. Po ZOH v Salt Lake City si pak ještě „střihl“ angažmá v Havířově a Slovanu Bratislava.

Jaroslav Benák

První hokejové kroky udělal Jaroslav Benák v havlíčkobrodské Kotlině, už jako dorostenec ovšem zamířil do Jihlavy. Pro trenéry Pitnera s Neveselým to byla trefa do černého. Benák s Duklou v první polovině 80. let vybojoval čtyři tituly v řadě, stal se rovněž oporou národního týmu. Ve své sbírce má díky tomu i zlato z MS v Praze z roku 1984 i o rok starší stříbro z ZOH v Sarajevu. Benák má ovšem kompletní medailovou sbírku. V roce 1983 získal na MS ve Finsku stříbro, v roce 1987 si pak z Vídně dovezl bronz.

Šikovného obránce si vyhlédlo Calgary Flames, Benák ale nechtěl emigrovat a raději v Dukle zůstal až do roku 1990. Po následném angažmá ve Finsku a ve Zlíně ukončil extraligovou kariéru v Dukle. Za tu do roku 1995 stihl odehrát 401 zápas, dát 48 gólů a na 86 nahrát.

Po skončení hráčské kariéry zamířil na trenérskou lavičku, po mládeži Dukly vedl Pelhřimov, Moravské Budějovice, Žďár nad Sázavou, nyní působí v Havlíčkově Brodě.

Libor Dolana

Jeho otec byl u toho, když Dukla zahajovala svou hokejovou existenci, byl u toho, když postoupila do nejvyšší soutěže. O šestadvacet let později se jméno Dolana vrátilo na místo činu. Pardubický odchovanec Libor Dolana v Jihlavě zapustil kořeny. Odehrál za ni 417 zápasů, dal 185 branek, na 152 nahrál. Jeho specialitou byla střela zápěstím, nenápadný švih, který drásal gólmanům nervy. Ani v reprezentaci si rozhodně nevedl špatně. Nastoupil k 78 zápasům a dal 22 branek. Je držitelem dvou bronzových medailí z MS 1987 a 1989, v Dukle získal čtyři ligové tituly a poté využil na zkušenou do zahraničí. Po angažmá v cizině se vrátil a znovu táhl Duklu. To až do roku 1996, kdy se definitivně uzavřela kariéra tohoto vynikajícího hokejisty.

Jaroslav Holík

Starší z bratrů Holíkových se narodil v roce 1942 a své první hokejové kroky spojil s Havlíčkovým Brodem. I když otec oba bratry směroval spíše do Sparty, upsali se oba Dukle. Zde po počátečním zdravotním martyriu s opakovanou zlomeninou nohy vytvořili se svým bratrem Jiřím a Janem Klapáčem nezapomenutelnou útočnou řadu. V tomto složení pomohli Československu k titulu mistra světa.

Za 18 sezon ve žlutočerveném dresu odehrál Jaroslav Holík 602 zápasy s bilancí 266 gólů a 375 nahrávek. Jeho 641 kanadských bodů stěží někdo v klubu dokáže překonat. Krom toho se stal s Duklou sedmkrát mistrem ligy jako hráč a protože hned po skončení kariéry nastoupil u stejného klubu na post trenéra, mohl se radovat i ze čtyř titulů jako kouč. Úspěšnou kariéru pak Jaroslav Holík završil na přelomu tisíciletí, kdy jako první trenér v historii našeho hokeje dovedl ke zlatým medailím reprezentaci do 20 let, navíc hned dvakrát.

Jiří Holík

Jiří Holík začínal s hokejem v havlíčkobrodské Kotlině, odkud během studií zamířil do Sparty. Jenomže právě v té době prožíval těžké chvíle v Dukle bratr Jarda a Jiří proto raději zamířil za ním. A už zůstal...

Elegantní bruslař, technik a především nepostradatelná osobnost jak v Dukle, tak v reprezentaci zůstane navždy jednou z ikon našeho hokeje. Právě Jiří Holík totiž drží rekord v počtu reprezentačních startů, když v národním dresu odehrál neuvěřitelných 319 zápasů. Třikrát slavil titul mistra světa, dvakrát vybojoval stříbro na ZOH. Připočteme-li k tomu ještě sedm titulů s Duklou, 132 reprezentačních a 282 ligových branek, dospějeme k tomu, že jen těžko mohla být jeho kariéra ještě třpytivější. Po skončení hráčské kariéry působil v Dukle na funkcionářské židli a v roce1997 se s aktivním hokejovým děním definitivně rozloučil.

Jan Hrbatý

Rychlík z Vysočiny, jak byl přezdíván, právem patří mezi nejblyštivější hvězdy klubu, i když mu ve sbírce úspěchů chybí medaile z MS. Vynahrazuje ji sedm ligových titulů a stříbro ze ZOH v Grenoblu v roce 1968. Do Dukly přitom přišel v roce 1961 jako neznámý mladík, kterého si trenér Pitner vyhlédl v Prostějově. Po vojně dostal nabídku od Komety. V Brně by byl blíž k domovu, ale odmítl. Jeho novým domovem se totiž už stala Vysočina.

Jan Hrbatý v Dukle odehrál dlouhých devatenáct sezon a když skončil jako hráč, stal se trenérem. Nejdřív u mládeže, později u mužů a nakonec opět u mládeže. O zlatou éru Dukly ovšem jako trenér přišel. Na lavičku A-týmu nastoupil rok po posledním titulu v roce 1992 a končil v roce 1997 krátce před baráží s Kralupy nad Vltavou. Dukle ale zůstal věrný dodnes, můžete ho potkat na každém domácím zápase.

Milan Chalupa

Obráncovskému řemeslu se vyučil vedle nejpovolanějšího z nejpovolanějších – Jana Suchého. Chalupova práce ale byla jiná. Zatímco Suchý se zapojoval do útočení, jeho kolega z obrany hlídal zadní vrátka. Defenzivní bek s obrovským přehledem, výborný nahrávač a taky parťák. Už ve jedenadvaceti měl nabídku z NHL, tehdy ji ale odmítl. Do zámoří se přesto nakonec dostal a jako první kmenový hráč Dukly si zahrál NHL - v Detroitu.

Celkem čtyřikrát s Duklou slavil titul mistra ligy, dvakrát zvedl nad hlavu trofej pro světového šampióna (1976, 1977), ve sbírce má i dvě stříbrné medaile ze ZOH a mnoho dalších úspěchů. Za Duklu odehrál 440 zápasů a nastřílel 49 branek. Po návratu ze zámoří hrál v Německu, načež ukončil svou hráčskou kariéru. Avšak v sezoně 1993/94 ve čtyřiceti letech znovu obul brusle, aby v několika zápasech pomohl Dukle. Poté jako trenér vedl Jihlavu, Třebíč či Pardubice.

MUDr. Milan Kartůsek

Lékař, který v jihlavské Dukle působil celkem 52 let - od roku 1957 do roku 2009. Za tu dobu absolvoval s klubem na 2500 zápasů, až v závěru svého působení na Dukle vynechával venkovní zápasy. Jako rodák z Chebu absolvoval Karlovu univerzitu v Praze, obor všeobecné lékařství. V jihlavské nemocnici měl nabídku dělat primáře na ortopedii, začal ale na plný úvazek působit právě v Dukle. S klubem prožil všechny významné slavné chvíle i smutné okamžiky. Velkou radost prožil třeba při oslavách prvního titulu v roce 1967. Při návratu z Ostravy čekaly na hokejisty v Jihlavě davy lidí. Fanoušci stáli už na cestě u psychiatrické léčebny. Hráči, trenéři i lékař byli za hvězdy. Hráči se mu svěřovali se svými osobními problémy, byl pro ně i psychologem. Než aby šli za trenérem nebo velitelem, raději šli pro radu za ním.

Jan Klapáč

Jeho 354 přesných zásahů už asi navždy zůstane v klubových análech zapsáno nesmazatelným písmem stejně jako to, že v 524 zápasech nasbíral celkem 537 bodů.

Jan Klapáč se narodil v roce 1941 a do Dukly narukoval z Karlových Varů jako dvacetiletý.

Hned se ale prosadil do elitní formace a spolu s Kepákem a Neumaierem se prostřílel k jedenadvaceti brankám, což bylo nejvíce ze všech hráčů Dukly. V dalších letech jeho brankový účet už jen narůstal. Největší slávy dosáhl ve spojení s bratry Holíkovými, s nimiž si připsal sedm mistrovských zářezů v barvách Dukly a spolu dosáhli také na metu nejvyšší – světové zlato z MS 1972 v Praze. V roce 1975 z Dukly Jihlava ale odešel do Prahy, kde se začal věnovat mladým armádním sportovcům.

Jiří Králík

Jiří Králík se nesmazatelně zapsal do kroniky jihlavského hokeje jako nejlepší brankář, který kdy oblékl žlutočervený dres. Byl tu sice ještě Dominik Hašek, jenž se honosí titulem olympijského vítěze, jenomže v Dukle strávil jediný rok.

Jiří Králík s hokejem začínal a také končil ve Zlíně, tehdy Gottwaldově. Svá nejlepší léta ale zažil na Vysočině. V roce 1979 se poprvé podíval na MS a v roce 1985 zvedl nad hlavu i trofej pro mistra světa. Ačkoliv měl Králík v Dukle neotřesitelnou pozici jedničky, za sedm let svého působení v Dukle slavil titul mistra ligy „jen“ dvakrát, přičemž druhým titulem se žlutočervenou barvou také loučil.

Během sedmi let odchytal Jiří Králík v Dukle 273 zápasů, jen o deset méně, než rekordman Marek Novotný. Průměr obdržených branek na zápas činil 2,19.

Stanislav Neveselý

Ze začátku svého působení v Jihlavě byl spíš hráčem, postupně se ale stával čím dál víc trenérem. A tím také zůstal, což je pro český hokej jen dobře. Nejenže se s Duklou stal celkem jedenáctkrát mistrem republiky a přišel tak vlastně jen o poslední triumf jihlavského klubu v roce 1991, ale uspěl i na mezinárodním poli. Jako asistent Luďka Bukače je totiž podepsán pod titulem mistrů světa v roce 1985. Paradoxní je, že měl v týmu hned devět svých svěřenců z Dukly.

Stanislav Neveselý ale nebyl obyčejný trenér. Byl to vědec a propagátor nových tréninkových metod. Jako vysokoškolák toho hodně nastudoval v teorii a nebál se nejnovější vědecké poznatky přenášet do praxe. I proto díky němu měli hráči Dukly kondici lepší, než kdo jiný, což se projevovalo hlavně v závěru soutěžních ročníků, kdy už hráči většinou šlapali nadoraz.

Jaroslav Pitner

Těžko říci, kde by byl klub bez Jaroslava Pitnera. Dost možná by neměl ani dvanáct titulů, ani by nevychoval celou řadu reprezentantů. Naštěstí pro Duklu ale Jaroslav Pitner klub z Vysočiny dovedl až na samý vrchol slávy.

Když se roku 1926 Jaroslav Pitner narodil, těžko mohl někdo tušit, že z něj vyroste slavný hokejový trenér, který nejenže postavil nejúspěšnější domácí klub celé historie, ale ještě jako trenér dovede Československo k dlouho očekávanému titulu mistrů světa.

V Jihlavě se Pitner rozhodl vybudovat klub postavený na vlastních hráčích, přestože měla Dukla coby vojenský klub takřka neomezený přísun talentů. Pitner lovil nadějné hráče v nižších soutěžích a přiváděl si je do Jihlavy. Hráči jako Jan Hrbatý, Jan Klapáč či bratři Holíkovi přišli do Dukly jako mladíci ze 2. ligy a až pod vedením Jaroslava Pitnera se z nich stali reprezentanti. Tato strategie měla úspěch, Dukle přinesla pod vedením tohoto muže osm titulů, další pak vybojovali Pitnerovi pokračovatelé.

Bedřich Ščerban

Zatím poslední jihlavský držitel Zlaté hokejky z roku 1991 začínal v Dukle v roce 1983 a sesbíral s ní tři mistrovské tituly. Dva ve „zlaté“ éře osmdesátých let, poslední pak v roce 1991. V jejím dresu odehrál 348 zápasů v nejvyšší soutěži, dal 36 branek a na 70 nahrál. Bohaté zkušenosti Ščerban nasbíral i v reprezentaci. Na osmi MS získal pět bronzových medailí, ze tří účastí na ZOH vytěžil jeden bronz. V národním dresu nasbíral 211 startů, při nichž dal deset gólů. I pro jeho přesnou rozehrávkou, tvrdou a přesnou střelou si ho vyhlédli v zahraničí ve finském Taparra Tampere, následoval švédský Brynäs Gävle. Po návratu ze Skandinávie si zahrál za mateřskou Duklu a za Vsetín, aby pak zamířil do Essenu a Freiburgu. Doma pak nabral přes Beroun a Třebíč kurz zpět do Dukly. Po onemocnění mononukleózou v sezoně 2007/2008 ho rada města zvolila novým jednatelem jihlavského klubu.

Ladislav Šmíd

Tento na první pohled nenápadný bek odvedl během čtrnácti sezonu v Dukle cenné služby. Pouze pět beků v historii klubu nasbíralo v dresu Dukly více zápasů, než on. Ladislav Šmíd přišel do Dukly v sezoně 1958 a když se v roce 1971 loučil, bylo to samozřejmě s titulem.

Svá nejlepší hokejová léta zažil po boku legendárního Jana Suchého, v jehož stínu vlastně po většinu své kariéry byl. Zatímco Suchý útočil s bratry Holíkovými a Janem Klapáčem, Ladislav Šmíd byl tím, kdo hlídá zadní vrátka před nájezdy soupeřů, z modré čáry jistil útočící spoluhráče. I on ale dokázal dávat góly, ve 389 zápasech nastřílel 54 branek a na 60 jich nahrál. Z Dukly to navíc nebylo daleko do reprezentace a Ladislav Šmíd se brzy stal její oporou. Však má také ve sbírce například bronz z olympiády v Innsbrucku 1964 a stříbro z MS 1964.

Radoslav Svoboda

Tento brněnský rodák se do Dukly dostal přes její „béčko“ v Písku. Zde si ho vyhlédl trenér Pitner a ze Svobody se záhy stal jeden z pilířů obranných řad druhé zlaté generace. Jihlavský dres oblékal šest sezon, odehrál 270 zápasů, nastřílel v nich 31 branek a na dalších 34 nahrál. Čtyřikrát se radoval z titulu mistra ligy. V reprezentačním dresu si po dvou stříbrných účastech na MS v letech 1982 a 83 zahrál v roce 1984 i na ZOH v Sarajevu, kde pomáhal získat opět druhé místo. Spolu s dalšími devíti hráči Dukly se o rok později v Praze stal mistrem světa. Poté se jeho reprezentační kariéra uzavřela, rok nato opustil i řady Dukly. Zahraniční angažmá si vyzkoušel v Dánsku či v Rakousku, pak už ale začal pošilhávat po trenérské práci. Nejprve působil zpět v Dukle jako asistent Jaroslava Holíka, poté vedl mládež Velkého Meziříčí, Žďáru, na prvoligovou lavičku se vrátil v Havlíčkově Brodě, nyní působí ve Vrchlabí.

Jan Suchý

Muž, který se proslavil svým nezpoutaným způsobem života, i obrovským hokejovým srdcem. Rodák z Havlíčkova Brodu vnesl do hokeje něco, co bylo až dosud považováno za šílenství, ale co se udrželo až do dneška – padání do střel. Možná i proto je dodnes považován za nejlepšího českého beka všech dob. O jeho výjimečnosti vypovídá například i skutečnost, že jako jediný obránce v historii našeho hokeje dokázal vyhrát ligové kanadské bodování.

Dalším jeho rekordem je vstřelení třech branek za čtyřicet sekund. Podařilo se mu to hned v prvním utkání po návratu z vězení, kde strávil nějaký čas kvůli tragické autonehodě.

A právě autonehoda ho připravila o jedinou trofej, která mu ve sbírce chybí. Ačkoliv Jan Suchý pravidelně reprezentoval a je držitelem Zlaté hokejky pro nejlepšího hokejistu, titul mistra světa mu dopřán nebyl. Československo jej získalo v roce 1972, kdy si odpykával trest.

Oldřich Válek

V dresu Dukly jako nováček nakukoval do nejvyšší domácí soutěže v sezoně 1978/79, na vrcholu sil a kariéry to dotáhl až k titulu mistra světa na pražské šampionátu 1985. V Dukle strávil dlouhých jedenáct sezon, než ji v revolučním roce 1989 opustil a poprvé se vydal za angažmá do zahraničí. Poprvé se vrátil v v sezoně 1993/94, po roce a půl však zamířil do Švýcarska. Když ho ale Dukla v roce požádala o pomoc, vrátil se. Za svou kariéru stihl odehrát ve žlutočerveném dresu 483 zápasy, ve kterých dal 249 branek a na dalších 160 nahrál.

Vždycky byl bouřlivákem, jehož fanoušci buď milovali, nebo nenáviděli. Vlastní čtyři mistrovské tituly, v sezoně 1984/85 se stal s 48 góly králem ligových střelců, je i členem elitního Klubu ligových střelců, jelikož ve své kariéře nastřílel více než 250 gólů v nejvyšší soutěži a reprezentaci. Válek jich stihl 274. V reprezentaci odehrál 81 zápasů a dal 25 gólů.

Petr Vlk

Od roku 1984, kdy poprvé oblékl žlutočervený dres, stihl odehrát celkem 510 zápasů. 494 jich bylo extraligových, šestnáct utkání si vyzkoušel jako hrající trenér v 1. lize. A bilance? 184 góly a 201 nahrávek. Výraznou stopu zaznamenal také v národním týmu. S Duklou se stal dvakrát mistrem ligy, trofej třetího titulu si připsal ve slovenském Zvolenu, kam odešel po sestupu Jihlavy z extraligy v roce 1999. Ještě před tím strávil spolu s Dolanou úspěšné roky ve švýcarském Herisau. Ze Zvolena se vrátil v roce 2002 a o tři roky později, již jako trenér dosáhl v této roli zatím největšího úspěchu. Po pěti letech marných snah Dukla pod jeho vedením postoupila do extraligy. Po nedokončené extraligové sezoně a následném úspěšném tříletém angažmá v Olomouci se v roce 2010 opět chopil kormidla v Jihlavě.