Povedlo se nám od první minuty hrát naší hru, je spokojený Jan Pohl

Vstup do zápasu Dukle opravdu vyšel. Aktivní hrou si totiž červenožlutí rychle vykoledovali přesilovou hru, kterou ke konci využili. Počátek akce byl právě u Jana Pohla, který na modré přijal přihrávku od Adama Zemana. A pak? Výborná kombinace po ose Adam Zeman – Tomáš Harkabus a zakončující Josef Skořepa. „Asistenci na gólu jsem neměl, jen jsem nahrával Adamovi. Ten dal puk Harkymu, který byl za bránou a přihrál Pepovi a on to tam doklepl,“ sděluje k pěkné kombinaci na jeden dotek. Když pak Pražané ve třetí třetině snížili na 2:3, rázně uťal jejich myšlenky na bodový zisk – svojí pumelici totiž vyšil přesně do pravé šibenice. „Zas nám to tam spadlo o dva góly, takže to bylo uklidnění. Vlasta mi pěkně nahrál, proti mně vyjel útočník, já jsem vystřelil a myslím si, že gólman neviděl,“ popisuje svůj čtvrtý gól v sezoně.

V tomto ohledu se předsezonní posile velice daří a ukazuje, proč o něj Dukla měla zájem už před loňskou extraligovou sezonou. Se čtyřmi brankami a čtrnácti asistencemi vládne jihlavské produktivitě obránců a v rámci celé Chance Ligy je na páté pozici. „Člověk se podívá nebo ví, kolik má nahrávek nebo gólů. Ale hokej je týmový sport. Jsem rád, že mi to kluci dávají a padá mi to tam. Ale je to zásluha celého týmu a ne jen mě,“ povídá skromně obránce, který nějaký čas strávil také v dresu sešívaných. „Byl jsem tady rok a půl nebo dvě sezony. Jak vlezu na led, tak už to nevnímám a hraju hru, ale určitě nějaké hecovačky byly,“ usmívá se Jan Pohl, který měl v hledišti podporu i přítelkyně a její rodiny.

Videoohlasy s Janem Pohlem

Ačkoliv David Kajínek vinou zranění z pondělního zápasu proti Benátkám v sestavě Dukly chyběl (stejně jako útočníci Matěj Pekr, Tomáš Čachotský a za zhruba tři týdny indisponovaní hráči David Váňa a Martin Osmík), určitě se musel radovat. Nejen z tří bodů, ale i třeba ze 100. gólu Jihlavy v sezoně, který vsítil Dominik Hrníčko, a nebo z premiérové trefy Vojtěcha Budíka. „Jsem strašně rád, že mi to tam po dlouhé době konečně spadlo a mohl jsem pomoct k výhře. Ujeli jsme spolu s Vlastou Dostálkem, on mi nahrál žabičkou a se štěstím jsem se trefil mezi nohy. Kluci říkali, že budu muset něco přispět do kasy,“ pousměje se hokejista, který prošel všemi mládežnickými reprezentačními výběry. Zároveň jej těší, jak ho přijala kabina. „Jsou tady týmoví hráči, přijali mě perfektně. Jsem rád, že tady s nimi můžu být. Je tu výborná parta, vyhráváme, a jen takhle pokračovat dále,“ přeje si dvacetiletý zadák.

V poslední době si třeba on nebo i Nicolas Werbik pořádně užijí cestování. Vojta na trase Pardubice – Jihlava – Pardubice, Nik zase ve směru Zlín – Jihlava – Zlín. „Je to náročné, ale jsem zvyklý z Kanady, kde bylo hodně cestování,“ říká zadák, který hrál tři roky WHL (Western Hockey League) za kanadský tým Prince Albert. „Po zápasu na Slavii jedu zpátky do Pardubic a uvidíme, zda budu v neděli doma proti Olomouci hrát. Určitě budu rád, když zase přijedu zpátky do Jihlavy a budu za ní hrát,“ sděluje sympaticky.

Videoohlasy s Vojtěchem Budíkem

Sdílejte článek