Rozpis ledu
Živé vysílání
Obrovský úspěch sezony 2016/2017! Dukla dokázala postoupit do Tipsport extraligy ledního hokeje a v baráži za sebou nechala favorizované České Budějovice a zejména Karlovy Vary. Jihlava defacto od začátku vedla barážovou tabulku a poprvé prohrála až v šestém kole. Poté přišla další porážka, ale následovaly tři výhry v řadě. Postup si pak červenožlutí zajistili neskutečně vydřeným bodem v jedenáctém kole. V domácí důležité bitvě dokázali udržet stav 2:2 po základní části proti Karlovým Varům, jenž potřebovaly nutně vyhrát za tři body. Jaký to rozdíl oproti následující baráži v roce 2018 a pozoruhodné, až směšné, remíze 0:0 po základní části v utkání Karlovy Vary – Litvínov, díky které si oba celky prakticky zajistily extraligu (Litvínov udržení, Karlovy Vary postup). „Nám se sešla v postupové sezoně parádní parta. Kabina fungovala perfektně a kluci perfektně hrabali jeden za druhého. My jsme si ani nijak nepřipouštěli, že nesmíme chybovat a blíží se postup. Jeli jsme v takovém módu, že sezona končí až posledním zápasem a do té doby udělají všichni maximum,“ říká Petr Jaroš a bylo to vidět i na postupových oslavách. Zatímco hráči vesele juchali s fanoušky na ledě, trenéři Petr Vlk a František Zeman místo toho připravovali taktiku a sestavu na poslední zápas baráže v Pardubicích.
Je pravidlem, že základním stavebním kamenem úspěšného hokejového týmu jsou vždycky brankáři. Nejinak tomu bylo i u Dukly, fazona Míry Svobody a Kuby Škarka byla obdivuhodná. „Kluci gólmanům určitě věřili. Brali to tak, že brankáři vzadu spoustu věcí pochytají. Nemuseli myslet na to, že tam bude nějaký průšvih. Týmu se hraje lépe a podle toho to tak dopadlo,“ ví moc dobře jihlavský šéftrenér brankářů, který pochopitelně v Dukle nikdy nezažil v lepší formě chytající maskované muže. Svoboda a Škarek měli procentuální úspěšnost v baráži vysoko nad 93 procent. „V Jihlavě jsem to lepší asi nikdy nezažil. U národních týmů chytali gólmani dobře, jako třeba Dominik Furch na MS v Moskvě, kde byl statisticky druhý. Ale vždycky je hodnocení dané podle toho, jak to celé dopadne. Kdybychom na mistrovství dovezli medaili, tak by byl šampionát hodnocen vždycky lépe, než jak nakonec dopadl; i přes to, jak kluci chytali. Pavel Francouz chytal výborně na olympiádě a pořád to bylo málo na týmový úspěch. Tady během postupu chytali brankáři dobře, kabina kopala jeden za druhého, všechno si sedlo a pak to dopadlo i tak, že jsme postoupili,“ vyjmenovává vratkou hranici pohledu na úspěch a neúspěch Petr Jaroš.
Během extraligové sezony měla Dukla výbornou defenzívu. Josef Kořenář měl procentuální úspěšnost k 92%, Jakub Škarek přes 91% a Lars Volden téměř 90,5%. Z hlediska inkasovaných branek byla Dukla za základní část na osmém místě. Jenže o výrazně lepší umístění a hlavně vyhnutí se play-out, potažmo baráži, připravila tým střelecká produktivita nebo třeba jeden střelec, který by nasázel třeba dvacet branek za sezonu. Takového si klub samozřejmě nemohl kvůli suverénně nejnižšímu rozpočtu dovolit (Dukla měla rozpočet na A-tým 19 milionů, Litvínov 39 milionů a další týmy výrazně více – pozn. aut). Po základní části ztrácela Dukla na kýžené dvanácté místo osm bodů, záchrana v baráži jí utekla o jediný bod… „Vždy se snažíme, abychom dostávali co nejméně gólů. Avšak máme problémy branky dávat. Ale to není jen problém Jihlavy, to má spousta týmů; i český národní tým. V extralize jsme si říkali, že vzadu v bráně budeme dělat maximum a nebudeme se ohlížet, kolik branek dáme nebo nedáme. Doufali jsme, že se to zlepší. Je pravda v tom, že jsme do baráže spadli o fous. Chybělo málo a mohli jsme se jí vyhnout,“ ohlíží se za extraligovou sezonou Petr Jaroš a poprvé napřímo vysvětluje, proč v baráži nedostal více šancí norský brankář Lars Volden. V základní části odchytali Jakub Škarek a Lars Volden shodně 21 utkání. Během juniorského šampionátu (chytali na něm Kořenář, Škarek) dostal šanci ve čtyřech utkáních Karel Vejmelka, dnes jednička Komety. Josef Kořenář, který se do Dukly vrátil po juniorském mistrovství, naskočil do devíti zápasů. V šestikolovém play-out už měl Lars Volden jen jeden zápas a baráž odchytalo duo Kořenář – Škarek. „Jedna věc byla, že od Larse jsme čekali více. Naši brankáři nám dávali větší důvěru. Další věc byla v tom, co fanoušci nevidí – co se týče tréninků a pracovitosti na nich. Prostě svými výkony a pracovitostí nás naši brankáři přesvědčovali, že jsou schopní týmu pomoct více než v tu dobu Lars,“ vysvětluje.
Po sestupu zůstal v Dukle Jan Brož, tehdejší extraligová trojka až čtyřka a přibyl k němu Niklas Lundström. V lednovém přestupním období se k týmu připojil i David Honzík, který se do Dukly vrátil od postupu do baráže 2016. Ovšem Jihlava tehdy jednala o návratu i s Miroslavem Svobodou, který po podpisu smlouvy v Nashville chytal až ve výkonnostně druhé farmě (tedy na farmě farmy NHL). „S Mírou jsme byli v kontaktu a nějaká šance na jeho návrat do Dukly byla, ale nebylo to asi tak moc pravděpodobné. Míra chtěl chytat nějakou nejvyšší evropskou soutěž. Ale byli jsme v kontaktu, protože už když byl v zámoří na druhé farmě, tak hledal trenéra gólmanů a hledal možnost, že by se mnou spolupracoval,“ prozrazuje Petr Jaroš.
Do Dukly tedy přišel David Honzík a v play-off předčil Niklase Lundströma, jemuž vyřazovací část výkonově nevyšla. Švédský gólman se s procentuální úspěšností zákroků propadl na 86,07% a od druhého semifinále proti Kladnu už se do branky nepodíval (vyjma právě druhého semifinále, kdy musel Honzík na chviličku kvůli zranění střídat). Neunesl třeba Nik tíhu okamžiku? „Buď tak nebo je to tím, co jde s Nikem celou kariéru. Byl to vždycky nadějný brankář v osmnácti, ve dvaceti letech. Byl draftovaný a odešel do zámoří. Od té doby to s ním začalo trošku haprovat. Takhle to prostě někdy u sportovců bývá, že když se nejde úplně na krev a nehraje se o všechno, tak hrají v pohodě a jak cítí váhu zodpovědnosti a nějakých výkonů, tak tam pohoda není. Tohle minulý rok nastalo u Niklase. Je to asi jedna z věcí, která ho v kariéře drží níže,“ zamýšlí se Petr Jaroš.
Po konci sezony 2018/2019 tak měla Dukla na soupisce trio Jan Brož, David Honzík a Niklas Lundström. Nakonec šel do sezony Brož s Lundströmem a Chaloupkem, jelikož Jihlava přijala nabídku Litvínova na Honzíka i z ekonomických důvodů a peněz za jeho přestup. Lundström nakonec odchytal jen osm zápasů, na své výkony ze základní části předešlé sezony nenavázal a klub vsadil na Jana Brože, který do Dukly přišel ve starším dorostu z Havlíčkova Brodu, spolu s odchovanci Ondřejem Chaloupkem, Filipem Maláčem a Filipem Krejčím. Proč? „Nik ze sezony 2019/2020, co tady odchytal, neměl špatná čísla. Ale už v té době se mi zdálo, že Honza Brož je lepší a Nik ho nepřevyšuje. Pro mě pak bylo jednoznačné, že radši dám přednost našim brankářům, abychom je vychovávali a posouvali dál, než hráli cizince, který navíc není lepší. Chceme, aby byli cizinci jednou nebo dvakrát lepší než místní gólmani,“ vysvětluje Petr Jaroš důvody změn v brankovišti v průběhu nedávno ukončené (resp. předčasně zrušené) sezony. „Jsem rád, že ať už Petr Vlk s Frantou Zemanem nebo teď Viktor Ujčík s Karlem Nekvasilem nemají strach dávat prostor našim brankářům a nechávají to na mě. To je super, za to jim patří poděkování. Honza Brož nám důvěru statisticky vrací, letos se držel dobře. Je to pořád mladý gólman, který má před sebou spoustu práce a má velký potenciál,“ povídá k „Brožíkovi“, který byl letos v základní části dle statistik třetím nejlepším brankářem jak po první části, tak po nadstavbě. „U brankářů je třeba trpělivost. Nic se nestane ze dne na den, z měsíce na měsíc. Naši kluci se zlepšují, hokej je rychlý a vyvíjí se. Některé věci u mladých brankářů nejdou přeskočit. Máme tady trojici Brož-Chaloupek-Maláč a ti se musí vychytat. Můžeme spoustu věcí natrénovat, na suchu, na ledě. Děláme videorozbory. Ale kluci si musí situace desetkrát, stokrát, tisíckrát projít a to se stane jen tím, že budou pravidelně chytat a budou mít odchytané nějaké sezony. Slýchávám kritiku, ale bohužel tohle nejde ošidit. Kluci si musí tyhle situace projít a věřím, že jsou tak kvalitní, že z nich budou dobří gólmani,“ podotýká šéftrenér jihlavských brankářů.
Gólmanské trio je pro nadcházející ročník jasné: Jan Brož, Ondřej Chaloupek a Filip Maláč, přitom „Chali“ a „Malage“ jsou v Dukle odmala. „Brožík“ je gólmanem z Vysočiny, který si prošel Moravskými Budějovicemi, Třebíčí, Havlíčkovým Brodem a od staršího dorostu je v Dukle. To je celkem interesantní situace, protože všichni tři gólmani A-týmu jsou de facto odchovanci. „Ještě jsem se s tím nesetkal, je to taková trošku rarita, která se v klubech nestává. Ale je to přesně to, co tady chceme. Chceme pracovat s vlastními gólmany, chceme je vychovávat a posouvat dále. Také díky našemu vedení tady v Dukle máme nastavený systém, že na gólmany tady nejsem sám. Je tu se mnou Honza Dršata, Lukáš Sáblík a Dan Šťastný má nejmladší brankáře. Komunikujeme spolu a snažíme se držet nikoliv jednotný styl, protože ten má každý brankář svůj, ale jednotný systém. Jsme spolu na jedné lodi v tom, co chceme brankáře učit, a to je důležité. Máme brankářské kategorie rozdělené, protože nejde v dnešní době fungovat, aby všechno dělal trenér gólmanů sám nebo ve dvou lidech. Je to výsledek dlouhodobé práce všech trenérů gólmanů, kteří tady působí,“ je spokojený za to, jaké podmínky v Dukle ohledně trenérského řemesla brankářů panují.
Hodně dlouhé slovo si Petr Jaroš vezme, když přijde otázka na porovnání Jana Brože (a také Ondřeje Chaloupka s Filipem Maláčem) s nedávnými jihlavskými hvězdami Miroslavem Svobodou a Davidem Honzíkem: „Moje srovnání je takové, že všichni ti brankáři, když budu brát Honzu Brože, dopadnou nakonec stejně. Honza Brož má na to, aby chytal extraligu a hrál v ní důstojnou roli, tak jako David Honzík a Míra Svoboda, kteří extraligu hrají a stabilně v ní chytají. Hlavní rozdíl mezi Mírou Svobodou, Davidem Honzíkem a kluky, co tady teď máme – Brožem, Chaloupkem, Maláčem – je ten, že Míra a David chytali v nějakých reprezentačních výběrech a oba jsou to velicí gólmani. Mají 191 centimetrů. My máme nyní menší gólmany, což je jeden z rozdílných faktorů v práci a ve výchově.
Svoboda i Honzík byli draftovaní do NHL. David ve třetím kole Vancouverem, což už je velice vysoké hodnocení kvalit brankáře. Navíc působil v kanadské juniorské soutěži ve frankofonní části země. Míra byl draftovaný Edmontonem, chytal dvacítky. Oba se o sebe museli starat, fungovat sami a posouvá je výše samozřejmě i to, že chytali vyšší úroveň. Míra i David měli nějaký potenciál, se kterými se dalo pracovat. To je obrovské plus pro tyto kluky a naši současní brankáři tuhle zkušenost nemají, což je obrovský rozdíl.
Honza, Ondra a Filip mají také velký potenciál, ale je to už zase jiné. Musíme je více vychovávat a musíme s nimi více pracovat, abychom je dostali na stejnou úroveň, protože výchozí pozice je rozdílná než u Honzíka a Svobody – ať už ve výšce nebo v tom, že oba byli draftovaní a skauti v NHL u nich nějaký potenciál viděli. Ale můžeme být spokojení. Honza Brož chytá celou sezonu s velice solidními čísly. Na to, že je to mladý brankář, který má odchytanou teprve celou jednu sezonu v Chance Lize, protože se v ročníku 2018/2019 střídal s Niklasem a nyní chytá většinu… Na brankáře, který má odchytanou celou jednu sezonu maximálně, vykazuje solidní výsledky a pracujeme na všech aspektech. Do budoucna to bude gólman, co má na nějakou vyšší nebo vysokou úroveň.
U Chaliho a Malageho pracujeme, je to každodenní tvrdá práce. Je to vydřené. Někteří kluci mají o něco méně talentu, tak se to musí dohnat nějakou dřinou. To je hlavní faktor, talent je prostě jen určité procento výsledného efektu. Budeme pracovat, snažíme se kluky posouvat a naším cílem bude vždycky vychovat naše odchovance pro A-tým, aby se nám posouvali do juniorských reprezentací a měli na to, aby chytali vyšší soutěž. Budeme pracovat, věřit a doufat v to, že to takhle dopadne,“ završuje svojí dlouhou řeč PJ a zároveň opět zdůrazňuje, co už jednou řekl. Že u mladičkých gólmanů všechno nejde hned. „Je super, že máme pravidelně tréninky na ledě, na suchu, videorozbory a kluci mají všechno, co mohou mít. Ale jde o čas. Čas je daný v tom, že brankář zraje klidně i po třicítce, vychytává se a modeluje se tak, aby chytal situace co nejefektivněji. U těchto gólmanů my čas neošidíme, nic nepřeskočíme. Šance a situace si musí prochytat. Jsou to stovky a tisíce střel a situací. Až si tohle projdou, tak budou vyzrálí, budou to kvalitní brankáři a budou se prát někde o solidní práce.“
Na závěr dlouhého videorozhovoru, který vydal bezmála na 45 minut, se Petr Jaroš vrací k poslednímu tématu u národního týmu, o kterém nebyla řeč – olympijských hrách 2018 v korejském Pchjongčchangu. Jak na olympiádu vzpomíná? „Olympiáda není každý rok a je vždycky takové speciální pro všechny trenéry a sportovce se na ní dostat. Byla to jedna z věcí, kterou jsem ve své kariéře chtěl, abych měl na triku. Jsem rád, že se to povedlo, trenéři a vedení svazu mě tam nominovali a mohl jsem na olympijské hry jet. Je to obrovská zkušenost v celé té parádě, jak olympiáda funguje, organizačně a vůbec být v partě, v kolektivu nejlepších našich hráčů. Spolupráce s trenéry byla perfektní. V celé mé kariéře to byla první a asi poslední olympiáda. Těžko říct, jestli na ní u mě ještě někdy jindy dojde. Jsem rád, že se mi účast na olympijských hrách splnila, že jsem tam mohl být a mám takové lehčí spaní,“ říká s úsměvem, děkovně a zapáleně Petr Jaroš, který vzpomíná i na fantastickou atmosféru, kterou Korejci vytvořili. Říká se o nich, že jsou pracovití, přesní a důslední a olympijské hry byly možností, jak své pozitivní vlastnosti ukázat světu včetně parádní gastronomie. „Byl jsem překvapený životní úrovní Korey, nečekal jsem to. Samozřejmě jsem si o tom pak zjišťoval nějaké věci, četl jsem. Hrozně se mi tam líbilo a opravdu mi chutnalo jejich jídlo, asijské jídlo, jejich mořské věci, ryby a všechno možné. Snídali jsme třeba naložené medúzy. Bylo to zajímavé, hrozně mi to chutnalo. Bohužel mi během olympiády nebylo zdravotně dobře, což mi celý zážitek kazilo. Ale snažil jsem se všechno vnímat a užívat si a z olympiády jsem měl takový dobrý dojem, dobrou zkušenost.“
Na úplný konec odpovídá Petr Jaroš na otázku, kde by se on jako světová špička v trénování gólmanů viděl za zhruba pět nebo deset let. Odpověď zřejmě příliš nepřekvapí. „Trenér chce samozřejmě působit na nejvyšších úrovních. Tím, že jsem působil dlouho v zámoří, jazyk ovládám, znám mentalitu a Amerika je mi blízká k srdci, je mým cílem dostat se jako trenér brankářů do NHL, ať to může znít lidem jakkoliv směšně. Ta šance tam je, vede k ní několik cest a je jenom na mně, jestli se do NHL dostanu nebo ne,“ uzavírá dlouhý rozhovor.
Velký rozhovor s Petrem Jarošem, třetí a závěrečná část
Sdílejte článek
