Během uplynulé sezony byl Filip Eliáš jakožto obránce Kadaně několikrát v pozici šumperského celku. Tedy týmu, který proti papírově silnějším soupeřům nemá co ztratit, naopak zaváhání favorita se vždy bude brát za překvapení. „Je to těžké. Proti těmto soupeřům se hraje blbě. Oni nemají co ztratit, jdou do všeho po hlavě, bojují… O to jsou tři ubojované body cennější,“ ví moc dobře dvaadvacetiletý zadák a vzápětí sděluje, jaký byl zápasový plán: „Věděli jsme, že musíme hrát strašně obětavě, jít do všeho po hlavě, dohrávat soupeře, dávat si rychlé přihrávky a chodit do brány. To jsme pak plnili, dali jsme góly a získali důležité tři body,“ hlásí “Eli“ a jeho slova o bojovnosti mohla být vidět i na útočníkovi Tomáši Jiránkovi, který v závěru bolestivě padl do soupeřovy střely.
Vedle velké bojovnosti má na vítězství podíl právě i Filip Eliáš, který ve třetí třetině poslal Duklu do dvoubrankového vedení a spoluhráče tak hodně uklidnil. „Měl jsem strašně dlouhé střídání. Ale chytil jsem přihrávku, tak jsem do toho ještě kopnul. Zkusil jsem bekhendem vystřelit a trefil jsem se do víka,“ popisuje svojí trefu po hezkém úniku a po tom, co si poradil s dotírajícím obráncem. Na střídačce svůj gól ani moc neslavil, což bylo zapříčiněno právě dlouhým střídáním. „Už jsem jenom popadal dech, jenom jsem se zmátořoval. Ale byl jsem moc rád,“ směje se pražský rodák.
Za stavu 2:3 mohl přidat ještě jednu trefu. V úniku to opět zkoušel bekhedem, ale napodruhé na gólmana Peksu nevyzrál, jelikož netrefil tři tyče. „Zase se mi to tam otevřelo, tak jsem zkusil znova bekhend. Přestřelil jsem, ale důležité je, že jsme vyhráli a vezeme domů tři body,“ zakončuje rozhovor dvadvacetiletý zadák, jenž první dva zápasy nové sezony zmeškal kvůli zranění.
Filip Eliáš po vítězství na ledě Šumperku