Jihlavští hokejisté po třech prohraných zápasech v řadě (z nichž byl první alespoň za bod) již potřebovali získat plný bodový zisk. Naposled totiž urvali tři body 23. ledna doma proti Šumperku. Jak ale Maksim Zhukov říká, důležitost zápasu proti nepříjemně se dotahujícím Litoměřicím jej nesvazovala. „Zápas byl paradoxně jednodušší než předchozí dvě utkání. Cítil jsem se dobře, hráli jsme doma a nastupoval jsem s tím, že chceme vyhrát,“ hledá jednoduchý recept na vysoké vítězství. Vzápětí dodá, že možná zlomovým momentem bylo neinkasovat v oslabeních, kterých Dukla hrála hned několik. „Bylo důležité, že jsme nedostali gól v oslabení a dokázali jsme neinkasovat. Spoluhráči mi pomáhali, blokovali hodně střel a nedávali soupeři moc šancí zakončovat zblízka,“ chválí své parťáky.
Na soutěžní zápas čekal hodně dlouho, kvůli různým administrativním průtahům se k Dukle totiž připojil až na přelomu ledna a února. Po pětidenním tréninku hned naskočil do dalších tří zápasů, přičemž předešlé dva i přes Maksimův dobrý výkon Dukla prohrála o gól. Čekání na výhru ale maskovaného muže Dukly psychicky nenahlodalo. „Nepřemýšlel jsem o tom, že se dva zápasy prohrály. Šel jsem do zápasu prostě s tím, že chceme vyhrát,“ povídá jednadvacetiletý brankář, který po třech zápasech zkouší porovnat, v čem je druhá nejvyšší česká hokejová soutěž odlišná. „Liga nemá špatnou úroveň, její kvalita je dobrá. Odlišné je hlavně to, že se často hraje v nerovnovážném počtu, což je takové zvláštnější. Ale je to hokej, hráči hrají na bruslích a mají hokejky,“ směje se a smích na jeho tváři vyvolává i otázka ohledně českého piva „Chutnalo mi, ale dal jsem si ho jen trošku,“ odlehčí na závěr rozhovoru.
Maksim Zhukov po výhře nad Litoměřicemi