Shodil jsem opici, co mi na zádech držela góly a já je nedával, směje se Filip Helt

„Už bylo na čase,“ - přirozená reakce Filipa Helta na první otázku, že přerušil brankové prokletí. A svůj gól náležitě oslavil. Radostí ze vstřelené branky pobavil, protože předvedl oslavu, která nebývá častá. Byť jí zakončil pádem. „Je to tak, že se dělá, že máš na zádech opici. Ta ti drží góly a ty je nedáváš. Tak jsem se jí snažil zahodit a zakopat, co nejdále to šlo,“ směje se Heltík a dodává: „Je sice pravda, že to byl jeden z posledních gólů, ale hodně se mi ulevilo, že to tam spadlo.“

Není se čemu divit. Čekání útočníka na branku je hodně nepříjemné a třeba Tomáš Harkabus by v sezoně 2019/2020 mohl povídat. „Už mi to lezlo hodně do hlavy a kolikrát jsem byl i trošku frustrovaný. Ale tak to občas je. Musí se jet pořádá dále a čekat, že to přijde. Naštěstí to u mě přišlo nyní. Jsem rád a snad to tam bude padat pořád,“ přeje si hráč s číslem 21, který do utkání v Kolíně branky připravoval – zapsal totiž osm asistencí. „S kluky si na ledě sedneme a góly padaly. Ať už je střílel Fronky, Lichi nebo s kýmkoliv jsem hrál. Snažil jsem se jim něco vytvořit,“ říká ke své nahrávací produktivitě.

Jeho branka na 6:3 definitivně zlomila kolínský odpor. Kozlové byli totiž ze začátku nepříjemní, po vedoucí brance Dukly rychle otočili stav na 2:1. Naštěstí Jihlava rychle srovnala stav. „Jejich otočka byla nepříjemná, ale tentokrát jsme psychickou stránku po inkasovaném gólu zvládli docela dobře a nepropadli jsme se hlavou do takových situací, jako v minulých zápasech. Dobrá práce od všech v týmu,“ směje se Filip Helt a podotýká, že mu v Kolíně sedí i širší kluziště. „Musím říct, že mne nezáleží na velikosti hřiště. Když je velké, tak mohu využít rychlost bruslení, kterou občas v zápasu najdu,“ usmívá se na závěr rozhovoru.

Filip Helt po výhře v Kolíně

Sestřih zápasu: SC Kolín – HC Dukla Jihlava 3:7

Sdílejte článek