Když kanonýr delší čas nedá branku, může se tímto pocitem svazovat. Podobně na tom mohl být i Josef Skořepa, který ve čtvrtfinále vyšel střelecky naprázdno. „V první sérii jsem měl spoustu šancí a vůbec mi to tam nepadalo. Dával jsem si to trošku více do hlavy. Ve prvním semifinále jsem měl zase dvě gólovky a zase jsem je nedal. Díky Bohu, že v prodloužení jsem týmu pomohl v pravý čas,“ říká kapitán Dukly Josef Skořepa. Rozhodl v čase 64:20, kdy svou střelu sám doklepl do branky. „Věděl jsem, že jedu na Pohlíka a že nebude jednoduché ho objíždět. Tak jsem zkusil vystřelit podle nohou a trošku jsem nevěřil tomu, že gólman před sebe vyrazí puk. Ale soupeř mne nechal je ta díky Bohu, že jsem to takhle dal do prázdné,“ popisuje svou vítěznou trefu.
Začátek zápasu byl přitom oboustranně hodně opatrný. Až zhruba od poloviny druhé třetiny se oba týmy začaly dostávat do tempa. „Nechci říct, že by na nás dolehla únava. Ale Sokolov byl odpočatější. Nebude to takové, jako s Přerovem, ale i tak to bude těžká bitva,“ míní jihlavský kapitán před pokračováním série, hrané na čtyři vítězná utkání.
Díky postupu přes Přerov má Josef Skořepa jistotu, že v letošní sezoně odehraje 400. zápas za Duklu. Toto číslo totiž připadá na druhé semifinále se Sokolovem. „Je to kus štace, ale na jednoho hráče tady pořád nemám a asi nikdo nebude mít, protože jeho počet zápasů nikdo nedosáhne,“ míří slovy k Tomáši Čachotskému, pro kterého bude druhé semifinále 971. utkáním v červenožlutém dresu.
Josef Skořepa po výhře v prvním semifinále proti Sokolovu
Tisková konference: Karel Nekvasil (Dukla) – Martin Štrba (Sokolov)
Sestřih zápasu: HC Dukla Jihlava – HC Baník Sokolov 3:2 pr.