Matouš Menšík očima jihlavských trenérů od dětství po současnost

Minulý měsíc devatenáctiletý útočník Matouš Menšík je odchovancem jihlavského hokeje. Prošel všemi žákovskými a akademickými kategoriemi. Talentovaný, vysoký a silný hokejista poprvé měnil jihlavský dres za jiný až v sezoně 2019/20, kdy odešel do Finska, kde hrál v týmu Oulun Kärpät U18. Jeho rozjetou kariéru však zastavila vlna Covidu -19, která nedovolila dohrát rozjetou sezonu. V další sezoně měl namířeno Matouš do Ameriky, kde měl hrát v týmu Charlottetown Islanders, jenže k tomu vůbec nedošlo. A tak se stalo, že sezonu 2021/22 začal Matouš Menšík v rodné Jihlavě v juniorském týmu Dukly. Sezona pro juniorku byla stěžejní, protože z extraligové soutěže sestupovalo více týmů, než v předchozích letech. Z celkového počtu dvaceti týmů do letošní sezony zasáhne pouze čtrnáct nejlepších týmů České republiky a Dukla mezi nimi, také částečně zásluhou Matouše Menšíka v uplynulé sezoně, nebude chybět. Jeho dobré výkony jak v juniorce, tak i potom v A týmu Dukly, kde dohrával soutěž baráží o Extraligu, neunikly pozornosti trenérů českého reprezentačního výběru do dvaceti let. Matouš Menšík tak v následujících dnech od 9. srpna nastoupí v Kanadě v českém dresu na mistrovství světa U20, které v těchto letních měsících bude náhradou na předčasně ukončené mistrovství světa ze zimních měsíců.

Připravili jsme pro vás jakousi ucelenou vzpomínku jihlavských trenérů, kteří Matouše v Jihlavě trénovali až do seniorského věku. „V první řadě musím říci, že jsem hodně šťastný a hrdý na to, že se Matouš dostal na mistrovství světa. Myslím, že si to rozhodně za výkony v play off, když hrál za A tým, zasloužil. Matouš je velký, silný hráč a hlavně chytrý hráč, takže si myslím, že angažmá v mužích bylo logickým vyústěním loňské sezony. Možná se mohl zapojit do A týmu dříve, ale jeho první úkol byl pomoci zachránit juniorskou Extraligu a potom se poprat o místo v sestavě A týmu. U nás okamžitě zapadl do sestavy a svými výkony si říkal o stále větší prostor na ledě. On má výhodu, že je hodně inteligentní kluk a ví, co chce, jde si za tím a i jeho pracovitost je příkladná pro všechny ostatní,“ řekl o Matoušovi trenér A týmu Dukly Viktor Ujčík. Také jeho první trenér v přípravce Josef Kolda by ho mohl dávat jako příklad pro ostatní hokejisty. „Matouš Menšík byl jako dítě velice hodný, pracovitý a pozorný kluk. Od malička se snažil každé cvičení dělat pořádně. Samozřejmě měl velkou výhodu, že byl proti ostatním více fyzicky vyspělý. On byl zvyklý vyhrávat i jiné soutěže, než byl hokej. Když se třeba běhalo a soutěžilo na suchu. Já ho mám velice rád, pro jeho cílevědomost a pracovitost. Jsem moc rád, za to, kam se dostal. Velice mě potěšil průběh loňské sezony, kdy se zapojil do mužů a nic „neodflákl“ v juniorce, kde byl jedním ze stěžejních hráčů. Suprově hrál celé play off v áčku,“ nešetřil chválou Kolda, kterému za mnoho let působení v mládežnické Dukle prošly tréninkem vyšší stovky nejmenších dětí.

Jeho trenér z juniorky z poslední sezony 2021/22 Michal Broš se o svém svěřenci rozpovídal velice obšírně. „Menšu znám prakticky od malička, kdy jsem trénoval mládež v Letňanech. Týmy Jihlavy a Letňan ročníku 2003 spolu hrály hodně. Oba týmy patřily k top týmům v republice. On byl výraznou postavou ve své kategorii v rámci českého hokeje. Mezi top hráče patřil od žákovských let přes dorosteneckou kategorii až po juniorku. Byl ve svých očích nastartován na NHL budoucnost, bohužel do toho přišel Covid a s tím spojené pauzy na hokej, což nikomu neprospělo. Měl plány působit a rozvíjet se v zahraničí, z toho kvůli těm problémům sešlo. Naštěstí pro Duklu jsme se s ním dohodli, že po covidu bude působit v Jihlavě v juniorce. Letní přípravu si jel po svém, ale byli jsme ve spojení. Od přípravy na ledě byl již nastálo v juniorce a po dohodě s Viktorem Ujčíkem, kdy se juniorce dávala klubová priorita, aby se Extraliga juniorů zachránila, začal v juniorce,“ komentoval zkušený extraligový hokejista a mistr světa z roku 2000 Michal Broš. Ten také přiznal, že se vše zpočátku nevyvíjelo tak, jak by chtěl trenér. „Upřímně říkám, že od začátku to nefungovalo, jak jsem si představoval. Možná se spojilo více věcí dohromady, zklamání z toho, že mu nevyšlo zahraniční angažmá, možná rozčarování, že si nemyslel, že ještě bude hrát juniorskou soutěž, ale již muže. Nicméně on je povahou tank, buldok a v jádru poctivý, vysočinský produkt a tak se to v průběhu sezony zlepšovalo a někdy od poloviny ledna se z mládežnické hvězdičky stal za mě vyspělý lídr, který jednak náš tým zásadní měrou pomohl dotlačit do klidných vod. A ve chvíli, kdy jsme byli zachránění, tak přeskočil zaslouženě do A týmu. Dostal podobnou roli, kterou měl v juniorce a s přehledem ji zvládnul. Když jsem ho potom viděl hrát zápasy play off a i v baráži s Kladnem, kdy chodil proti Tomáši Plekancovi, což je pořád ještě top centr našeho hokeje, nepropadl a hrál stylem, se kterým ještě dokázal bodovat. Tvrdil jsem, že jsem dlouho neviděl lepšího juniora v mužské soutěži, jako byl on konce loňské sezony,“ vysekl poklonu trenér Broš.

Oproti Michalu Brošovi byl ve své vzpomínce na dětství Matouše Menšíka stručnější další trenér, elegantní bruslař své doby Jiří Cihlář. Ten Matouše trénoval ve třetí a čtvrté třídě. „Od mala poctivý, chytrý kluk, pracovitý, veliký, silný. On byl dominantní již od nižších věkových kategorií. Byl při hře lídrem, i myšlenkově a to se jednalo teprve o třeťáka a čtvrťáka,“ konstatoval Cihlář. V akademických ročních byl asistentem trenéra Štěpána Moravce jednu dorosteneckou sezonu Marek Melenovský. Ten Matouše zná v podstatě taktéž od mala, protože jeho syn Marek je stejný ročník narození. „Matouše Menšíka vnímám dost výrazně v tom, že byl vždy fyzicky hodně odskočený od svých vrstevníků. Znám ho od malička a po celou dosavadní kariéru, protože byl ve stejném ročníku, jako můj syn, jsem viděl většinu jeho zápasů. Jako trenér jsem ho měl jako asistent až v dorostu. K tomu, jak byl fyzicky nadupaný, přidal i píli trénovat, takže, když se sejdou tyto aspekty, tak z toho může vzniknout jedině něco dobrého, což se mu zatím daří. Sleduji ho a jsem za to rád, že se mu takhle daří a přeji mu, aby mu to vyšlo i na letošních dvacítkách,“ řekl Marek Melenovský, bývalý vynikající extraligový hokejista, pyšnící se dvěma zlaty z české Extraligy.

Nesmíme zapomenout ani na dvojici dlouholetých žákovských trenérů Martina Pykala a Tomáše Dzurika. „Trénoval jsem Matouše v podstatě od páté do osmé třídy, s tím, že hrál střídavě za svůj ročník a také za starší tým. Od mala vynikal jak fyzicky tak i po stránce hokejové. Byl to kluk, který se neztratil i v té starší kategorii. Vždy byl o krok napřed oproti svým vrstevníkům, někdy i o dva. Byl to vždy rozdílový hráč v daném ročníku. Byl cílevědomý, rozumný a po všech stránkách vyspělejší a zaslouženě se dostal do nominace na juniorské mistrovství světa. To je výsledek jeho práce a toho, jak k hokeji od mala přistupoval. Moc mu to přeji, a pokud na něj vzpomínám, tak vím, že s takovým klukem byla vždy radost pracovat. Byla na něm vidět chuť, poslouchal, chtěl se zlepšovat a na ledě vždy předváděl to nejlepší. Pamatuji, jak často trenéři soupeřů hodnotili náš tým tak, že on byl tím, kdo táhl celý ročník. V ročníku byli i další kluci, kteří se k němu přidávali, a nechtěl bych na ně zapomenout, ale Matouš byl vždy, jak se říká, rozdílovým hráčem,“ konstatoval Pykal a na něho navázal Tomáš Dzurík: „Matouše si pamatuji již od dětských let, kdy jsem pomáhal u třetí a čtvrté třídy trenérovi Jiřímu Cihlářovi. V té době trénoval už také u mě v mladších žácích. Většinou hrával za starší týmy, udivoval svoji rychlostí, velikostí, silou. Díky svým tělesným dispozicím a šikovnosti hrál většinou o kategorii výše, ale bylo to také o dobré tréninkové morálce a dobrému hokejovému myšlení“.

Nezbývá nám, po těchto velmi příjemných hodnocení Matouše Menšíka, popřát též mladému jihlavskému hráči mnoho úspěchů na šampionátu. A nebylo by vůbec na škodu, kdyby se týmu už konečně podařil pořádný úspěch a zpátky z Kanady dovezli jednu z medailí. Vždyť z cenného kovu se Česká republika radovala na MS U20 naposledy v roce 2005, kdy čeští mladíci brali bronz. Úplně nejlepší by však bylo zlato. To česká reprezentace do dvaceti let získala dvakrát v letech 2000 a 2001 a byla u toho výrazná jihlavská stopa. V obou letech byl trenérem týmu Jaroslav Holík, v roce 2000 pak bral zlato útočník Vladimír Novák, jihlavský rodák a odchovanec, který po šampionátu odehrál devět sezon v nižších amerických soutěžích.

Sdílejte článek