Rozpis ledu
Živé vysílání
Přátelským zápas se hrál na dvě mužstva po obou stranách v hracím čase 3x 20 minut, který tak prověřil fyzickou přípravu všech borců.
Jak „vínoví“, tak „žlutí“ nastoupili k zápasu sebevědomě, ale disciplinovaně a hned od začátku neponechali nic náhodě. Jistě nad očekávání všech rodičů začaly hned po úvodních vteřinách padat góly jen do jedné branky, respektive do obou branek jednoho mužstva. Do branek domácích, Horácké Slavie.
Na půlce „vínových“ nebyl soupeř schopen zareagovat na smršť jihlavských střel a prohrál první třetinu vysoko, kdy počet branek jistě atakoval číslo 20 a sám přitom nedal ani gól. Nenapadá mne jiné přirovnání, které by dokázalo vykreslit danou situaci lépe, než Herodotovo “Vraždění neviňátek”.
Vraťme se ale k hráčům Dukly. Brankář Voborník si tak ve svém úvodním zápase v sezoně hned připsal nulu za první třetinu a nebýt jediného soupeřova gólu v závěru té druhé, odehrál by obě třetiny s čistým štítem. Zato na straně Třebíčských to brankář nesl hořce a již těžko skrýval frustraci z vysokého počtu obdržených branek po dvou třetinách, které se už nedaly počítat a jejich výše se dá označit snad jen slovem moooooooooc. Odhadujeme to na počet 35 +.
Třetí dvacetiminutovka se odehrála stejně jako předchozí dvě a „vínoví“, aniž by na nich byla znát jakákoliv únava, kombinovali, stříleli, nahrávali a dělali všem Jihlavě fandícím radost. Svůj zápas „vínová“ 2013 vyhrála extrémně vysoko / některé zdroje uvádí rozpětí mezi 50 a 60 góly/ ku 3 vstřeleným brankám soupeře. Jak říkám: „vraždění neviňátek“!
„Žluté“ mužstvo v podstatě odehrálo podobný zápas, kdy soupeře zdecimovalo také vysokým počtem vstřelených branek, bohužel pro počtuchtivé rodiče, opět mimo počitatelné možnosti. Odhadujeme to na cca 40 vstřelených branek. Třebíčtí se snažili na naše borce reagovat a podařilo se jim vstřelit více branek než v případě „vínových“, ale na zvrácení stavu to nestačilo. Domácí vstřelili asi 15 branek a svůj boj se „žlutou“ Duklou jednoznačně prohráli. Řekněme 15:40! U „žlutých“ se více projevovali individuální akce, kdy často padaly u rodičů v ochozu výrazy: „co si to ten „Havlis“ ještě dovolí“ apod.. Herně však obstáli především jako celek.
Obě mužstva tak udělala radost nejen novému trenérovi Cihlářovi, který má za sebou v úvodu sezony další vítězství, ale i nám rodičům, neboť pohled na to, jak naši „Dukláci“ hráli, bylo tím nejlepším, co se v neděli mohlo odehrát.
Osobní vsuvka: po zápase, natěšeni na oběd, jsme potkali třebíčského brankáře, který obdržel tolik branek od „vínových“ a nezvládal na ledě svou frustraci snahou něco rozbít. Jakožto bývalý hokejový brankář, který jistě také někdy dostal více branek, ale zase tolik ne, jsem s ním brankářsky pokecal a psychicky jej podpořil do další bojů, které ho čekají. Neboť obdržet tolik gólů není fakt nic k závidění. A tak jen mohu doufat, že se s mladým třebíčským brankářem ještě potkáme a nepůjde raději hrát kuličky nebo ping-pong.
Sdílejte článek
