Rozpis ledu
Živé vysílání
Trenére, jaké je Vaše hodnocení třetího čtvrtfinálového zápasu, který jste vyhráli a postoupili jste do semifinále?
Nějaké play off jsem zažil a obával jsem se o bázlivý úvod. Je rozdíl mezi tím hrát první zápas a udělat poslední krok. Hrát o poslední vítězství, kdy mnohem vyspělejší a lepší týmy mají minimálně ze začátku svázané ruce a nohy. Tak to prostě funguje. My jsme se z pozice outsidera dostali po dvou vítězných zápasech do pozice favorita. Tomu odpovídal začátek a byli jsme dvě branky pozadu. Zásadní byl první gól. Přestože bylo prvních patnáct minut špatných, tak jsme byli pouze o gól pozadu. Věděli jsme, která bije a snažili se kluky uklidnit. Jak jsme přežili pětiminutové oslabení a začaly nám fungovat věci, o kterých jsme se bavili a které jsme chtěli hrát a kluci otřepali nervozitu, tak v těchto chvílích se začal zápas obracet. Když jsme šli do třetí třetiny za stavu 2:2, tak jsme byli dost sebevědomí, jelikož dva předešlé zápasy jsme rozhodli právě ve třetí třetině. Věřili jsme, že momentum je na naší straně a znovu i s přispěním štěstí a s maximálním výkonem všech hráčů, postaveným na Malagem v bráně, jsme znovu dokázali zápas udělat. Je to za mne potvrzení potenciálu kluků, kteří sedí v kabině.
Co bylo hlavním důvodem postupu přes Vítkovice, proti kterým jsme měli v základní část nelichotivou bilanci čtyř porážek, a najednou jsme je ve čtvrtfinále porazili výsledkem 3:0 na zápasy?
Za mne nejlepší tým v soutěži a z našeho pohledu neoblíbený soupeř. Po čtyřech zápasech základní části bylo skóre 18:3 pro ně. Na jednu stranu je mnohem lepší jít do série jako outsider a nemít co ztratit. Na druhou stranu jsme se snažili tým maximálně připravit a namotivovat. Působit a nastavit si hlavy tak, že ve chvíli, kdy všichni kluci vytáhnou svůj maximální výkon, tak jsme schopní čehokoliv, což se potvrdilo. Nechci říct, že bych byl překvapený, ale borci hráli ve Vítkovicích první dva zápasy tak, jak jsme poslední tři měsíce nehráli a jak jsme naopak hráli první dva měsíce sezony. Chvílemi jsme fakt byli herně na špici soutěže a pak se to postupně začalo ztrácet. Dá se říct, že až do konce základní části jsme se úplně nedostali na náš maximální výkon a ten naskočil hned od prvního střídání ve Vítkovicích. V tu chvíli i s prvním úspěšným výsledkem zápasu naskočilo hráčům do hlav, že je možné všechno. A na druhou stranu se vše pro Vítkovice ukázalo těžké. Nedá se říct, že bychom s nimi hráli v základní části špatné zápasy, ale v určitých zápasech si s námi dělali co chtěli, tzv. kočka – myš. Možná úplně nebyly připravení a možná se nedá nachystat na výkon, který jsme tři zápasy proti nim předváděli.
Co říkáš na atmosféru na malém zimáčku, který byl vyprodán?
Škoda, že není zimáček větší, protože by se sem vešlo ještě více lidí. Pecka! Nemluvě o tom, že je to historický úspěch pro Duklu. Nedá se říct, že jsou podmínky špatné, ale jsem přesvědčen, že by se sem dostalo i více lidí. Pro nás všechny jsou ale tohle vrcholy kariéry, kterých doufám, že bude ještě více. Jsou to historické momenty, na které budeme všichni vzpomínat i vzhledem k atmosféře, která byla jako na profi hokeji.
Jaký je program na následující dny? Dáte hráčům nějaké volno, jelikož semifinále začíná až v pátek?
Musíme si určitě odfrknout. Odpracováno mají všichni dotyční hodně a je potřeba využít nějakých pozitivních emocí k nabrání dalších sil. Po vítězství se vždycky odpočívá lépe, ale den dva rozhodně volno bude. Hrajeme v pátek a v rámci našeho celosezonního režimu se budeme chtít připravit na pátek.
Děkujeme za postup do semifinále play off extraligy juniorů, kam se Dukla dostala vůbec poprvé v historii soutěže.
Taky děkuji, ale jedeme dále.
Trenér Michal Broš po postupu do semifinále DHL extraligy juniorů
Sdílejte článek
