Rozpis ledu
Živé vysílání
V ročníku 2021/2022 zažil velký úspěch, stejně jako celá Dukla. Akorát o patro níže. S Táborem se stal mistrem druhé ligy a bojoval o to, aby v baráži proti Šumperku uspěl. Dobře dotažené zápasy ale Táborští nedokázali dovést do úspěšného konce a padli výsledkem 1:4 na zápasy, stejně jako Jihlava s Kladnem. Adam Petřík se následně posunul jako trenér gólmanů právě do Dukly. „Čekal jsem na nové zkušenosti, těšil jsem se na nové lidi. Minulý rok v Táboře se povedl strašně velký úspěch, baráž byla velkým překvapením. Myslel jsem si, že to nic nepřekoná a čekal jsem nové výzvy. Ale letos tyhle pocity Dukla překonala ve velkém,“ rozplývá se. Dobře přitom věděl, že jej na začátku nového angažmá nečeká nic jednoduchého. Ať už odchodem již zmiňované dvojice Jaroš – Dršata nebo podmínkami, kdy je uzavřená velká ledová plocha. „Věděl jsem, že v Dukle působil Petr Jaroš, nejlepší trenér gólmanů v celé republice, ne-li v Evropě. Mrzí mne, že jsem se s ním nemohl potkat. Jste trošku pod tlakem, když přijdete do Dukly a Petr Jaroš s Honzou Dršatou tu nejsou, navíc za nimi byla vidět skvělá práce. Bylo těžké na výsledky navázat, ale snažil jsem si to nepřipouštět,“ říká k začátku svého angažmá.
Výsledky byly vidět i v této sezoně. Juniorka zažila nejlepší umístění v historii, dorost zle trápil pozdějšího vítěze extraligy z Třince, žákovským kategoriím se také velmi dařilo a prakticky u všech týmů hráli prim gólmani. Štáb trenérů brankářů Lukáš Sáblík, Daniel Šťastný a Adam Petřík musel mít z úspěchů svěřenců velkou radost. „Jejich úspěchy jdou hlavně za nimi, je to jejich práce. Není to práce ani Sábla, ani Dana, ani mne. Brankáři musí chtít, od malých počínaje po Fillipa Maláče konče, který předvedl úplně neskutečnou sezonu. Je to díky nim. Snaží se, mají píli a zápal do hokeje, který je v Dukle velký,“ těší Adama Petřika.
Velkou odměnou za výkony byla nominace reprezentace do 16 let, na dubnovém kempu ve Znojmě totiž byli nominováni dorostenečtí brankáři Dukly Jiří Novák a Ondřej Štěbeták. „S panem Sáblíkem jsem se tam jel podívat a byli jsme velmi pyšní. Předtím se snad deset let nestalo, aby byli na jedné akci dva gólmani z jednoho týmu. Snad naposled před deseti lety zlínská dvojice Kowalczyk–Uherek. Pro mne to byl velký zážitek a když to řeknu blbě, obrovsky jsem se s tím pyšnil a chlubil. Ale hlavně se s tím musí pyšnit Dukla,“ ví moc dobře šestadvacetiletý trenér.
Během sezony zažil s juniory a s dorostenci nejeden úspěch. Zejména dorostenecká sezona byla hodně turbulentní. Nechybělo moc, aby dorost vyřadil pozdějšího mistra z Třince, v rozhodujícím třetím osmifinále vedl půl minuty před koncem 2:1, ale prohrál 2:3. Junioři vyřadili ve čtvrtfinále lídra základní části z Vítkovic a v semifinále padli až v rozhodujícím sedmém utkání na nájezdy také proti Ocelářům. „Co bylo horší? To nejde říct. Vezmu to postupně. Dorost byl šílený. Prohrát zápas v posledních 40 vteřinách, kdy jsme mohli vyřadit budoucího mistra... To samé junioři. Game seven, připravovali jsme se na nájezdy... Bylo mi hodně líto Filipa Maláče, jelikož to byla jeho poslední šance, jak uspět a udělat finále v mládežnické kategorii,“ rekapituluje smolná vyřazení a nakonec dokáže rozhodnout, kterou porážku nakonec kousal hůře. „Pro mne byla horší juniorka, jelikož Malage (Filip Maláč – pozn. aut.) play off strašně prožíval, obrovsky se připravoval. Nájezdy jsme měli nakoukané, ať už hráče jako Haas, Ramík nebo Spěváček. Právě poslední jmenovaný nám dal nakonec ze tří nájezdů dva góly a pokaždé měl úplně jiné zakončení. Ale i osmifinále s dorostem bylo něco šíleného, v životě jsem nic takového nezažil,“ hlásí emotivně Adam Petřík. Ještě těžší než kousat porážku bylo říkat něco po zápasu samotným dorostencům. Zvláště po takové sezoně, kterou měli. Vyřazení v poslední půlminutě bolelo o to více. „Spíše jsme chtěli kluky zvednout, protože už to byl úspěch, že jsme Třinec potrápili ve velkém a měli je na lopatě. Oceláři totiž zbytek play off prošli bez problémů, prohráli v dalším průběhu vyřazovací části jen jednou. Hradec vyřadili 3:1 na zápasy, Spartu v semifinále 3:0 a Plzeň ve finále 4:0,“ dodává.
Během play off juniorů měl velmi blízko k brankáři Filipu Maláčovi. Zápasy spolu hodně prožívali. Po smolném vyřazení v semifinále od Třince i po porážce v minisérii o bronz možná mezi nimi padla nějaká ta slza smutku. Až později možná oběma i celému týmu dojde, co junioři dokázali – čtvrté místo je totiž nejlepší v historii jihlavského juniorského hokeje. „Převzal jsem Filipa v létě jako hotového gólmana, což je dáno velkou prací Honzy Dršaty, to bych chtěl zdůraznit. Můj úkol byl ho ukočírovat a zvládnout. Řešili jsme věci jako postoj nebo lapačku, se kterou měl problém. On je suprový kluk s výborným přístupem k hokeji. Je znát, že chce se o věcech bavit a pracovat. Hodně jsme dělali video a pracovali jsme na hlavě. Na začátku sezony mi přišel v zápasech hodně křečovitý a měl za úkol se každý zápas usmát. Což se dařilo. Sezona s Filipem Maláčem byl jeden velký zážitek, jedna velká show. Já se učil i od něj a on se něco učil i ode mne. Chytili jsme stejnou vlnu. Je to úplně super kluk,“ nešetří superlativy na adresu talentovaného gólmana, který byl v uplynulém ročníku neprávem opomíjen v juniorské reprezentaci. Přitom byl jedním z nejlepších brankářů v celé DHL extralize juniorů, jenže místo něj byli do reprezentace nominováni například gólmani až z druhé nejvyšší juniorské soutěže… „V další sezoně je pro mne a něj cílem udělat co nejvíce zápasů v A-týmu a dokázat, že listopadová nominace reprezentace do 20 let byla blbost, která neměla být. On měl být v nominaci. Chceme ukázat, že má na to chytat v první lize, což má. Řeším další rok a nikdy neříkám, kdy vidím kohokoliv čistě za pět let. To je čistě na daném hráči,“ hlásí jednoznačně Adam Petřík.
Stejně to má nastavené i u sebe. Na otázku, kde bude Adam Petřík za pět let, nedostanete odpověď. „Nyní pokračuji dále v Dukle. Příští rok se vidím v Jihlavě, budu v Jihlavě a chci být v Jihlavě. Nevím, co bude za pět let. Ani to nechci vědět a odpovídat na to,“ usmívá se gólmanský kouč, kterého po sezoně přilepeného k televizi u sledování hokejového šampionátu nenajdete. „Na mistrovství světa se moc nedívám, ne že bych ho nějak úplně "žral". Mám rád zámořský juniorský hokej, protože to je hurá hokej. Gólmani tam odchytají spoustu těžkých zápasů a sleduji ho ještě více než NHL. Navíc v tamních soutěžích chytá pár kluků, co jsem trénoval,“ vysvětluje a na závěr rozhovorů se snaží laikům vysvětlit i rozdíl mezi trénováním hráčů a gólmanů. „Je to v podstatě úplně stejné, také jsme na trénincích i zápasech. Možná pracujeme více individuálně, protože trenéři mají 25 hráčů a my máme tři gólmany. To je rozdíl. Pracujeme s videem jinak a hodně. Videem se velmi inspirujeme, protože brankářina se hrozně rozvíjí. Čím více se rozvíjí hokej, tak dvakrát více se rozvíjí trenéřina,“ myslí si Adam Petřík a poté nechává nahlédnout pod pokličku ještě více. „Hodně se inspirujeme od lidí, jako je Francois Allaire, se kterým já spolupracuji dlouhou dobu. Byl se podívat i v Moravských Budějovicích. Je to super člověk, který nemá problém učit lidi nové věci. Vše se ale pořád točí o koukání se na nové věci, na videa. S juniory například pracujeme už úplně jinak než s dorostem, protože za mne jsou junioři už dospělí hráči. V dorostu jsou to pro mne ještě pořád taková medvíďata,“ usmívá se na závěr rozhovoru.
Rozhovor s Adamem Petříkem o sezoně 2022/2023
Sdílejte článek
