Úspěšný trenér juniorů a jihlavský odchovanec Patrik Augusta navštívil ZŠ Seifertova

Patrik Augusta prošel Duklou od nejmenších kategorií až po A-tým, za který poprvé nastoupil v sezoně 1988/1989. O dva roky později přispěl k zatím poslednímu mistrovskému titulu Jihlavy 28 body (15+13) v 53 zápasech. Na Vysočině vydržel ještě jednu sezonu, kterou vylepšil bronzem z olympijských her i mistrovství světa. Poté zamířil za velkou louži, jelikož byl v roce 1992 draftován Torontem. V prvním týmu Maple Leafs nastoupil ke 2 zápasům, další 2 mače v nejlepší hokejové lize světa přidal za Washington. Posledních sedm sezon aktivní hráčské kariéry strávil v Německu, kde patřil k oporám Schwenningenu, Krefeldu a poté Hannoveru.

Hned po úspěšné hráčské kariéře pokračoval jako hokejový funkcionář. Dva roky dělal skauta Phoenixu Coyotes. Od sezony 2008/2009 se dal na trénování, chtěl být blíže u ledu. Začal jako asistent trenéra jihlavských juniorů a sportovní manažer Dukly. Další čtyři sezony byl asistentem Petra Vlka u A-týmu Dukly. Následovalo jeho působení na postu hlavního kouče u mladšího dorostu, staršího dorostu i jihlavských juniorů. V sezoně 2017/2018 dostal šanci jako trenér extraligového A-týmu u Mladé Boleslavi, poté zamířil do nedalekého Liberce. U Bílých tygrů byl 5 sezon. V první z nich jako asistent trenéra, v další jako hlavní trenér a následně plnil i funkci sportovního manažera.

K trénování mládežnických reprezentací se dostal v ročníku 2012/2013, kdy byl zároveň asistentem trenéra A-týmu Dukly. Nejprve působil dvě sezony jako asistent trenéra týmu U-16. Poté byl na rok asistentem výběru U-17. V ročníku 2015/2016 byl asistentem kouče U-18 a U-19, další rok trénoval kategorii U-18. Vedle turnajů a přípravných zápasů okusil u kategorie U-18 i mistrovství světa.

Před sezonou 2023/2024 byl představen jako nový trenér české juniorské reprezentace. Jeho role nebyla lehká, musel navázat na práci Radima Rulíka, který juniorský tým poprvé po 18 letech dovedl k medailím (stříbro na MS 2023 v Halifaxu). Patrik Augusta ovšem ukázal svou trenérskou extratřídu a čeští mladíci pod jeho vedením získali loni v Göteborgu i letos v Ottawě bronz!

HC Dukla Jihlava gratuluje Patriku Augustovi k obrovskému úspěchu a přeje hodně štěstí v trenérské kariéře také do budoucna.

Žáci ZŠ Seifertova se na úspěšného trenéra, jihlavského rodáka a odchovance Dukly samozřejmě těšili a připravili si na něj spoustu otázek. Jaké byly nejzajímavější?

Jak vám šla škola?
Dobře (úsměv). Na „základce“ jsem měl samé jedničky, na „gymplu“ vyznamenání (úsměv).

V kolika letech jste začal s hokejem?
Hodně brzy. Můj táta (Josef Augusta – pozn. red.) byl hokejista v Dukle, od pěti let jsem chodil po „Áčku“ bruslit. Prošel jsem přípravkou, žákovskou kategorií, dorostem a juniorkou až po „Áčko“. V té době v Jihlavě ještě bylo středisko vrcholového sportu, spadající pod armádu, a bylo to jedno z nejlepších center v republice. Neměl jsem to nalajnováno tak, že musím hrát hokej. Dostal jsem od rodičů možnost vyzkoušet i jiné sporty, například fotbal nebo tenis, ale táhlo mě to k hokeji. Za dospělou Duklu jsem odehrál čtyři roky a následně 14 let v zahraničí.

Proč jste se po skončení hráčské kariéry rozhodl stát trenérem?
Přímo po skončení kariéry jsem dělat skauta pro klub NHL Phoenix Coyotes (dnes Utah – pozn. red.). Po dvou letech mi ta práce připadala ne nudná, ale pro starší lidi. Táhlo mě to nazpět k ledu, k většímu adrenalinu. Začal jsem trénovat v Jihlavě a udělal jsem si licenci. Od chvíle, kdy jsem se pro treneřinu rozhodl, mě každý den baví více a více.

Jaký jste trenér? Řekněte tři vlastnosti.
Jsem pedant. Nemám rád lajdáckost. Dokážu tolerovat chyby z přemíry snahy, ale ne z lajdáckosti. Věřím, že jsem férový. Někdy jsem hlasitý a někdy jsem tichý (úsměv).

Máte trenérský vzor?
Největším vzorem je můj táta. Odtrénoval spoustu velkých utkání, na mistrovství světa i na olympiádě. Byl nejen trenérským, ale i životním vzorem. Jinak se učím od každého trenéra. Mám možnost spolupracovat s Radimem Rulíkem (kouč reprezentačního A-týmu – pozn. red.). Letos opět pojedu na „Áčkové“ mistrovství světa, možná příští rok na olympiádu. Je to obrovská škola, nejen hokejová.

Jak dlouho plánujete trénovat reprezentaci?
Dokud mě tam nechají (úsměv). Budu podepisovat smlouvu na další rok, takže ještě minimálně příští mistrovství světa „dvacítek“ bych měl být na české střídačce.

Chtěl byste trénovat reprezentační „Áčko“?
Kdo by nechtěl… Je to ten největší cíl, ale neupínám se k němu. Beru to den po dni.

Budete trénovat v zahraničí?
Je to jedna z možných cest, které bych se nebránil. Když jsem skončil v Liberci, posílal jsem životopisy do Německa nebo Švýcarska. Je tam takový trend, že berou hodně lidi z Kanady. Jako každá práce je to hodně o kontaktech. Uvidíme, co se stane v budoucnu. Momentálně jsem rád tam, kde jsem. Trenérská práce je obtížná v tom, že nikdy nevíte, kde skončíte, a kdy skončíte…

Autor textu k otázkám: Michal Boček/Jihlavské listy

Kompletní fotogalerie

Sdílejte článek