„Moky“ prý Dukle pomůže rád

„Moky“ se v letošním ročníku první hokejové ligy už jednou v jihlavském dresu objevil a shodou okolností to bylo v prvním utkání Dukly v Opavě. Na 9. listopad 2002 ale Petr příliš pozitivních vzpomínek mít nebude. Nejen, že Jihlava podala jeden ze svých nejhorších výkonů, ale v polovině střetnutí se zlínský forvard zranil a na dlouhou dobu ho pak potíže s ramenem vyřadily z hokejového kolotoče. V jednom moudrém přísloví se praví, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky a tak byl sobotní zápas v Opavě po téměř dvou měsících úplně odlišný. „ Pověrčivý v tomhle směru nejsem. Zranit se můžu kdekoliv jinde a tak mě vůbec nenapadlo, že bych do Opavy nejel. Díval jsem se už o Vánocích do kalendáře a viděl, že tam Dukla hraje a že tudíž asi nastoupím znovu v Opavě,“ odmítá jakoukoliv pověrčivost Petr Mokrejš.
Do utkání nastoupil ve čtvrtém útoku vedle trenéra Petra Vlka a Vladimíra Říhy. „ Když jsem se kluků ptal, s kým budu hrát a oni mi řekli, že s Petrem Vlkem, tak jsem si myslel, že si ze mě dělají srandu, nakonec to ale byla pravda,“ usmíval se po zápase zlínský útočník. „ Myslím si, že nám to docela klapalo, naše lajna dala dva góly a přispěli jsme k vítězství, což je určitě pozitivní. Já už jsem s Petrem Vlkem jeden čas hrál, a to když jsem přišel do Jihlavy na vojnu, takže jsem věděl co od něj můžu čekat. On dokáže výborně podržet puk a skvěle ho rozehrát.“
Dukla sice od 26 vteřiny prohrávala v Opavě 0:1, pak ale v 6. minutě srovnal Petr Kaňkovský a o tři minuty později otočil výsledek ve prospěch jihlavského celku právě Petr Mokrejš. Svým výkonem tak dokázal, že jeho služby by se Dukle v nadcházejícím play off rozhodně hodily. „ Zatím nevím, jak to bude dál, záleží jak se dohodnou oba kluby. Upřímně říkám, že je pro mě lepší hrát extraligu, byť na třináctém místě, než první ligu. Přeci jenom, nejvyšší soutěž je nejvyšší soutěž a Zlín ještě určitě nesložil všechny zbraně. Jakmile se ale týmy dohodnou a trenéři řeknou půjdeš hrát do Jihlavy, tak půjdu. Každopádně mám k Dukle kladný vztah a moc rád jí pomůžu.Takže uvidíme,“ říká přesvědčivě pětadvacetiletý útočník.