Maskotův deník, díl druhý: Derby se šťastným koncem

Teď kdybyste mě zabili, tak si na to sloveso nevzpomenu. No co, nebudeme se zdržovat. Jen jsem chtěl dodat, že jsem si už dokonce omotal kolem tlapy i pana vrátného. Tedy vlastně vrátné, protože se jich tady střídá hned několik.

Není nad plyšovou hlavu
Možná mi to nebudete věřit, ale začínám si tak trochu myslet, že mít plyšovou hlavu je obrovská výhoda. Tak za prvé vypadám roztomile (nejsem zastáncem zbytečné skromnosti), a tudíž se na mě lepí kromě dětí i pohledné slečny. Já vím, že si mě Dukla vybrala z úplně jiných důvodů, ale svěřit se snad můžu, nebo ne? No a za druhé, jakákoliv narážka a stížnost vyřčená maskotem se bere jako společensky neškodná. Jen kdyby někteří věděli, že můj názor koresponduje i s názory jiných. Jenomže to už by byla náplň do úplně jiného deníku.

Začátky nám jdou
Tak ale už dost legrace, čeká nás derby s Třebíčí. A to vám povím, že úplně vysmátej jsem na konci nebyl. Já tyhle komedie s prvky hororu totiž fakt nevyhledávám. Nicméně to začalo parádně. Posledně proti Vrchlabí se měnilo skóre po dvaceti vteřinách, teď po třiceti. Přemýšlel jsem, co Pavla Staňka tak zdrželo a došel jsem k názoru, že rozdíl byl asi v tom, že on je obránce a Daniel Hodek útočník, a tudíž to má k brance přeci jen o chloupek dál.

Druhá změna přišla ve 4. minutě. Řeknu vám, zapomenout se někde na kafi, asi bych si myslel, že mají na světelné tabuli rozbité žárovky. Ještěže já chodím včas. Přesnost je totiž výsadou králů. Kdybyste to náhodou nevěděli, tak v naší říši je tím králem lev a já se mu chci aspoň trochu vyrovnat. Tedy mám namysli toho zvířecího, protože ten třebíčský mě ve středu zrovna nepřesvědčil.

Marné dobývání
Po první třetině se mi dýchalo parádně, výsledek 3:1 byl prima. Těšil jsem se, že ve druhém dějství nějaký ten gól přidáme, jenomže ono nic. Tom co jsem viděl já, říkám – "marnost nad marnost". Takových střel, takových pokusů a nic, obyčejná nula. Teď myslím tu na tabuli. Chudák Pavel Míča, potil se jak já v červenci. Naopak na druhé straně náš Milan Řehoř by určitě přivítal aspoň jeden teplejší rolák.

Konec, máme tři body
A přišla třetí třetina. Soupeř se zdál být pořád jako beránek a najednou vytasil drápy. Fuj, to jsem se lekl, když snížil na 2:3. Obvykle nebývám pesimista, ale když někdo při premiéře zažije to, co já minulou středu, není se čemu divit. Naštěstí máme Tomáše Hradeckého, který si před sezonou zřejmě pronajal právo poslední přesné trefy za jihlavský tým. Stejně jako proti Vrchlabí ukončil střelecké vystoupení Dukly, i když tentokrát mohl být mnohem spokojenější. Jeho gól totiž znamenal výhru 4:2.

P.S.: Hurá, moje první derby dopadlo dobře. Třebíč odjížděla s prázdnou, naopak my slavili tři body. A dlouho slavili. Ještě teď mě trochu bolí hlava. No ale klidně se obětuji znovu. Takže koukejte proti Berounu fandit, ať máme důvod. Díky za pozornost. Dukla do toho!

Sdílejte článek