Rozpis ledu
Živé vysílání
Ale zpátky k hokeji. Tentokrát se zaměříme na Beroun, který k nám v sobotu dorazil s plánem urvat aspoň nějaký bod. Jenomže od svojí rysí babičky vím, že by si měl každý dávat jen takové cíle, na které stačí. A body byly tentokrát pro Medvědy asi tak reálné, jako že já se stanu ministrem kultury.
Kouření? Proboha, proč?
Nemám pravdu? Vždyť jste to viděli sami. Ale ještě než se pustím do pravidelného odborného rysího hodnocení, musím se přiznat, že jsem v minulých dnech dost pečlivě sledoval diskuzi na téma – kouření na stadionu a mimo něj. Řeknu vám, vy máte ale starosti.
Upřímně si myslím, že ti, kteří si dobrovolně pálí krk a udí plíce, nejsou úplně normální. Co to má proboha za smysl? A ještě je v tom podporovat vymýšlením speciálního východu. To razítko bych vybral co největší s motivem osla a obtiskl jim ho přímo mezi oči. Nic proti oslům, patří do jedné zvířecí rodiny, ale ti jediní by snad se svojí inteligencí byli ochotni se k nesmyslnému vnitřnímu pálení propůjčit.
Budu doufat, že mi za tuhle upřímnost některý z těch uzených bláznů příště nepropálí kožich. A teď už k něčemu příjemnějšímu. Čekal jsem zase nějaký rychlý gól, protože jak vždycky říkávala moje rysí babička – s jídlem roste chuť. Jenomže tu jsem si tentokrát musel nechat zajít.
Počáteční nuda naštěstí netrvala věčně
Popravdě řečeno celou první třetinu se na můj vkus servíroval dost dietní hokej. A jelikož jsem si nikdy nepotrpěl na nemastnou neslanou hru, měl jsem co dělat, abych se o přestávce tvářil aspoň trochu optimisticky. Skoro mě to totiž uspalo a z vlastní zkušenosti musím přiznat, že není nic horšího, než rozespalý rys.
Naštěstí od druhé třetiny šlo tempo dost nahoru, takže jsem rychle procitnul a těšil se, že konečně uvidím i nějaký ten gól. A dočkal jsem se. V polovině zápasu propálil medvědí betony Martina Altrichtera David Dolníček. Paráda, vedli jsme 1:0. Náskok to sice nebyl bůhvíjaký, ale zase na druhou stranu to bylo lepší než plná tlama sazí. (díky babi, výstižnější přirovnání by mě nenapadlo)
Bodové konto roste
Ve 39. minutě přišla pojistka z hokejky Jirky Hanzala. Mimochodem pokud se nepletu, tak ta střela zase prošla mezi betony, možná by to příště vyřešila nějaká zástěra. 2:0 už bylo veselejší, navíc jsme měli v brance Milana Řehoře, jinými slovy jistotu, takže jsem se o body ani trochu nebál. Za pravdu mi dala závěrečná siréna, výsledek zůstal stejný a my si připsali další tři body.
No, už je ten pohled do tabulky mnohem příjemnější než na začátku týdne. To jsem se tam skoro bál podívat, já totiž nuly v jakékoliv podobě fakt nemusím. Šestka už je celkem v pohodě. Tak a to je asi pro dnešek všechno. Je neděle, takže si jdu ještě na chvíli dáchnout. Už zítra musím vyprovodit kluky na cestu do Ostravy. Takže držte palce a mějte se. Příště se na vás zase budu těšit. Jo a mimochodem, co bude s tím jménem?
Sdílejte článek
