Maskotův deník, díl šestý: Dobrá zpráva, šplháme nahoru

Když už jsme u těch pozitivně naladěných lidí, vzpomínám si, že jsem se jednou zeptal svojí moudré babičky, jaký je rozdíl mezi optimistou a pesimistou? A dostalo se mi téhle odpovědi: „Pesimista je v podstatě jen dobře informovaný optimista.“ No to jsem se toho dozvěděl.

Až o pár let později, když jsem listoval v knize (už ani nevím, která to byla), mě zaujal citát jednoho americké novelisty. Tuším, že se jmenoval James Branch Cabell. A tenhle pán kdysi řekl: „Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě. Pesimista se obává, že je to pravda.“

Mimochodem se mi časem zalíbilo ještě jedno jeho moudro: „Oženit se protože ji milujeme, je stejně logické jako vyhodit kočku z okna, protože právě kvetou rododendrony.“ Něco na tom bude, nemyslíte?

Navrátilec Říha se uvedl

No ale zpátky k tomu, proč jsem vlastně na tyhle stránky začal psát, tedy k hokeji. V pondělí dorazili do Jihlavy další Severočeši, tentokrát z Mostu. Ale co na tom, dopadli úplně stejně jako ti z Ústí nad Labem. I když cesta ke třem bodům vedla přeci jen schůdnějším terénem.

Po první třetině jsme vedli 1:0, když se trefil Vláďa Říha. Tohohle hráče jsem viděl v zápase úplně poprvé, protože jak jsem se dozvěděl, měl prý trochu zaječí choutky. Tedy v překladu do lidštiny – chtěl si najít jiné angažmá. Jenomže to se z nějakých důvodů nepovedlo, takže nakonec zůstal doma.

A pro nás by to mohlo být jedině dobře, pokud tedy hodlá plnit střelecké statistiky nějak pravidelněji. I když ona ani občasná asistence není k zahození. To máte jak u operace. Ten, kdo narovná kost je machr, ale bez odpovídající asistence dalších doktorů by mu jeho umění bylo k ničemu.

Kapitán musí dostat slovo

Po druhé třetině bylo na stadionu ještě o dva góly veseleji. Nejprve zaúřadoval Petr Štrach a po něm taky Olda Bakus. Zase. Řeknu vám, stereotyp někdy umí lézt pořádně na nervy, ale v tomhle případě jsem jeho velkým fanouškem. Co by to taky bylo za zápas, kdyby se v něm netrefil kapitán?

Už jsem se pomalu těšil, že si vychutnám dvojnásobnou radost. Tedy za prvé tři body a za druhé nulu na kontě Milana Řehoře, jenomže šest minut před koncem mi kluci z Mostu udělali čáru přes rozpočet. Kdybych byl rejpal, napíšu, že jim k tomu naši hoši dost pomohli, ale protože nejsem, tak si to budu raději jenom myslet.

Takhle zbytečně přijít o čisté konto, to by rozpálilo snad i lenochoda. A že tomu je obvykle všechno totálně fuk. Ani jsem se nedivil, když Milan při odchodu z ledu vztekle praštil hokejkou. Dokonce tentokrát vypustil i svůj kotrmelec, takže to bylo opravdu vážné.

Přijede Kometa

No nic, tak snad příště. Každopádně ty tři body za výhru 3:1 nám nikdo nevezme, a to je důležité. Pomalu se budu loučit, tenhle týden se ještě setkáme, protože už v sobotu nás doma čeká Kometa Brno. Ještě předtím si ale zajedeme do Havlíčkova Brodu. A víte jak se to říká - nejlépe chutná u sousedů. Takže nějaký ten bodík z Kotliny by měl secsakra sladkou příchuť.

Pořádně držte palce, ať se na tom vršku udržíme co nejdéle. Já totiž pády děsně nerad. Váš Maskot

Sdílejte článek