Maskotův deník, díl jedenáctý: A máme tu třetí výhru v řadě

Tentokrát dorazila na Horácký zimní stadion Kadaň. Musím přiznat, že jsem se zprvu trošku bál o návštěvnost tohoto špílu. Tihle Severočeši totiž zrovna nepatří k nejatraktivnějším týmům první ligy. No nakonec to naštěstí nebyla až taková katastrofa. A co se hry týká, tak spíš naopak, po dlouhé době jsem se na hokeji zase bavil.

V první třetině gól nepadl, tedy ne že by nebylo dost šancí, ale kadaňský brankář Hanuljak si čert ví proč usmyslel, že za svoje záda prostě puk nepustí. Asi neměl náladu mi dělat radost, takže vytahoval jeden excelentní zákrok za druhým a já se mohl v hledišti uvztekat. Ještěže vedle mě neseděla moje rysí bábí, protože bych si okamžitě vyslechl poučku o tom, že i kdyby tam nakrásně něco spadlo, tak chleba by kvůli tomu rozhodně nezlevňovali.

KOUZLO POMINULO VE DRUHÉ TŘETINĚ

Na druhou třetinu jsem se přesunul směrem k parku a udělal jsem moc dobře, protože se převážnou většinu času stejně hrálo tam. Hanuljakovo kouzlo zrušil jako první Pavel Suk a měl takovou radost, že jsem si chvilku myslel, že těmi dopady po výskocích udělá díru do ledu. Každopádně gól jsem mu strašně moc přál. Ona ta jejich lajna s Jirkou Manem a Liborem Bezděkem ve středu vůbec hrála parádně.

A další změny ve skóre na sebe nenechaly dlouho čekat. Nejprve dal o sobě vědět Láďa Rytnauer. Pak se všechno na skok přesunulo před Milana Řehoře, a zase zpátky do kadaňského pásma. Tam už totiž na svoji dvanáctou trefu v sezoně číhal Dan Hodek. No prostě nádhera, po druhé třetině jsme vedli 3:1 a poprvé po dlouhé době jsem zase nemusel lidi kolem sebe budit. Všichni vypadli svěže, a co víc, spokojeně.

O přestávce jsem si uvědomil, že mezi našimi úspěšnými střelci chybí Olda Bakus a napadlo mě, že asi přichází čas, kdy jeho jméno bude v zápasové statistice chybět. Ale kdepak. Třetí třetina, 44. minuta a byl tam. Tedy myslím gól z hokejky jihlavského kapitána. Pak zase na chvilku zazlobili hosté, ale poslední slovo jsme měli my, takže z toho byla výhra 5:2. Super, skvělý!

SAMÁ POZITIVA. CO SI PŘÁT VÍC?

Třetí zápas po sobě pod vedením trenérského triumvirátu Ščerban, Totter, Mejzlík, třetí výhra a posun na šestou příčku. Navíc se znovu ukázalo, že i junioři mohou v A-týmu předvést výborný výkon. Důkazem budiž hra Ondřeje Posmyka, Michaela Polcara a Luďka Dvořáka. Co si přát víc? Snad ani nic. Vau, to byl skoro rým, všimli jste si? No možná bych mohl občas okořenit tenhle deník i nějakou tou básničkou. Ale dnes už ne, možná příště.

Jen jsem chtěl dodat ještě jednu maličkost. V úterý jsme pro letošní sezonu definitivně přišli o Jardu Mareše, takže mu chci popřát brzké uzdravení. Mimochodem já už taky nějakou dobu vím, že klíště je malá potvora, která ráda roznáší velké potíže. I když to vlastně ani nemusí být klíště. Potíže a nepříjemnosti na vás kolikrát přehodí i kdejaká poměrně urostlá potvora, převlečená za člověka.

Mějte se krásně, v sobotu držte pěsti Dukle v Ústí nad Labem a zase brzy nanapsanou. Váš Maskot.

Sdílejte článek