Rozpis ledu
Živé vysílání
Přiznám se, že při pohledu do tabulky, a pak i do nabídek kurzovních sázek, jsem dostal malinko strach. Bál jsem se, že místo hokeje uvidím pokračování úspěšného celovečerního filmu - Musíme si pomáhat. Nic proti tomuto snímku, moc se mi líbil, jenomže já tyhle nastavované kaše děsně nerad. U dvojky Nebezpečné rychlosti jsem si raději četl a druhá řada Nemocnice na kraji města ve mně vyvolávala všechno možné, jenom ne pocit z kvalitního diváckého zážitku.
Naštěstí v našem už zmiňovaném případě zůstalo pouze u prvotní verze. To vám byla úleva, když jsme po třech minutách vedli 2:0. Škoda jen, že všechny gólové situace se odehrály v první třetině a v těch dalších už na koření hokeje nedošlo. Nicméně před soupeřem musím smeknout, bojoval statečně až do konce. I když v závěru už to byla z jeho strany spíš křeč. Každopádně si troufám říct, že pokud Třebíči tahle bojovnost vydrží, nemusí se o závěr sezony nijak přehnaně strachovat.
KOHO ASI VYFASUJEME?
Víc bych derby nerozebíral. Ono vlastně ani není víc co říct. Možná jenom to, že díky téhle výhře je jisté, že v pondělí 2. února začneme play off doma. To je super, ne? Sice ještě nevíme, na kterého soupeře dojde, ale kluci vypadají na to, že si hodlají vyšlápnout na kteréhokoliv. A možností je hned několik. Buď budeme krotit Pantery, nebo Severočechy z Kadaně, ale taky bychom mohli vyfasovat Benátky, případně Rebely z města, před kterým prý není potřeba si stahovat kalhoty, neboť je ještě relativně daleko.
Z téhle nabídky je těžké si vybírat. Navíc kdo moc vybírá, obvykle přebere a my už to stejně neovlivníme. Já osobně bych si přál asi Rebely, už kvůli atmosféře. Ale zase na druhou stranu si zrovna nelibuju v zápasech, které se nesmyslně protahují kvůli výřečnosti a kratšímu vedení některých jedinců. Řeknu vám rovnou, že ve svém pokročilém rysím věku už na nějaké hokejové novákovoty nejsem moc zvědavý (Ježíš, pardon, myslel jsem samozřejmě novoty). Mám radši klasický zápas, který se vejde do dvou a půl hodin.
HLAVNĚ, ABY VŠECHNO FUNGOVALO
Ono je to ve finále jedno, proti komu nastoupíme. Hlavně, aby všechno fungovalo. To znamená, aby hráči poslouchali trenéry, aby trenéři vybírali správné hráče, aby diváci fandili, aby ledaři dělali správný led, a aby se pivo pilo a ne házelo na lidi... No zkrátka, aby se dařilo. Zase jsem se do toho zamotal. Jak se správně česky říká – mám v tom malinko hokej. Asi opravdu stárnu. Dokonce se bojím, že brzy zapomenu i svoje jméno. A fakt bych se nerad dočkal situace, kdy budu stát u zrcadla s otázkou: A ty plyšovej jsi vlastně kterej?
No, myslím, že dnes už jsem toho nakecal zase až dost. Takže se budu pomalu loučit. Ve středu pořádně vyhlížejte soupeře a zase brzy nanapsanou. Mějte se, váš maskot Fanda.
Sdílejte článek
