„Byl to nápad Karolíny a já s ním souhlasila. Brala jsme to jako rozptýlení. Už dlouho jsem na žádném zápase nebyla,“ přiznala rodačka z Vysočiny.
Viděly jste celé utkání?
Ne, dorazily jsme až na druhou třetinu. A musím říct, že to bylo docela dobré utkání. Oba týmy se opravdu moc snažily. Navíc nakonec vyhrála Dukla 2:1, což mě potěšilo (usmívá se).
Takže jste přála mužstvu z rodného kraje?
Původně mi to tak nějak bylo jedno, já se přišla hlavně odreagovat. A to se povedlo, zápas se mi líbil.
Jen těch gólů mohlo být malinko víc...
A víte, že ani ne. Ono to vypadalo moc dobře i takhle. Šancí bylo na obou stranách mraky.
Vaše kolegyně ale asi fandila spíš domácím, nebo ne?
(usmívá se) No jasně. Karolína je z Vrchlabí, navíc kdysi hokej sama hrála. A vlastně celá její rodina je hokejová. Včetně maminky, to je obrovský fanoušek.
V závěru tedy musela být asi hodně nervózní. Tlak Vrchlabí byl místy až drtivý...
To je pravda. Hrozně dlouho se hrálo šest na čtyři a bylo až neskutečné, kolik střel musel jihlavský brankář zlikvidovat. Musím říct, že chytal opravdu výborně. Občas jsem až nevěřila, co všechno chytil.
A kromě gólmana Bendy vás zaujal ještě někdo? Třeba nějaký rychlý bruslař?
(usmívá se) Ne, já se nedívala, jak kdo bruslí. Chtěla jsem si hlavně užít v klidu zápas.
Což možná malinko narušil moderátor, který ostatním prozradil, že jste dorazila do hlediště...
Nebylo to tak strašné. Pár lidí si přišlo pro podpis, ale jinak byli skvělí. Užila jsem si to.
A kde jste nechala trenéra Nováka?
Zůstal doma. Tentokrát to byla jen dámská jízda (směje se).
Jako odměna za víkendový titul mistryně republiky v cyklistice? Věřila jste vůbec, že by z toho mohlo být první místo?
Já na šampionát vyrazila hlavně kvůli Martině Růžičkové, která mě požádala, jestli bych ho nezajela s ní. Samozřejmě jsem souhlasila. Brala jsem to jako šanci si zazávodit s někým, kdo je v tomhle sportu opravdu špička. A že z toho bylo zlato? To je přece super.