Rozpis ledu
Živé vysílání
V Ústí nad Labem prohrála Dukla 3:7. Příčiny porážky hledal Mrňa ve špatné defenzivě. „Řekli jsme si, že začneme bezchybnou obrannou hrou a na sever jsme si jeli minimálně pro bod. Absolutně jsme nedodrželi pokyny, které jsme si před zápasem stanovili. Všechno jsme úplně vypustili. Drali jsme se bezhlavě do útoku a dělali zbytečné chyby. Byl to z naší strany strašný zápas,“ uznává třiadvacetiletý forvard, jenž v celku Dukly Jihlava má vyřízené hostování do 30. ledna 2012.
„Téměř měsíc pobudu v Jihlavě a poté se stěhuji zpět na západ Čech. Nabídku jsem uvítal, pro mě je to výhodné. V Plzni mi řekli, že by bylo dobré, abych někde hrál, protože momentálně chtějí někoho vyzkoušet. Vstříc mi vyšla Jihlava, kde můžu necelý měsíc hrát a nebudu muset sedět,“ vysvětluje situaci v kádru Indiánů. Do Plzně totiž míří Jaroslav Modrý, obránce s bohatými zkušenostmi z NHL. Pavla Mrňu nic takového nezaskočilo.
„Vím delší dobu, že se chtěl vrátit. Pro Plzeň to bude výborný bek, který ani přes svůj věk rozhodně nebude strádat a má Plzni co dát,“ míní bývalý mládežnický reprezentant České republiky. V týmu Indiánů je veteránů více. Jaroslav Modrý se zařadí ke starším hráčům jakými jsou například František Kaberle nebo Jiří Vykoukal.
„Všichni jsou to zkušení hokejisté, ale samozřejmě jsou tam i mladší. Mladí to odbruslí a se staršími se dobře doplní,“ tvrdí Pavel Mrňa, hokejista, který ještě v minulé sezoně oblékal druholigový dres celku Roudnice nad Labem, přestože o něj zájem byl.
„Měl jsem osobní problémy a nevěnoval jsem se hokeji naplno. Snažil jsem se poté dostat zpět, to se povedlo. Dostal jsem v Plzni šanci, kterou se snažím zužitkovat. Nejvyšší českou hokejovou soutěž jsem již hrál a do ničeho neznámého jsem nešel a věděl jsem, co od toho můžu očekávat. Každopádně to byl velký skok. Když se mi začátkem dubna 2011 z Plzně ozvali, velice jsem to uvítal a chtěl jsem pro to udělat maximum. Pokud bych měl obě soutěže porovnat, v extralize jsou hráči hodně vyspělí a techničtí. Čím jde soutěž níž, tím více se to řeže a hraje se více do těla. Druhá liga už je už takzvaně prales,“ shrnuje a porovnává svá působiště. Mrňovi také pomohly Litoměřice, které o něj projevily zájem již v listopadu 2010.
„Ještě v téže sezoně jsem měl nabídku od Písku, ale tam mě nechtěli z neznámých důvodů z Roudnice nad Labem pustit. Litoměřice projevily zájem v listopadu, vedení mě uvolnilo až v prosinci. Litoměřice měly velký vliv na můj návrat do nejvyšší soutěže. Dostával jsem dostatek příležitostí, dařilo se mi. Tam si mě pravděpodobně všimli i zástupci z Plzně,“ konstatuje sympaťák, který v Jihlavě vystupuje s číslem 18 na dresu.
Do šatny Plzeňských se Mrňa vrátí na přelomu ledna a února 2012, tedy před vrcholem roku. „Těším se zpátky, ale na jednu stranu jsem rád, že pomůžu Jihlavě. Proti Ústeckým Lvům byl můj výkon tragický a doufám, že v následujících utkáních se to zlepší. Věřím, že se tady vyhraji a v Plzni toho využiji. Letos tam bojuji i o prodloužení smlouvy, v dubnu mi končí,“ říká cílevědomě hráč, který ale náleží pražské Spartě.
„Sparta Praha na mě vlastní veškerá hráčská práva, v Plzni jsem na hostování. Kdyby mě někdo z Prahy kontaktoval, řekl bych mu, že bych chtěl setrvat u Indiánů i další sezonu. Jsem tam spokojený, mám tam bydlení, nic mi tam nechybí. Dostal jsem se tam do sestavy a udělám vše pro to, abych tam vydržel. V Plzni jsou navíc nejlepší fanoušci v lize, něco podobného jsem jinde nezažil. Do pražských Holešovic muselo přijít nad šest tisíc lidí, jinak bylo mrtvo. V ČEZ Aréně přijde méně fanoušků, ale atmosféra je nesrovnatelná, něco neskutečného. Město je v porovnání s Prahou menší ale více žije hokejem,“ uzavírá Pavel Mrňa.
Sdílejte článek
