V létě jsem dělal samé bezpečné věci, říká útočník Martin Filip

27.07.2012 / Zdeněk Drla

Panovaly tehdy třeskuté mrazy. Venku bylo minus pětadvacet, když mi pípla esemeska od jednatele Dukly Jihlava Bedřicha Ščerbana. „Máme posilu do útoku. Martin Filip, Vrchlabí. Původně měl být žolíkem pro play-off, kvůli marodce ho nasadíme už dnes v Benátkách.“ Zalovil jsem v paměti a posléze i na internetu, abych si udělal přesný obrázek o útočníkovi, jenž coby čerstvý čtyřicátník pomalu končil s hokejovou kariérou v dresu Vrchlabí, které v tu dobu hrálo pouze krajskou soutěž ve východních Čechách. Jeho bohatá hráčská kariéra i výsledky v „kápéčku“ předznamenávaly, že by měl být skutečnou posilou – svými dovednostmi a zkušenostmi. Přesvědčil o tom během následujících pár hodin, kdy se na benáteckém stadionu připojil k A-týmu Dukly Jihlava a hned v prvním zápase (byla to sobota 4. února) na centru první lajny asistoval u hattricku Daniela Hodka. Následovala další utkání a další body za asistence a v play-off i za góly. Martin Filip i se čtyřmi křížky na krku přesvědčil, že hokej umí. Proto na sebe dlouho nenechala čekat nabídka smlouvy na celý ročník první ligy.
Teď stojí na prahu své pětadvacáté sezony v dospělém hokeji. „Za chlapy jsem začal hrát v šestnácti. To bylo někdy v roce 1987, takže by to pětadvacátá sezona mohla být,“ loví v paměti poté, co s „áčkem“ Dukly absolvoval první tréninky na jihlavském stadionu, kde se hlásil po letní pauze, kdy se připravoval individuálně.

Po delší době jste na ledě. Jaké jsou první dojmy z tréninku?
Na ledě je to vždy lepší než na suchu (směje se). Je to ale první nejdůležitější bod přípravy. Je to úplně jiné zatížení pro tělo a hlavně led v červenci není úplně ideální a tomu to zatím odpovídá. Prostě když člověk neklouže, tak to nejede.

Vy jste se jako jediný z hráčů Dukly připravoval individuálně. Jaké to bylo a co všechno jste si naordinoval?
Vzhledem k mému věku jsem omezil některé aktivity jako fotbal a podobné hry, abych eliminoval možnost zranění, protože to už si nemůžu dovolit. Takže jsem dělal samé bezpečné věci, jako jízda na kole, posilovna a kolečkové brusle. Kousek od domu opravovali dálnici, takže jsem měl pěkný úsek sám pro sebe. Chodil jsem s Jirkou Matějíčkem, se kterým jsem hrál ve Vrchlabí.

První liga bude mít možná zajímavou „atrakci“, když se na ledě potkáte se svým synem Danielem, který se připravuje s Hradcem Králové. Moc často se nestává, aby proti sobě hráli otec a syn.
Když si místo v Hradci vybojuje, tak to bude zajímavé. Loni jsme hráli spolu ve Vrchlabí, tak letos zase proti sobě. Nevidím v tom problém (usmívá se).

NEJSTARŠÍ V DUKLE. Martin Filip ve svých čtyřiceti letech načíná pětadvacátou sezonu v seniorském hokeji. Během své bohaté kariéry obléal v extralize dres Hradce Králové, Pardubic, Plzně, Karlových Varů, Zlína, Litvínova, Opavy a Havířova. První ligu hrál za Hradec, Vrchlabí a Duklu Jihlava, vyzkoušel i angažmá v zahraničí. Ve své typické přilbě absolvoval už první tréninkové dávky na ledě Horáckého zimního stadionu. Foto: Zdeněk Drla

Máte nějaký osobní cíl do nadcházející prvoligové sezony?
Hrát tak, abych se nemusel stydět. Tak by to ale měl mít každý. A chtěl bych navázat na vystoupení v dresu Dukly z minulé sezony, to by bylo úplně ideální. Ale samozřejmě to chvíli trvá, než se člověk dostane do pohody. Navíc je červenec, není potřeba dělat nějaké ukvapené závěry, protože soutěž začíná až v září a i v tom září se ještě nehraje úplně hokej. Každý je našlapaný z přípravy, ale hokej se hraje až později.

Nebude vám chybět to množství zápasů z konce minulé sezony, kdy jste pendloval mezi Duklou a „svému“ Vrchlabí jste pomáhal v boji o druhou ligu? Týdně jste odehrál i pět, šest zápasů. Teď budou jenom dva nebo tři.
Já myslím, že chybět mi to nebude (usmívá se). Tam šlo o to, že když jsem hrál tolik zápasů, tak jsem vlastně vůbec netrénoval. Občas jsem se jen symbolicky šel postavit na led, abych z toho nevypadnul. Je to příjemné hrát tolik zápasů, já jsem hravý typ (směje se). Pro mě jsou zápasy příjemnější než trénování. Ale nedá se to provozovat dlouhodobě. Pak už tam jsou nějaké potlučeniny a stačí nějaké horší zranění a je to komplikované. Je příjemné, ťukám do dřeva, že to takhle všechno dopadlo a zdraví vydrželo. Jak říkám, nedá se to ale provozovat dlouhodobě.

Teď budete nejstarším hráčem v kádru Dukly Jihlava a jeden z nejstarších v první lize…
Myslím, že jsem z některých mladších spoluhráčů v kabině sejmul to břímě toho označení nejstaršího hráče (směje se). Nevím, jestli někde hraje ještě někdo starší, ale myslím, že v Mostě je Honza Hranáč, který hraje v obraně a je mu asi 43 let. Jinak nejsem moc v obraze, ale už nás moc nebude těch čtyřicetiletých mohykánů.

Letos se bude hrát stejný systém soutěže, dvaapadesát kol základní části, čtvrtfinále a semifinále. Finalisté pak ale půjdou automaticky do široké baráže, kde se utkají se dvěma nejhoršími týmy extraligy. Mohla by se Dukla letos o baráž poprat?
Široká baráž je krok správným směrem, pomůže to k zatraktivnění konce soutěže. Šanci tam určitou vidím, ale zaleží, jak budou ostatní týmy vypadat na ledě. Zase bude vepředu minimálně těch pět, šest týmů, co bylo loni. Místo Chomutova Boleslav, Jihlava, Ústí, Olomouc, Hradec... a bude záležet na maličkostech, na každém zápasu, hlavně mezi sebou. Pořadí bude přibližně tak, jak to bylo minulou sezonu. Tyto týmy jsou o trošičku lepší než ty ostatní, ale někomu z těch „spodních“ může sezona vyjít. Těžko hodnotit takhle podle papírových předpokladů. Vždycky až po prvních kolech může člověk tipovat, jak kdo skončí.