Rozpis ledu
Živé vysílání
Oproti tvým kolegům z týmu jsi měl delší sezonu, že?
To ano, asi o dva měsíce (usmívá se).
Jak k tomu vlastně došlo, že jsi po vyřazení Dukly Jihlava ve čtvrtfinále play-off první ligy zamířil do extraligové Plzně?
Měl jsem tam vyřízené střídavé starty. Poté, co jsme vypadli s Jihlavou v play-off, tuším, že to bylo v úterý, tak mi hned druhý den volal pan Zavoral z Plzně (Jaromír Zavoral je sportovním sekretářem plzeňského klubu – pozn. aut.), ať v pátek přijedu. Přijel jsem tedy v pátek, absolvoval jsem hned první trénink a zůstal až do konce sezony. Jsem za to rád, že jsem se tam mohl dostat.
Byl jsi v týmu, který byl plný hvězd. Ať to byl Martin Straka, Ryan Hollweg, Tomáš Vlasák a další… Jak tě přijali mezi sebe?
Byl to velký skok. Když jsem poprvé uviděl Martina Straku, tak jsem mu řekl „Dobrý den“ a málem jsem ji hned koupil (směje se). To byl takový můj veselý vstup do kabiny. Jinak kluci mě tam vzali docela dobře, všichni byli v pohodě. Někteří věděli, kdo jsem, někteří ne. Potom přišli kluci z Ústí, když vypadli z play-off – Lukáš Poživil a Tomáš Sýkora, s nimi jsem se znal. Já jsem vlastně znal celý tým, ale oni mě ne (smích).
Jak probíhala příprava na vrchol sezony – play-off – v takovém týmu jako je Plzeň?
Týden před startem play-off se trénovalo dvoufázově. Ráno býval trénink hodně o střelbě na gólmany. Bylo tam hodně střelby a souhra situace dva na jednoho, tři na dva a podobně. Odpoledne se pak trénovaly přesilovky, založení útoku a další věci týkající se taktiky.
Na svém facebookovém profilu ses pochlubil, že po pár dnech se v kabině na tvém místě objevil dres s číslem...
…33 a jménem Rittich… V týmu jsem byl totiž vedený jako trojka. Kdyby se něco stalo, tak bych šel normálně do zápasu. Od konce přestupního termínu na konci ledna jsem měl vyřízené střídavé starty z Jihlavy do Plzně. A když jsme vypadli v play-off, Plzeň potřebovala gólmana, tak po mně sáhli. Další plzeňští gólmani byli ještě ve hře – Hamák (Dominik Halmoši) byl v Písku, který hrál play-out a baráž, Plzni tak zůstali jenom Mazi s Ádou Svobodou (Marek Mazanec a Adam Svoboda – pozn. aut). Potřebovali tedy, kdyby došlo k nějakým komplikacím, dalšího gólmana. Tak si vzali mě (Plzeň měla pojištěného ještě mladoboleslavského Romana Willa, ten je plzeňským odchovancem a letos hostoval v Mladé Boleslavi, se kterou dokráčel až do baráže o extraligu – pozn. aut.).
Plzeň se probojovala až do extraligového finále, jaká to byla cesta?
S Litvínovem byla docela trnitá. To byly těžké zápasy. Prohrávalo se 2:3 na zápasy a oni měli doma mečbol. Tam se to zvládlo, vyhrálo se a série se vyhrála. Se Slavií v semifinále už to bylo lepší. A série se Zlínem? To byl oříšek zakončený sedmým zápasem – to byla paráda.
Jezdil jsi s týmem na všechna venkovní utkání?
Jak kdy. Byl jsem v Litvínově a pak ve Zlíně. Slavii jsem vynechal, tam jsem nejel.
Teď se dostaneme asi k největšímu zážitku ve tvé dosavadní kariéře, tím bylo finále proti Zlínu. Série dospěla až k sedmému rozhodujícímu zápasu, rozhodovalo se dokonce až ve druhém dvacetiminutovém prodloužení, kdy Martin Straka jako správný kapitán udělal tu správnou zlatou tečku za parádní sezonou. Jaké to bylo?
Hlavně bylo strašně krásné, že to rozhodl právě on. Před jedenadvaceti lety hrál první sezonu za áčko a hrál finále, byl druhý. Po návratu z Ameriky se mu podařilo vytáhnout Plzeň z krize, ten titul je pro něj parádní odměnou za to, co pro hokej v Plzni udělal.
Byla to krásná zlaté tečka ze jeho bohatou kariérou…
Já myslím, že ještě neskončí. Sice říkal o tom, že chce končit, ale teď se podle mě rozmýšlí. On neskončí, hokej má strašně rád, on ho miluje. Nevím, co by bez něj dělal?
No přeci úřadoval, řídil klub…
To ano, ale on prostě musí hrát, bruslit. Je to neskutečná osobnost. Ve čtyřiceti letech bruslí s lehkostí jako dvacetiletý kluk. Je strašně rychlý.
Pojďme k tomu okamžiku, kdy právě on, kapitán a majitel Plzně, rozhodl ve druhém prodloužení o tom, že Indiáni získají historicky první extraligový titul. Byl to ohromný výbuch radosti u všech fanoušků Plzně. Co se ti v tu chvíli honilo hlavou?
Byl jsem sice v týmu, ale nic jsem nedokázal (skromě). To všechno odedřeli kluci na ledě. Ale byl to super pocit, už se mi to třeba nemusí nikdy v životě podařit, být znovu u něčeho takového. U tak velkého úspěchu. Bylo to krásné.
Je to možná výzva a motivace pro tebe do budoucna: makat na sobě…
Je to výzva, abych si to třeba ještě alespoň jednou prožil, možná přímo mezi třemi tyčemi. Bylo by to super.
Medaili máš?
Nemám.
Nedostal jsi medaili jako třetí gólman?.
Medaili jsem dostal a předal jsem ji Ryanu Hollwegovi, ten ve Zlíně s námi nebyl, protože byl nemocný. A medailí bylo málo. Tak jsem ji jen převzal a hned v Plzni odevzdal (usmívá se).
Byl jsi tedy takový „párhodinový“ držitel zlaté extraligové madaile…
Asi tak šestihodinový, než jsme dojeli ze Zlína do Plzně do jedné hospůdky, kde jsem ji Ryanovi předal.
Když to tak počítám, tak jsi měl zlatou medaili zhruba od jedenácti hodin od večera do půl šesté do rána, kdy jste se objevili v Plzni…
Přesně tak. Chvíli jsem si ji osahal a předal dál.
MISTŘI! Plzeň vybojovala historicky první extraligový titul v sedmém finále proti Zlínu až v prodloužení. Zlatý gól vstřelil kapitán Martin Straka. Foto: Milan Podpera
Jaký je vlastně Ryan Hollweg? Na první pohled vypadá hodně drsně, rváč, bitkař…
Je to strašně příjemný kluk. Hrozně férový. Vše ti řekne přímo do očí, co si o tobě myslí…
V sezoně ale měl spoustu zákroků a vyloučení třeba za bitky. Platil za zákeřného hráče…
To si nemyslím. To se prostě takhle vyvinulo ze hry. Vždycky se něco semele. Devadesát procent zákroků, troufnu si říct, jsou čisté. Rozhodčí ho možná soudí už jenom podle jména. I když se o něm říká, že je bitkař, tak drtivá většina jeho zákroků je čistá, rozhodně bych je nepovažoval za fauly.
Pojďme k dalším velkým plzeňským jménům – co třeba takový Tomáš Vlasák, další z velezkušených hráčů?
Vlasy je takový svůj. Na to, kolik mu je let, tak je takové jakoby větší dítě… (smích). Je to suprový kluk, dá se s ním bavit úplně o všem. Je mu taky skoro čtyřicet (1. února oslavil osmatřicáté narozeniny – pozn. aut.) a dokáže se úplně skvěle bavit životem. A hokejem taky.
A co ostatní hráči? Jaká byla parta v kabině?
Kabina hodně držela při sobě. A když šlo do tuhého, jeden za druhého se postavil.
Teď se dostaneme k mistrovským oslavám. Vy jste po zápase vyrazili ze Zlína směr Plzeň, kde vás krátce po páté hodině ranní čekalo na náměstí přes dva tisíce fanoušků. Jak probíhala cesta autobusem? Bylo to hodně veselé?
Cesta byla dobrá, ale osobně jsem čekal víc (usmívá se). Čekal jsem, že se bude víc slavit. Ale na druhou stranu chápu, že kluci byli hodně unavení, hráli dvě prodloužení, není se tedy čemu divit. Ale pak v Plzni v té hospůdce, jak jsem o ní říkal, se to rozjelo, to už bylo parádní.
Jak dlouho trvaly ty první oslavy?
No (přemýšlí), šel jsem spát kolem půl jedné, jedné odpoledne (úsměv). Ta noc byla dlouhá. Skončili jsme po obědě, šel jsem na chvíli spát a večer se šlo znovu slavit a pořád takhle dokola. Bylo toho hodně.
Pak vás čekaly oslavy na Viktorii u Pavla Horvátha, přijetí u primátora…
To bylo také zajímavé. U primátora mi nebylo dvakrát nejlíp. Tam, se přiznám, jsem měl občasné potíže, protože jsem usínal a potřeboval jsem sedět (směje se).
Vás ale omlouvá, že tým pro Plzeň vybojoval historický úspěch – první titul.
Pokud ještě vyhrají titul fotbalisté, tak lidi zboří město. Plzeň žije sportem, je to sportovní město. Něco neskutečného! To jsem ještě nikde neviděl. Fotbalisté a hokejisté drží pospolu, znají se, podporují se navzájem. Pavel Horváth den před sedmým zápasem finále byl u nás v kabině, a on je hodně velkej srandista, takže jsem se skvěle bavili… To bylo parádní. Pak si na mě šel zastřílet – neskutečný zážitek.
Na tebe střílel Pavel Horváth?
Ano. Byl rád, že se udrží na bruslích (smích).
Takže v ČEZ Areně trénoval Pavel Horváth střelbu na Davida Ritticha. To zní hodně zajímavě.
Zajímavé to bylo. Horvy si udělal takový vlastní trénink (smích).
A od té doby mu nejdou ve fotbale standardky…
Asi jsem ho rozhodil natolik, že mu to přestalo jít (smích).
Co nějaké vábení Plzně pro příští sezonu, neproběhlo? Přeci jen Plzeň řeší stav na gólmanském postu…
Plzeň mě oslovila s tím, že by mě chtěla. Ale to nezáleží jenom na mně. Já bych chtěl být minimálně rok ještě v Jihlavě. Potřebuju se ještě vychytat. Sám vím, že ještě nemám na to, abych naskočil přímo do extraligy. Potřebuju aspoň rok, pak by to možná šlo, nakouknout do extraligy.
Budeš tedy příští sezonu chytat v Jihlavě?
Ano. Mám tady smlouvu, zařídil jsem si teď vlastní byt a hlavně se chci někam dostat s Jihlavou. Vysoko do play-off, nebo nejlépe do baráže a postoupit. Uvídíme, jak nám to letos s klukama půjde, jakou uděláme partu a jak budeme dřít.
Po skončení extraligovégho play-off jsi měl volno, teď se už nějakou dobu postupně zapojuješ do letní přípravy Dukly. Jaký máš teď program?
Hnusnej (směje se)! Ne, zatím jsem byl pár dnů na kole, pro mě nic příjemného, takže první týden žádný “slávek”. Ale snad to bude pořád lepší a lepší (klepe na stůl).
OPORA. David Rittich bude i v nadcházející sezoně hájit branku Dukly Jihlava. Foto: Zbyněk Zápotočný
Sdílejte článek
