Je v tom i kus symboliky, před dvanácti lety vybojoval se svými spoluhráči pro Zvolen historicky první slovenský extraligový titul, nyní se pár měsíců poté, co zvolenští "rytíři" zvedli nad hlavy mistrovský pohár podruhé, vrací "na místo činu" v roli hlavního trenéra soupeře. Trenér Dukly Jihlava Petr Vlk prožil na Slovensku na přelomu milénia dvě sezony, ta druhá byla mistrovská. „Rok jsem byl v Liptovském Mikuláši a rok ve Zvolenu, který v té sezoně získal svůj první titul," vzpomíná na dobu, kdy po sestupu Dukly z české nejvyšší soutěže zakotvil právě v extralize u východních sousedů.
Se Zvolenem v sezoně 2000/2001 vybojoval zlaté medaile. Cesta k historicky prvnímu zvolenskému titulu byla ale pořádně trnitá. „V té době bylo v extralize pouze osm týmů a hráli jsme osmkrát každý s každým, takže se to postupně nabalovalo. První rána v prvním vzájemném zápase a v osmém se už "sekaly hlavy". K tomu ještě zápasy play-off. My jsme třeba už před sezonou hráli přípravu s Trenčínem, potom i finále, takže na konci to byla už slušná porce nevraživosti," vzpomíná s úsměvem jihlavský trenér, který má na tehdejším prvenství Zvolena výrazný podíl. V třiašedesáti zápasech základní části a play-off zaznamenal 69 kanadských bodů za 22 gólů a 47 asistencí.
Oslavy historického úspěchu ve městě na soutoku Hronu a Slatiny si tehdejší mistrovský kádr i fanoušci užili. Jaké byly? Dají se porovnat třeba s oslavami titulu s Jihlavou? Petr Vlk má oba dva - český i slovenský. „Musím říct, že ten poslední titul s Duklou v jedenadevadesátém roce se moc neslavil. Přijeli jsme v noci ze zápasu z Litvínova a hned druhý den jsme měli sraz repre, takže na nějaké velké oslavy to nebylo. Co se týká titulu na Slovensku, tak tam to bylo trochu divočejší," usmívá se při vzpomínce na dvanáct let starou událost. „Poslední zápas jsme vyhráli v Trenčíně, doma na zimáku nás čekaly čtyři tisíce lidí. Bylo to veselé," uzavírá Petr Vlk.