Přál bych si, aby v juniorce bylo v budoucnu více hráčů, říká Štěpán Moravec

Když se podíváme na začátek již uplynulé sezony, tak se jihlavské juniorce přípravné zápasy celkem podařily. Nevypadaly špatně a nic nemělo nasvědčovat tomu, že by junioři měli hrát o záchranu extraligy, souhlasíte?
My jsme po letní přípravě – ke které hráči přistoupili z devadesáti procent velmi dobře – měli signály, že by sezona mohla být celkem solidně odehraná. Přípravné zápasy jsme zvládli překvapivě dobře. Bohužel, průběh sezony byl přesně opačný.

Na začátku sezony nepodávali junioři zrovna vyrovnané výkony. První tři utkání jste prohráli, z pěti po sobě jdoucích domácích zápasů jste třikrát vyhráli a dvakrát prohráli, následovaly dvě porážky venku, poté dvě výhry. Čím si to vysvětlujete?
Na začátku sezony nás potkala marodka, kvůli které jsme museli přeložit první dvě kola soutěže. V průběhu září se nemoc podepsala průběžně na všech hráčích juniorky. Přípravné zápasy jsme sehráli dobře, ale bohužel kvůli nemoci jsme nebyli na vstup do soutěže kompletní. Trápila nás také nedisciplinovanost, měli jsme hodně vyloučených hráčů a soupeři naše vyloučení trestali (z prvních tří zápasů junioři inkasovali čtrnáct gólů, z toho polovinu v oslabení – pozn. aut.). Kluci se navíc trápili i v koncovce, a to bohužel po celou sezonu.

Po domácí výhře ve třináctém kole nad Spartou prohráli junioři pět ze šesti po sobě jdoucích zápasů, ve kterých vstřelili pouze sedm gólů, a propadli se na poslední místo v tabulce. Mimo Davida Březiny a Lukáše Jíchy se prosazoval pravidelně jen Marek Němec, který odešel po Vánocích do zámoří. Leželo to pouze na těchto hráčích a ti, když se neprosadili, tak neměl kdo dát góly?
Bohužel jsme to po celou sezonu viděli velice podobně. Říkám, že tohle mužstvo hodně doplatilo na produktivitu. Po výměně realizačních týmů jsem se chodil dívat na zápasy juniorů, když jsem měl čas. Viděl jsem i barážová utkání, která rozhodovalo pár hráčů – David Březina, občas se k němu přidal Tomáš Střecha a v závěru baráže se začal prosazovat také Jiří Severa. Nicméně, viděli jsme to s Liborem Žilkou (asistent Štěpána Moravce – pozn. aut.) úplně stejně. Pokud se tito hráči nedokázali prosadit, tak body zůstávaly u soupeřů – a to i přesto, že jsme kolikrát odehráli vyrovnané zápasy nebo jsme měli více šancí, ale neproměnili jsme je.

Někteří hráči v rozhovorech po úspěšné baráži naznačovali, že parta nebyla úplně ideální, že kluci netáhli za jeden provaz. Byl to jeden z důvodů horších výsledků?
Čekal jsem, jestli přijde tato otázka. Nechtěl jsem toto téma nakousávat. S kolegou Liborem Žilkou jsme se shodli na tom, že chemie mužstva prostě nefungovala. Když si vezmete úspěšnou sezonu staršího dorostu 2012/2013 (bronzové medaile v extralize – pozn. aut.), tak tým táhl Honza Mandát, kolem kterého se všechno seskupilo. On byl osobností, kolem které se dokázali kluci semknout a za kterou všichni hráči šli, všichni mu věřili. Tady prostě letos taková osobnost nebyla. Druhá věc je, že v týmu navíc bylo pár hráčů, kteří tomu nedávali všechno a chodili si pouze „zahrát“, nebyla u nich ta chuť vyhrávat. Nechci házet všechny do jednoho pytle, to v žádném případě. Z našeho pohledu bohužel tyto věci v sezoně scházely.

MÁLO RADOSTNÝCH OKAMŽIKŮ. S hokejisty juniorského týmu si trenér Štěpán Moravec (uprostřed) v loňské sezoně příliš úspěchů neužil. Hru svých svěřenců většinou sledoval se zasmušilým pohledem, jihlavským mladíkům se vůbec nedařilo. Foto: Zdeněk Drla.

Na přelomu listopadu a prosince jste si vyměnil místo u týmu s trenérem staršího dorostu Petrem Svobodou. Jak jste tuto změnu přijal?
O této změně jsme se bavili již delší dobu. Musel přijít nějaký impuls, který by mužstvo nakopnul. Petr Svoboda chtěl dokončit práci u staršího dorostu tak, aby měl jistý postup do bojů o play-off, což se mu ke konci listopadu povedlo. Odcházel tedy od staršího dorostu s čistým štítem. Starší dorost už v tu dobu měl jistotu, že nebude hrát barážovou skupinu, a mohl být relativně v klidu. Zkrátka, věřili jsme tomu, že výměna trenérů pomůže. Nikdy nevíte, můžete něco dělat špatně, v týmu může být špatná komunikace mezi hráči a trenéry. Udělali jsme změnu pro to, aby se mužstvo juniorů nastartovalo. Na první čtyři utkání se tým semkl, proběhly pohovory s hráči, na chvíli to zafungovalo. Bohužel to vydrželo pouze ta čtyři utkání.

Když se na celou situaci podíváte zpětně, udělal byste v loňské sezoně u juniorů něco jinak?
Co se tréninkového procesu týče, tak určitě ne. V tom máme s Liborem svědomí čisté. Jak v letní přípravě, tak v předzápasovém období. Já bych si jenom přál, aby tady v jihlavské juniorce bylo do budoucna k dispozici více hráčů, kteří vytvoří zdravou konkurenci, která donutí kluky mezi sebou k maximálnímu nasazení. Aby museli o místo v sestavě bojovat. V juniorce letos nebyl dostatečný počet hráčů na to, aby byli pod tlakem a museli bojovat o místo. Jsem přesvědčený, že tento faktor také sehrál rozhodující roli. Asi bych poté pár hráčů do utkání nenasadil. Já bych si hlavně přál, aby už Duklu nepotkala taková sezona jako loňská, kdy jsme měli v juniorech třeba jen patnáct nebo sedmnáct hráčů a doplňovali je staršími dorostenci, abychom vytvořili potřebnou konkurenci.

Určitě jste byl rád, že se juniorům nakonec podařilo extraligovou příslušnost zachránit. Byl jste se podívat na některé zápasy skupiny o baráž a následně baráže samotné?
Když mi to čas dovolil a neměl jsem povinnosti u staršího dorostu, tak jsem se přišel na utkání juniorů podívat. Po vyřazení staršího dorostu z play-off jsem se jel podívat na poslední zápas skupiny o vyhnutí se baráži do Českých Budějovic, kde potřebovali vyhrát. Spravedlivě musím říct, že kluci byli v zápase lepší než soupeř. Bohužel, utkání bylo opět o produktivitě a Budějovičtí byli v koncovce šťastnější. Byl jsem se pak podívat i na baráži, kde byl vidět velký rozdíl mezi extraligou juniorů a první ligou. Samozřejmě jsem za to rád, že se podařilo extraligu zachránit a že to kluci i trenérský tým zvládli.

Co se staršího dorostu týče, asi není zrovna jednoduché vést ze dne na den jiný tým, tím spíše, že hned v prvním zápase jste prohráli v Liberci 0:8…
Nebylo to jednoduché jak pro nás, tak hlavně pro kluky, protože byli zvyklí na určitý trenérský styl, na realizační tým, který je dotáhl do play-off. Najednou nastala změna a vedl je někdo jiný, takže to pro ně určitě nebylo nic jednoduchého.

Mládežnické soutěže 2014/2015 Extraligu juniorů budou hrát v nadcházející sezoně hokejisté ročníku 1995 a 1996. Na výjimku budou moci naskočit dva nebo čtyři hráči ročníku 1994 (bude ještě upřesněno). Dle technických norem budou moci do extraligy staršího dorostu nastoupit hráči ročníku 1997 a 1998 a mladší. Start starších hráčů není povolen. Poslední extraligovou mládežnickou kategorií je mladší dorost, který je určen pro hokejisty s rokem narození 1999 a 2000.

Vůbec celá sezona staršího dorostu přinášela hodně vyrovnané výsledky (až na několik výjimek). Spousta zápasů skončila rozdílem jednoho či maximálně dvou gólů, ať už za trenéra Petra Svobody nebo za Vás. Šlo skutečně hodně vyrovnané zápasy?
Věděli jsem, že musíme vycházet ze zajištěné obrany, protože mužstvo nebylo v ofenzivě příliš gólově silné. Pokud jsme chtěli uhrát body, nemohli jsme si dovolit inkasovat víc jak dvě branky. Navíc se ukázalo, že mužstvo v některých utkáních odcházelo psychicky a přestávalo hrát, což nám některé výsledky nakonec potvrdily.

V play-off jste narazili na Plzeň. Do prvního zápasu na ledě soupeře jste vstoupili lépe, když jste po první třetině vedli, jenže náskok jste neudrželi. Stejně tak jako ve druhém zápase, kdy jste o vítězství přišli až šest minut před koncem. Byly to rozhodující momenty série?
Myslím si, že důležitým momentem byl druhý zápas série hraný u nás doma, kdy jsme dlouho vedli, ale nakonec se nám nepodařilo utkání dotáhnout do vítězného konce. Mrzelo nás to, protože jsme věděli, o co hrajeme a šli jsme si za tím. Dařilo se nám nepustit Plzeň k její hře, ale doplatili jsme – stejně jako v prvním zápase – na častá vyloučení. Soupeř ke konci z přesilové hry vyrovnal a pak potrestal i oslabení z konce základní hrací doby. Naopak v našich přesilových hrách se nám nedařilo. Samozřejmě to byl jeden z rozhodujících momentů, že se nám nepodařilo přes Plzeň přejít. Mohli jsme jet na třetí zápas za nerozhodného stavu 1:1, místo toho jsme však prohrávali 0:2 a Plzni stačilo v domácím prostředí udělat jedno vítezství.

Jak říkáte, k dalšímu pokračování série jste jeli do Plzně za nepříznivého stavu série 0:2. Pokud jste chtěli ještě doufat v postup, museli jste v západočeské metropoli zvítězit v obou zápasech. Bylo vůbec v silách týmu zvrátit stav série?
Jsem přesvědčený, že bylo. Ukázalo se to hned v dalším zápase v Plzni, kdy jsme se semkli a vyhráli jsme, i když soupeř tentokrát vstoupil do zápasu lépe a poprvé v sérii vstřelil gól jako první. Bylo to asi naše nejlepší utkání v sezoně. Mužstvo bojovalo a táhlo za jeden provaz, kluci nepustili ani centimetr ledu zadarmo. Navíc se k týmovému výkonu přidal i Váca (gólman David Vacek – pozn. aut.), který celý zápas odchytal výborně. Bylo nám jasné, že když následující den odehrajeme takhle i čtvrtý zápas, tak si můžeme vynutit rozhodnutí v prodloužení nebo v samostatných nájezdech (pokud by po čtyřech zápasech byl stav série nerozhodný, následovalo by prodloužení, resp. samostatné nájezdy jako rozhodující „pátý“ zápas – pozn. aut.).

Ve čtvrtém zápase však Plzeň vyhrála naprosto jasně a postoupila do dalšího kola. Nebyla krutá prohra 0:8 v uvozovkách pomyslnou třešničkou na dortu nepříliš vydařené sezony z Vašeho pohledu?
Ten zápas byl specifický. Opět se potvrdilo to, že mužstvo hrálo dobře, když mělo o co hrát, když vidělo naději na zvrat. Jakmile ale kluci začali prohrávat o tři góly, odešli psychicky. Podle toho to také vypadalo. Prostě to bylo utkání, kdy se všechno sešlo. Plzeň hrála nejlepší hokej v sérii, od nás byl výkon oproti předešlému zápasu poloviční. Těžko říci, jestli jsme odešli fyzicky, nicméně za stavu 0:3 už se nám hrálo velice těžko. Po první třetině jsme ještě věřili v obrat, ale po dalších inkasovaných gólech jsme už rezignovali. Série s Plzní nebyla špatná, nicméně vysoká prohra ve čtvrtém utkání celkový dojem zcela pokazila.

V nové sezoně budete působit jako trenér mladšího dorostu, ve kterém je nasazena laťka hodně vysoko, protože v loňské sezoně se mladšímu dorostu podařilo postoupit na závěrečné mistrovství ČR. Jak se s hráči zatím spolupracuje?
Dívali jsme se, kteří hráči vybojovali postup na závěrečný turnaj o mistra ČR, a hned sedmnáct z nich bylo ročníku 1998. Tento ročník, který máme v Jihlavě velice silný, nyní odešel do staršího dorostu, takže budeme letos hrát s úplně jiným týmem. Chtěli bychom tým „napůlit“, aby jej tvořili hráči ročníku 1999 a 2000. Nicméně vše se bude odvíjet od průběhu sezony a předvedených výkonů. Samozřejmě tréninkový proces s kluky z mladšího dorostu je jiný. Co se vyspělosti hráčů týče, jsou v této kategorii obrovské mentální a fyzické rozdíly. Obrovský rozdíl je i v úrovni soutěže. Přechod mezi žákovskou ligou a extraligou mladšího dorostu je obrovský skok. Hráči v této kategorii to nemají jednoduché a musí se vyrovnat s obrovským nárůstem tréninkové i zápasové zátěže. Je to první krok k výkonnostnímu hokeji a tak je také potřeba k tomu přistupovat. Pro letošek v této kategorii opět budou působit dvě mužstva – A-tým bude nastupovat v extralize a B-tým v lize mladšího dorostu. To nám umožní dát čas mladým talentům, aby se lépe adaptovali na tento pro ně těžký přechod ze žákovského hokeje.

Sdílejte článek