S hráči jsme si řekli, že bychom chtěli konečně něco dokázat, prozrazuje trenér juniorů Petr Svoboda

Letní příprava a přípravné zápasy

Pane Svobodo, vraťme se na začátek letní přípravy. Jak jste spokojen s jejím průběhem? Pracovali hráči dobře nebo byste jim něco vytknul?
Jediné, co bych hráčům vytknul, je docházka. Tam se nám to trošku tříská s tím, že kluci maturují, takže docházka nebyla bůhví jaká. Jako pozitivum přípravy beru, že jsme měli celý červen led, což si myslím, že bylo pro kluky zpestření, a co jsem se jich ptal, tak na to měli velice dobrou odezvu. Letní příprava nebyla špatná, uvidíme v sezoně.

Zmínil jste, že po celý červen jste využívali led. V tomto ohledu je velké pozitivum vedlejší tréninková plocha Horáckého zimního stadionu, že?
Určitě je to super, protože začínají převládat názory, že by led měl být celoročně. My to klukům nechceme otrávit, aby nebyli přeledovaní. Ale myslím si, že je to pro ně zpestření, být během letní přípravy dvakrát až čtyřikrát týdně na ledě. Je to dobře, protože s ledem neztratí kontakt.

Někteří junioři absolvovali letní přípravu i s A-týmem, která jim končila proslulým Iron manem. Měl jste i vy připravenou nějako lahůdku tohoto typu?
Já určitě ne, protože je to strašně náročné na zabezpečení. Potřebujete k tomu určitý tým lidí. Není to jednoduché např. na silnici, protože my na kolech nejezdíme a za některé kluky mám ještě zodpovědnost, protože nejsou plnoletí. Těmto dlouhým tratím a „výšlapům“ se vyhýbám, toto spíše naběháme v lese.

V přípravě absolvovali junioři sedm zápasů. V pěti z nich jste vyhráli, dvakrát jste odešli poraženi. Kolikrát se říká, že přípravné zápasy nejsou až tak důležité, jde o vyzkoušení hráčů a herních situací apod. Ale pro rozpoložení hráčů nebo náladu v kabině je určitě lepší, když se vyhrává, ne?
Já věřím, že určitě ano. Přípravné zápasy bych ale nijak nenadhodnocoval či nepřeceňoval, protože nevíte, v jakém složení hraje soupeř. Většina klubů zkouší nové hráče. Přípravné zápasy beru tak, aby nám ukázaly, co nám chybí. Soustředím se výhradně na svoje mužstvo a od toho se odrážíme, na čem máme pracovat a co zlepšit.

LETNÍ PŘÍPRAVA JUNIORŮ. Petr Svoboda si letní přípravu pochvaloval, stejně tak jako možnost mít v červnu k dispozici led. Jediné, co by svým svěřencům vytknul, je docházka, se kterou byly kvůli maturitě probémy. Foto: Zdeněk Drla.

Změny v kádru a v realizačním týmu

Když se podíváme na hráče, tak někteří z nich odešli. Gólman Tomáš Fučík se připravuje s juniorským týmem Karlových Varů na MHL, obránce David Košař působí v Hradci Králové, útočník Jiří Severa odešel do Třince. Asi nejvýznamnější ztrátou je David Březina, který kvůli svému věku již nemůže za juniory hrát, a daří se mu v přípravě v A-týmu. Lze vůbec takového hráče nahradit?
Je to těžké, ale myslím si, že by ho mohl nahradit Tomáš Střecha, který je také „dorazový“ ročník a umí dát gól. Letošní mužstvo je takové více vyvážené. Loni táhl juniory vyloženě „Březi“, letos je tým rozložený do více lajn, ať už je to Lukáš Anděl nebo Lukáš Jícha, ke kterým se přidali Tomáš Střecha a Ján Mahút. Také Aleš Dufek měl slušné body v přípravě. Tihle kluci jsou schopní dát gól a my je máme rozložené do všech tří lajn.

Na druhou stranu, několik hráčů tým posílilo. Ze Salzburku se vrátil Lukáš Anděl, vy jste zmínil Aleše Dufka, dále přišli obránci Ondřej Leština a Dominik Hohl, do útoku zase Jan Marcilis a Matias Mäki. Jak jste spokojen s novými hráči a jejich začleněním do týmu?
Je to jen dobře, protože je tady trošku konkurence a máme trošku širší kádr, který budeme na tuto sezonu potřebovat. Má se totiž hrát něco kolem šedesáti zápasů. Je potřeba mít kádr širší a konkurence je pouze ku prospěchu věci.

Když se podíváme na Matiase Mäkiho, tak tento hráč finské národnosti do přípravy téměř nenastoupil. Je zraněný?
On se nám zranil, spadl na něj leg press (stroj na posilování nohou – pozn. aut.) a rozsekl si nohu, takže s tím čtrnáct dní marodil. Nyní vím, že měl nějaké střevní potíže, takže proto se do přípravných zápasů nedostal.

Kdo bude v týmu patřit k ose týmu? Na koho spoléháte, že vyburcuje kabinu, když se případně nebude dařit?
Určitě kluci, kteří jsou tady nejdéle – Hynek Tobola, Tomáš Střecha, Simon Beran, Ján Mahút. Určitě i Ondřej Leština, který k nám přišel. Také Filip Dundáček a Lukáš Jícha, prostě ti, kteří zde hrají déle a svým způsobem „koketují“ s Áčkem. Ti by měli tým táhnout a vnést do kabiny ten správný duch.

Když pomineme Jana Mandáta a Romana Čermáka, tak máte v týmu většinu hráčů z úspěšného staršího dorostu, který v sezoně 2012/2013 vybojoval v play-off bronzové medaile. Je to určitá „záruka“ nějakého úspěchu nebo kvality?
Nemyslím si, že je to nějaká záruka něčeho, protože kluci jsou pořád v nějakém vývoji. Nehledě na to, že zmiňovaný starší dorost táhla vyloženě lajna Mandát-Jícha-Anděl, kteří dali pomalu dvě třetiny gólů. Když odejde Honza Mandát, který dokáže tvořit hru, dávat góly a dokáže i mančaft strhnout, tak se těžko nahrazuje. Tím se na to žádným způsobem nevymlouvám, ale myslím si, že nyní je kádr takový vyrovnanější. Jak jsem říkal, všechny tři lajny mohou dát gól. Ale záruka to určitě není.

V týmu máte opět úspěšnou gólmanskou dvojici ze zmiňovaného staršího dorostu – Dominika Svobodu a Davida Vacka. K nim můžeme připočíst ještě talentovaného Jakuba Škarka, který byl nyní na tréninku i s A-týmem. Máte dopředu určené, kdo bude v týmu jedničkou, nebo chcete dát šanci všem gólmanům?
Záleží na nich, podle toho, jaké budou podávat výkony. Když se klukům bude dařit, mohu je točit, ale to si nechám do sezony, v současné době to nevím. David Vacek byl dlouho zraněný. Co jsem viděl, tak „Svobič" měl dobré přípravné zápasy a dobře odchytal i první dva extraligové zápasy. Zatím nemám potřebu to měnit.

Změna proběhla i na pozici Vašeho asistenta, kterým je nyní bývalý hráč Dukly Karel Nekvasil. Jak se s ním spolupracuje a jak hodnotíte jeho dosavadní působení?
Myslím si, že Karel to má se mnou hodně těžké. Jelikož jsem byl v přípravě hodně dlouho u národního týmu, tak se Karel musel „nabiflovat“ všechno velmi rychle a naučit se za pár týdnů to, co se jiní trenéři naučí za celý rok. Já jsem s jeho prací spokojen. Pro mě a pro juniorku odvádí velký kus práce. Vede de facto dva mančafty. Během mé nepřítomnosti vede veškeré tréninky juniorky na ledě a na suchu, a k tomu má ještě béčko mladšího dorostu, které má jako hlavní trenér. Pracuje tedy opravdu dost.

KAPITÁN OPOROU TÝMU. Podle trenéra Petra Svobody by měli táhnout tým hráči, kteří jsou v něm služebně nejdéle. Jedním z nich je i kapitán juniorů Hynek Tobola (ve žlutém). Foto: Zdeněk Drla.

Změna herního systému extraligy juniorů

Říkal jste, že tým čeká velká porce zápasů. Po změně systému juniorské extraligy mají všechny celky zajištěno celkem 54 utkání (systém juniorské extraligy ročníku 2014/2015 najdete zde). Co říkáte této změně a jak jí oproti loňskému ročníku hodnotíte?
Já to hodnotím velice kladně, protože pořád je o co hrát, což je strašně důležité. Byl bych rád, kdybychom se po úvodní části dostali do první osmičky. To znamená, že bychom měli tzv. jisté boje o play-off, a v následujících zápasech mohli hodně dobře potrénovat. To by byl můj cíl. Už s kluky jsme si tady řekli, že bychom chtěli letos hrát hodně vysoko a něco konečně dokázat.

Další změnou je začátek sezony. Letos startovala juniorská extraliga nezvykle brzy, vlastně v půlce srpna. Je to pro Vás v porovnání s předchozími ročníky nezvyk?
Pro mě to ani takový nezvyk není. Většinou jsem kolem osmnáctého srpna vždy začínal, protože jsem měl na programu různé hokejové školy. Znamená to pouze kratší dobu na přípravu, jinak se nic nemění. Máme méně přípravných zápasů. Jen se to prostě trošku posunulo, což mi nevadí a není to na škodu ani pro hráče.

Po prvních čtyřech kolech následuje reprezentační pauza. Může se během těchto úvodních zápasech projevit síla jednotlivých týmů a ukázat se, jak na tom kdo bude?
My víme, kdo asi bude silný. Každoročně je to Sparta, Vítkovice a Chomutov. Tyto tymy mají určitě svojí kvalitu a předpokládám, že soutěž bude opět hodně vyrovnaná, jako tomu bylo předloni.

Po úvodních dvou domácích zápasech (rozhovor vznikal ve středu – pozn. aut)máte na kontě čtyři body. Kdyby Zlín nevyrovnal v úvodním zápasu dvě vteřiny před koncem, mohli jste mít plný počet bodů, na druhou stranu, proti Zlínu jste se nemohli dlouho prosadit a dokázali jste si zajistit bod až v závěru utkání. Jak jste spokojeni s bodovou bilancí po dvou zápasech?
Já jsem spokojen s výkonem, který kluci podali se Zlínem. Až na začátek zápasu s Olomoucí, který jsem hráčům vytknul, protože jsme tam trošku „spinkali“, jsme odehráli dvě celkem dobrá utkání. Že jsme se střelecky více neprosadili proti Zlínu, to asi budeme pilovat po celou sezonu. Také jsme si s hráči vyříkali závěr zápasu proti Zlínu, kdy jsme mohli brát tři body, ale nebyla tam dostatečná obětavost. V závěru jsme měli střely soupeře zblokovat. Bohužel se nám to nepodařilo a vedlo to ke srovnání. Kluci si to ale vzali k srdci. Hned v druhém zápasu proti Olomouci přišla stejná věc a hráči střely zablokovali. V tom vidím určité pozitivum, že se poučili a vzali si to k srdci.

Před reprezentační pauzou Vás měly čekat ještě dvě utkání venku. Nejprve proti poslednímu vítězi extraligy juniorů Chomutovu a následně proti Litvínovu, poraženému finalistovi loňského ročníku. Utkání s Chomutovem však bylo kvůli účasti Pirátů v juniorské hokejové Lize mistrů odloženo. Je to pro Vás určitá komplikace?
Není, už jsme se s Chomutovem připravili na náhradním termínu. Komplikaci v tom nevidím. Samozřejmě nevím, s jakým týmem bude Chomutov hrát Ligu mistrů. Myslím si, že to klidně mohli odehrát, protože zas tolik nových hráčů nemají a budou jí hrát s týmem, který loni extraligu juniorů vyhrál. Zrovna Chomutov má tak velký a široký kádr, že zápasy extraligy mohl v klidu odehrát. Ale je to jejich rozhodnutí a my jsme na to přistoupili. Co se Litvínova týká, je to sice loňský vicemistr, ale i loni jsme s ním odehráli slušný zápas, kdy jsme tam prohráli 3:2 v prodloužení. Celá soutěž bude hodně vyrovnaná, tak uvidíme.

Úspěch na Ivan Hlinka Memorial Cupu

Mé závěrečné otázky budou nyní patřit Hlinkově memoriálu. Reprezentace do 18 let, u které jste asistentem hlavního kouče Jakuba Petra, získala stříbrné medaile, což je považováno za úspěch. Jak jste druhé místo s panem Petremm hodnotili?
My jsme to hodnotili tak, že pro kluky určitě jde o úspěch. Zvedli si sebevědomí, protože si dokázali, že jsou schopní porazit velké mančafty – Finsko, Švédsko a Rusko. A nakonec i Ameriku, i když se říká, že Spojené státy nepřijely v nejsilnějším složení, ale pořád měli nějakou svojí kvalitu.

Vy jste v prvním zápasu s USA prohrávali, ale nakonec jste zápas díky výborné druhé třetině otočili. S Finskem jste během druhé třetiny také museli otáčet nepříznivý vývoj zápasu. Který z těchto dvou zápasů byl těžší?
Těžší zápas byl proti Finům, kdy jsme tempo hry nediktovali my, ale Fini. Na hráčích bylo vidět, že mají s tempem soupeře hodně velké problémy. Naopak v utkání s USA jsme ve druhé třetině diktovali tempo. Díky našemu pohybu jsme si vynutili hodně faulů a chodili jsme do přesilových her. Proto se nám zápas podařilo otočit. Proti Finsku jsme byli horším mančaftem, ale díky zvládnuté taktice a vůli jsme dokázali utkání otočit a vyhrát.

Samozřejmě se musím zeptat i na poslední utkání základní skupiny s Ruskem, které jste vyhráli poměrem 11:2. Zažil jste někdy na takové úrovni, abyste tradičního rivala takto rozstříleli? Jak se výsledek zrodil?
Rodil se těžce, protože do poloviny zápasu bylo vše téměř vyrovnané. Rusko bylo na dosah, do třiatřicáté minuty jsme vedli jen 3:1. Pak jsme si vzali oddechový čas a trošku jsme se uklidnili. Ať si kdo chce co chce píše, Rusko mělo slušný mančaft. Pak jsme jim tam nasázeli pár gólů a zlomili se. Oni jsou stejné mentality jako my a trošku se na to „vyprdli“, začali mít krvavé oči a začali to řezat, což bylo hlavním klíčem k našemu úspěchu. Myslím si, že dříve to bylo spíše obráceně (směje se).

Většina expertů říkala, že nejlepší zápas jste odehráli v semifinále proti Švédsku. Můžete popsat tento zápas, ve kterém jste vyhráli a dostali se do finále?
To je jeden z mála zápasů, který si moc nepamatuji (usmívá se). Nějak to šlo mimo mě (zamyslí se). Zase jsme měli obrovskou vůli. Na hráčích bylo vidět, že se semkli, že chtějí něco dokázat a jít do finále. Podařilo se „nakazit“ tým úspěchem. Hráči, kteří s námi byli dříve – Kaše, Chlapík, Zbořil i Vladař – dokázali úspěšný duch přinést i do tohoto mančaftu. Je opravdu vidět, že „načuchli“ k úspěchu, chtějí dále vyhrávat a jen tak nic je nezlomí. Tým byl jedna velká parta, velké obětavost a dodržování taktiky, proto jsme zápas zvládli. Švédsko je silný mančaft. Opět jsme nebyli lepším týmem, ale dokázali jsme uspět.

Ve finále jste nastoupili proti Kanadě, která byla od začátku pasována na hlavního favorita. Nakonec předpoklady potvrdila a vyhrála 6:2. Byl soupeř opravdu o tolik lepší?
Byl. Na rovinu říkám, že Kanada byla lepší. Oni mají tyto věci „zmáknuté“, v jejich týmu je spousta individualit a opravdu hodně dobrých hráčů. Je vidět, že čím déle Kanada postupuje v turnaji, tím je lepší. Soupeř byl opravdu lepší. My jsme nezachytili jejich nástup. Abychom vyhráli, tak se musí sejít x věcí dohromady. Ať už to, že gólman zachytá naprosto excelentně, nic nepustí a chytne všechno, a my z nějakého protiútoku dáme gól a ubráníme to. Jde o jedinou možnost, kdy jsme schopni zvládnout zápas proti tak silnému soupeři, jako Kanada nyní byla.

Musím se zeptat i na „případ Musil“. Co si o jeho rozhodnutí reprezentovat Kanadu myslíte? Není to pro český hokej škoda?
Je to jeho rozhodnutí. On se tak rozhodl a on si ponese následky vlastního rozhodnutí. Více to komentovat nebudu.

V semifinále se na Vás přišly podívat téměř tři tisícovky lidí, finále pak bylo beznadějně vyprodané. Na stadionu v Břeclavi panovala výborná kulisa. Není Vám to třeba líto, že v extralize juniorů přijde sotva stovka lidí a hokejisté hrají před de facto tichým obecenstvem?
Líto to trošku je. Bohužel mentalita u nás je trošku jiná. Je super, když hrajete před plným zimákem, hala bouří, diváci Vás podporují a jsou šestým hráčem na ledě. Když budou nějaké výsledky – a kdybychom se dostali někam hodně vysoko v play-off, třeba až do finále – tak věřím, že lidi si cestu na stadion najdou, protože juniorský hokej je opravdu kvalitní. V zápasech je daleko více šancí, utkání nejsou až tolik svázaná taktikou a padá v nich i hodně gólů.

USPĚŠNÝ STŘÍBRNÝ TÝM. Česká hokejová reprezentace do 18 let získala pod vedením trenérů Jakuba Petra a Petra Svobody na Ivan Hlinka Memorial Cupu stříbrné medaile. Mladí hokejisté tak navázali na stříbrné úspěchy v ročnících 1997, 1998, 2001, 2002, 2004 a 2005. Foto: Archiv Lukáše Anděla.

Sdílejte článek