Neproměňování šancí je asi naše hlavní Achillova pata, přiznává Jiří Dobrovolný

Jestliže pondělní jihlavský soupeř, Kadaň, patří k nepříliš oblíbeným týmům červenožlutých hokejistů, o Mostu se to rozhodně říci nedá. V posledních čtrnácti vzájemných zápasů Dukla vyhrála hned dvanáct duelů. Jediné dvě výhry Mostu se datují do roku 2012, kdy Severočeši nejprve vyhráli na ledě Dukly (konec sezony 2011-2012) a poté 27.12.2012, což je datum, kdy si červenožlutí odvezli z mosteckého ledu poslední porážku. Také třetí vzájemný zápas této sezony vypadal na zisk tří bodů, jenže nestalo se tak. Jihlava sice vedla v polovině zápasu 2:0 a ještě pět minut před koncem 3:2, ale nakonec to stačilo pouze na výhru po samostatných nájezdech.

V zápase proti Kadani drtila Dukla svého soka a v první třetině dokázala z převahy vytěžit pouze jeden gól. V Mostu byl rozdíl úvodní periody jediný – červenožlutí dokázali mířit přesně dvakrát. „Myslím si, že zase rozhodla první třetina, měli jsme kupu šancí, ale dali jsme jen dva góly. Mohli to být tři body, takhle jsou jen dva. Těžko říct, jestli je to úspěch nebo neúspěch. Po gólu Mostu na 3:3 také nemusel být bod žádný, puk v další situaci běhal po brankovišti. Říká se, že to skončilo tak, jak to mělo být. Nemá cenu se za tím dívat, už se to stejnak nevrátí. Můžeme být rádi alespoň za ty dva body, co máme,“ nese se z úst Jiřího Dobrovolného po návratu z dalekého venkovního zápasu. Hlavní příčinu ztraceného bodu vidí obránce právě v neproměňování šancí. „To je momentálně asi naše Achillova pata. Možná že už jsme trošku i v křeči a góly nepadají ani od hráčů, od kterých se to dá čekat. Naopak branky střílejí ti, od kterých se to nečeká,“ říká čerstvě pětatřicetiletý zadák.

Staronový hráč v jihlavském dresu, Roman Čermák, šel v hodnocení zápasu hlouběji a přiznal, že nezískané tři body jsou ztrátou. „Zápas se pro nás ze začátku vyvíjel dobře, jenže jsme ve druhé třetině dostali dva góly a bylo vyrovnáno. Trošku jsme se přizpůsobili hře Mostu, náš výkon nebyl nejlepší. Vezeme dva body, aspoň něco. Jeli jsme tam pro tři body, protože Dukla nyní potřebuje body, potřebuje se zvednout. Je to určitě neúspěch,“ přiznává odchovanec Jihlavy, který po loňské sezoně spolu s Davidem Rittichem přestoupil do kádru čerstvého extraligového nováčka z Mladé Boleslavi. Před svojí letošní premiérou v červenožlutém dresu lehké starosti měl. „Trošku jsem z toho měl obavy, abych nezklamal trenéry a abych o sobě udělal dobrý obrázek,“ nese se upřímně z jeho úst. A upřímné je i jeho srovnání tuzemské nejvyšší soutěže a první ligy. „Extraliga je rychlejší, co se týče přihrávek a vůbec všeho. Musí se tam dělat všechno rychleji, jezdit rychleji pro puky. V tomhle mě první liga trošku překvapila, myslel jsem si, že to bude trošku rychlejší,“ porovnává dvě nejvyšší české hokejové soutěže mladý bek. Duklu sleduje i během svého angažmá v dresu Středočechů. „Občas se podívám, jak Dukla hraje a když mám někdy volno, tak se jdu podívat na jejich zápas. Vím, jak na tom kluci jsou, jak hrají,“ je v obraze Roman Čermák, jenž si v dresu Mladé Boleslavi již připsal premiérový gól.

A premiérový gól si v této sezoně připsal také Jiří Dobrovolný, který svojí trefou poslal na začátku třetí třetiny červenožluté do vedení 3:2. Jestliže druhá trefa Dukly padla po vyhraném buly Davida Březiny a následné střele Romana Mikeše, tentokrát se situace téměř opakovala. „Adam Zeman dobře vyhrál vhazování, je silný na buly na bekhendovou stranu. Já jsem to vystřelil na branku a spíše to bylo o štěstí. Takových střel máte… Předtím jsem dal dvakrát tyčku. Je to o štěstí, že to tam vůbec prošlo, gólman to asi neviděl, protože před ním stáli kluci a šlo mu to mezi nohama. Není to nic natrénovaného, prostě vystřelíte na bránu a věříte, že to tam spadne. Předtím to asi pětatřicet zápasů nevyšlo, dneska to tam spadlo,“ popisuje svůj přesný zásah. Jeho poslední přesná trefa se datuje z loňského pátého a posledního semifinále na ledě Olomouce, kdy snižoval na 1:3.

Jihlavu nyní čekají poslední dva zápasy v tomto roce – a oba na domácím stadionu. Ve vyrovnané tabulce by bylo šest bodů hodně důležitým vkladem do prvních zápasů roku 2015. „Nám je jedno, jestli hrajeme doma nebo venku, cílem je vždycky vyhrát. Nelze se na to dívat tak, že když jedeme ven, tak „můžeme“ vyhrát, to bychom na led soupeře ani nemuseli jezdit. Jestli je dobré nebo špatné, že hrajeme doma, uvidíme až v pondělí, resp. v neděli po zápase,“ přemítá Jiří Dobrovolný. Motivace všech jihlavských hráčů může být hned dvojnásobná. Nejen z pohledu dotažení se na týmy na vyšších místech, ale také vyhrát čtyři zápasy po sobě, což se Jihlavě v této sezoně ještě nepodařilo.

Právě poslední dva zápasy v roce se měly hrát původně v jiném termínu, ale Dukla zažádala o přesunutí jejich termínů. Mezi svátky se tak na Horáckém zimním stadionu hrát nebude. „Já bych do svátků vložil něco jiného, a tím je trošku nějaká ta lidskost. My jedeme tu sezonu opravdu v kuse, je tam v týdnu maximálně jeden den volna. Všichni kluci nejsme tady z Jihlavy, i když to víceméně nemáme daleko. Ale Vánoce jsou Vánoce a já to třeba tady přeju Mihovi (Štebihovi – pozn. aut.) ze Slovinska, aby se podívali domů. Bylo by příjemné, abychom tady o Vánocích sehráli derby, jet třeba do Třebíče, protože je to za rohem, kousíček, a přijdou diváci. Ale jet do Kadaně, do Benátek… Neříkám, že je to dobře překládat zápasy, ale pro mě je příjemné vědět, že budu moct jet na Vánoce pozdravit rodiče domů,“ nechal se již před časem slyšet Richard Diviš.

Sdílejte článek