Rozpis ledu
Živé vysílání
Třetí zápas, třetí výhra. I tak by se dal stručně charakterizovat vstup českého národního týmu do Euro Hockey Challenge, soutěžní přípravou před nadcházejícím mistrovstvím světa. Po dvou výhrách v Lillehameru nad Norskem (4:0 a 1:0) nepoznal český tým hořkost porážky ani v jihlavském duelu proti Slovensku a opět zvítězil, i když až po samostatných nájezdech. Ty rozhodl dvěma proměněnými nájezdy Jan Kovář a právem se tak stal jednou z hvězd utkání. „Hráli jsme docela u nich a točili jsme je, ale nedostávali jsme se do jasných gólových příležitostí, netlačili jsme se tolik do brány. V závěru jsme mohli být rádi, že Slováci netrefili prázdnou bránu a že zápas neotočili. Hodně nás dnes srážela oslabení, protože jich bylo hodně, a musíme se jich do zítřku vyvarovat a podat dobrý výkon,“ hodnotí celý duel s bývalými federálními bratry útočník českého týmu.
Již proti Norsku se českému týmu nedařilo proměňovat početní výhody. Z pohledu hráčů bojujících o nominaci na domácí mistrovství světa se naskytl podobný obrázek také během prvního utkání se Slovenskem. I když, úvodní gól národního týmu padl v signalizované výhodě při trestu slovenského hráče. „V přesilovkách to musíme trošku více sypat na branku a jít do toho. Přesilovky ale teď nejsou hlavní náplní tréninku a nejsme na ně tolik sehraní,“ nechává nahlédnout pod pokličku přípravy českého týmu hráč populárního ruské „Magnitky“ – Metallurgu Magnitogorsk.
Proti Norsku si česká reprezentace připsala dvě výhry v celkovém součtu 5:0. Slovensko je už ale trošku jiná výkonnostní úroveň, což přiznal i útočník, který v mládežnických letech nastupoval za Písek. „Proti Norsku to byl takový jednoznačný hokej, neměli ani moc střel. Slovensko více útočilo a hrálo lépe než náš předchozí soupeř,“ porovnává dnešní zápas s dvěma předešlými Jan Kovář, jehož jméno nese vítězný gól prvního mače s našimi východními sousedy. Technický forvard nejenže ve třetí sérii s trochou štěstí vyrovnal duel, ale hned vzápětí překonal gólmana Hudáčka. Když vzápětí Lušňák nenapodobil svůj první úspěšný pokus, bylo rozhodnuto. „První nájezd byl z mé strany trošku improvizace. Měl jsem jinou myšlenku, kterou jsem ale po cestě ztratil. Pak už jsem viděl, že je puk někde za gólmanem, a jen jsem doufal, že se doveze za čáru. Před druhým nájezdem jsem jel na střídačku. Nevěděl jsem, zda pojedu, jestli mi nevěřili nebo co, (směje se). Tak jsem se na něj trošku nominoval sám a jel jsem,“ přiznává se smíchem útočník, který letos v ruské lize nastřílel šestadvacet branek. Druhé trestné střílení už bylo z jeho strany předem připravené. „Měl jsem to promyšlené. Protože jsem předtím zakončoval kličkou, tak jsem to chtěl změnit. Tenhle nájezd jsem hodně trénoval na Pavla Francouze či Marka Mazance, kteří mají opačný gard. Pro gólmana je střela pod vyrážečku těžká, tak jsem to zkusil,“ zpětně se ohlíží za rozhodujícím momentem zápasu.
Úspěšná trestná střílení možná pomohou Janu Kováři i v ruské lize. Z hlediště totiž jeho umění v této disciplíně sledoval i legendární kouč Mike Keenan, který jej na štaci v Magnitogorsku trénuje a loni dovedl Metallurg k Gagarinovu poháru pro vítěze Kontinentální hokejové ligy. „Věděl jsem, že přiletí, jen jsem nevěděl, jestli to bude dneska nebo zítra. Pak jsem ho zahlédl i na tribuně. Ten jeho ostříží zrak, kterým to sleduje… (opět se směje). Jsem rád, že jsem dal nájezdy, protože on mě na ně příliš nedává,“ říká sympatická síla české ofenzivní vozby.
Do Jihlavy se reprezentace vrátila po téměř třiceti letech. Poslední zápas národního týmu se zde odehrál v roce 1986, kdy tehdejší Československo porazilo Švédsko 6:3. Dres se státním znakem na hrudi tehdy oblékali např. Dominik Hašek, současný jednatel Dukly Bedřich Ščerban nebo současný trenér českého národního týmu Vladimír Růžička. Na jeho svěřence se přišlo podívat 3742 diváků. „Škoda, že nebylo plno. Při předchozích domácích zápasech jsme vyprodali O2 arénu, což bylo fantastické. Doufal jsem, že před mistrovstvím přijde plný barák i tady. Jak říkám, je to trošku škoda. Nevím, čím to je. Diváci se do toho postupně trošku dostali, začali i fandit a doufám, že jsme jim udělali radost a přijdou zítra znovu,“ sděluje své pocity Jan Kovář, který se při otázce na cenu lístků (na sezení 490 Kč, na stání 390 Kč) přece jen pokusil najít důvod volných míst na stadionu. „Nechtěl jsem to říkat takhle naplno, ale ta cena je hodně vysoká,“ polemizuje pětadvacetiletý centr. Na páteční duel se očekává vyšší návštěva. Minulý týden totiž měli fanoušci k dispozici na čtvrteční zápas ještě kolem 1900 vstupenek, druhý duel se těšil větší oblibě a v prodeji už bylo pouze 700 lístků.
Sdílejte článek
