Radost jsem měl velikou. Je to můj první bod v sezoně, ohlíží se za zápasem v Šumperku Filip Dundáček

Do Šumperka málokterý tým jezdí rád. Své by o tom mohly vyprávět Most, Kadaň, Kladno... Draci jsou na svém ledě zarputilí a body jen tak nerozdávají. To platí už několik let a platit to bude pravděpodobně i letos, i když kádr severomoravského klubu doznal během letní pauzy řady změn.

Ve třetím kole se o tom přesvědčila Dukla Jihlava. „Čekali jsme, že na nás vletí. To se ale nepotvrdilo. My jsme měli řadu šancí, které jsme neproměnili. Je to škoda, protože jsme zápas mohli rozhodnout už v první třetině,“ vrací se v hodnocení k první dvacetiminutovce, kdy po jejím skončení svítily na jediné světelné tabuli na stadionu dvě velké nuly, jihlavský útočník Richard Diviš.

S jeho hodnocením souhlasí i dvacetiletý obránce Filip Dundáček: „Zápas jsem odehráli slušně, hned v první třetině jsme si vytvořili docela dost příležitostí, které jsme, bohužel, neproměnili, což nás na konci mrzelo, protože Šumperk vyrovnal a my museli rozhodovat až v prodloužení, čímž jsme ztratili jeden bod.“

Oba gólmani – na straně Dukly patnáctiletý Jakub Škarek, na straně Šumperka o dvacet let starší Filip Šindelář – si na nedostatek práce nemohli stěžovat po celý zápas. I jejich zásluhou byl stav utkání po prvních dvaceti minutách nerozhodný 0:0.

Takřka devět stovek fanoušků na šumperském stadionu se prvního gólu dočkalo ve 22. minutě. Jásali domácí fans.

Za chvíli to ale bylo 1:1. Radovala se dvacítka jihlavských příznivců.

Než utichly oslavy vyrovnávacího gólu, bouřily opět tribuny fandící Drakům. Jedenačtyřicetiletý matador Karel Plášek v brejku ve vlastním oslabením skóruje... 2:1 pro Šumperk.

Poté přišla chvíle Filipa Dundáčka a jeho první gól v sezoně. „Puk letěl po mantinelu, já jsem ho u modré zachytil, snažil jsem se ho nahodit na bránu a s pomocí možná nějaké teče domácího bránícího hráče to zapadlo gólmanovi nad rameno,“ popisuje svůj gól dvacetiletý bek. „Radost jsem měl velikou. Je to můj první bod v sezoně,“ září sympatický blonďák.

To ale v gólové smršti, která začala v čase 21:19 a skončila v okamžiku, kdy na časomíře svítilo 7 minut a 19 vteřin do konce druhého dějství, nebylo vše. Do vedení šla poprvé v zápase Dukla. A „prsty“, přesněji řečeno hokejky, v tom měl celý čtvrtý útok. Po ose Anděl – Prokš – Gríger doputoval touš za Šindelářova záda. Ale vzápětí znovu udeřili Draci a znovu to byla „plichta“. Podobu skóre druhé třetiny dal v čase 32:41 Tomáš Harkabus. Urostlý útočník překonal Šindeláře z míň než nulového úhlu. Za jedenáct minut a 22 vteřin tak bylo k vidění na šumperském zimáku sedm gólů.

„V první třetině domácí gólman měl podle mě životní formu, to ale nepotvrdil ve druhé třetině, kdy mu tam padlo, dá se říct, skoro všechno, což potvrzuje Harkyho gól z rohu nebo moje nahození,“ popisuje pro diváky atraktivní úsek duelu Filip Dundáček. „Možná to bylo zbytečné. My měli spoustu šancí už v první třetině, ve druhé jsme je začali proměňovat, ale přidal se i Šumperk. Chvílemi to byl takový zběsilý hokej,“ přidává svůj pohled Richard Diviš.

Jak již bylo napsáno výše, do Šumperka nejezdí někteří hráči rádi. „Šumperk je takové specifické prostředí,“ říká Richard Diviš. Z kabiny vychází kupříkladu hostující tým ochrannou železnou klecí za brankou přímo na led, což není na řadě stadionů zvykem. „Je to malý zimák a je tam ale vždy atmosféra odpovídající první lize (někde by ji mohli závidět - pozn. aut.). A protože jsem dal dva góly, tak nemůžu říct, že by se mi tam nelíbilo, nebo hrálo špatně,“ připomíná skvělou atmosféru pondělního zápasu, kdy se vedle domácího kotle nenechali zahanbit ani jihlavští fans, kteří vážili dlouhou cestu na sever Moravy.

Drakům se podařilo srovnat při závěrečné půldruhaminutové power-play.

V následném prodloužení nic zbytečného nevymýšlel právě Richard Diviš a po 69 vteřinách nastaveného času ukončil zápas. „Rozjeli jsme to z hloubky našeho pásma, gólmanovi to propadlo někde pod rukou. Byl to takový šťastný gól,“ popisuje skromně svoji ránu z vrcholu kruhů Richard Diviš. „Mě spíš mrzí, že jsem tam ve třetí třetině měl dvě dobré střely, které jsem nedal, jedna z nich byla tyčka. Tam jsme to měli rozhodnout. Nebo z brejků, odskočit jim a nedat jim ani šanci na power-play,“ lituje jednobodové ztráty na ledě Draků Richard Diviš.

Zápas třetího kola je minulostí. Už nyní vyhlíží červenožlutí dalšího soupeře. Tím bude nováček soutěže z Přerova. Zubři přes léto posilovali. „Koukal jsem na ně. Udělali Prochyho (Milan Procházka – pozn. aut.), bývalého hráče Karlových Varů, znám ho i z Chomutova, mají Kubu Grofa, hodně produktivního obránce, což značí, že jedna jejich přesilovková formace bude hodně nebezpečná, protože Kuba má dobrou střelu i rozehrávku. Přerov si zatím ty své povinné body doma uhrál, uvidíme, jak venku. Rozhodně to bude hodně kousavý soupeř. Věřím ale, že my podáme kvalitní a zodpovědný výkon a vyhrajeme,“ uzavírá Richard Diviš.

„Proti Přerovu jsem hrál naposledy někdy v sedmé, osmé třídě, pak už ne," přiznává Filip Dundáček.

„Co jsem tak sledoval, tak mají podle jmen velice slušné mužstvo. Během léta posílili a začátek soutěže jim vychází, takže to nebude, stejně jako s dalšími soupeři, jednoduché. Musíme se na ně pořádně připravit,“ ví dvacetiletý obránce Filip Dundáček.

Na opačné straně barikády bude ve středu stát o šestnáct let starší bek Petr Přindiš, který svým zjevem připomíná spíše vikingského válečníka. Dlouhým plnovousem „straší“ soupeře. Půjde jihlavský zadák stejným směrem a nechá si narůst plnovous? „To u mě nehrozí. Toho nedoženu ani za deset let,“ směje se při porovnání svého porostu na bradě Filip Dundáček.

Sdílejte článek