Nervozita ze mě spadla hned po nástupu. Asi už jsem fakt ostřílený, směje se Lukáš Sáblík

Předchozí dva zápasy Dukly s Litvínovem přinesly gól již v první třetině. Ve třetím utkání těchto týmů se muselo na úvodní branku čekat až do času 25:59, v dalších sedmi a půl minutách se skóre měnilo ještě dvakrát. Litvínov se nejprve ujal vedení, Dukla vzápětí vyrovnala a hosté si následně vzali vedení zpět, které udrželi až do závěrečné sirény. „Hráli jsme dneska dobře. Zápas byl vyrovnaný, i divákům se zápas muselo líbit, že jsme nebyli outsideři a byli jsme Litvínovu vyrovnaným soupeřem. Chvilkami jsme měli i větší šance a je škoda, že jsme tam nenacpali další gól,“ ohlíží se za zápasem Lukáš Sáblík a jeho mysl směřuje třeba k závěru utkání, kdy po hezké kombinaci orazítkoval obránce Tomáš Kaláb pravou spojnici.

Devětatřicetiletý gólmanský veterán nastoupil do vůbec prvního letošního zápasu Dukly. To byl i pro velezkušeného muže v masce trošku oříšek. „Teď s odstupem času můžu říct, že jsem si zápas užil docela dobře, ale před ním jsem měl trošku obavy. Nebylo to nic příjemného jít takhle nerozběhnutý do ostrého zápasu, navíc proti Litvínovu. Byl jsem nervózní před zápasem, když jsem jel z domu. Pak to ze mě kupodivu úplně spadlo, a když jsem nastoupil, tak jsem nijak nervózní nebyl. Zaplaťpánbůh, už jsem asi fakt ostřílený,“ směje se zkušený gólman, jenž se může s Karlovými Vary pyšnit titulem Mistr extraligy 2009.

Jediné, co mu trošku kazilo radost, byl výsledek a samozřejmě dva obdržené góly. V obou případech se nejednalo o žádné hezké litvínovské akce, ale spíše trošku smolné branky. „První gól byl vyloženě dotlačený přes mě. Měl jsem po odraženém puku zpoza brány nohu u tyčky. Pak jsem šel do rozkleku. Dorážející hráč do mě asi třikrát plácl, odsunul mě od tyče, já už se neměl jak zapřít a v tu chvíli to tam dotlačil. Před druhým gólem po střele z voleje přede mnou někdo vysokou holí tečoval puk. Já ho v tu chvíli vůbec neviděl, ztratil jsem ho z dohledu. Bouchl mě do ramene a asi tam doskákal. Mrzí mě to, ale bohužel, takové góly padají a o to více nás mohou mrzet nevyužité přesilovky a šance,“ popisuje naprosto přesně obě dvě situace, díky kterým získal Litvínov tři body a míří za extraligovou záchranou.

V podobném duchu – dobré utkání v podání Dukly a rozmrzení nad nevyužitými šancemi – se nesl také rozhovor s Ondřejem Beránkem, ve kterém se po porážce mísily dobré a špatné pocity. „Odehráli jsme suprové utkání. Měli jsme hodně šancí, ale bohužel jsme je nedali. Byli jsme jednu chvíli lepší, ve druhé třetině, ale nepadlo to tam,“ lituje mladý útočník a odchovanec havlíčkobrodského hokeje.

Právě on měl v úvodu druhé třetiny šanci zlomit bezbrankový stav. Po zaspání litvínovské obrany a přihrávce Richarda Diviše jel sám na branku, ale na gólmana Jaroslava Januse si nepřišel, stejně Marek Prokš na začátku třetího dějství v podobné situaci, ale za stavu 1:2 z pohledu domácího celku. „Ríša Diviš mi to výborně dal. Já jsem našlápl a náhodně jsem projel. Ale bohužel, asi mě rozhodil nějaký hráč Litvínova, pak už jsem střelu neovládl a někam jsem to poslal,“ popisuje celou situaci dvacetiletý útočník, jehož také mrzí dva litvínovské góly, které celý zápas rozhodly. „Byly to laciné góly. Při tom prvním jsme nechali chudáka Sábla (Lukáš Sáblík – pozn. aut.) samotného a soupeř puk dotlačil do branky. Druhý gól nevím, prý to tam nějak tečovali. Také to bylo laciné,“ uzavírá hodnocení osmého jihlavského barážového zápasu Ondřej Beránek.

Autor videí: Tomáš Lysý

Autor videa: HZStv1

Sdílejte článek