Myslím si, že až na pětiminutovou přestávku jsme byli lepší a zaslouženě jsme vyhráli, tvrdí Filip Stoklasa

První venkovní zápas v nové sezoně byl pro Duklu jedním slovem pozitivní. Od první třetiny pevně třímala opratě utkání ve svých rukou, postupem času se jihlavští hokejisté dostali až do čtyřgólového vedení. Daleká cesta na Slezsko se prostě vydařila. „Chtěli jsme od začátku dobře začít, což se nám povedlo. Myslím si, že 50 – 55 minut zápasu jsme byli lepší. Pak jsme měli pětiminutovou přestávku, kdy nás soupeř trošku zavřel, ale myslím si, že jsme zaslouženě vyhráli,“ hodnotí první venkovní trip v několika větách Filip Stoklasa.

Útočník, který do Dukly přišel z Přerova, vstřelil svůj premiérový gól v sezoně, jenž byl samozřejmě i premiérovou trefou v jihlavském dresu. A jeho branka stála za to. Jak uvedl její autor i nahrávající Filip Seman, šlo o hezký gól. „Semiš (Filip Seman – pozn. aut.) puk posunul na Káju (David Kajínek – pozn. aut.). Nevím, jak to udělal, ale přebruslil dva hráče a přihrál mi do situace dva na nikoho. Já to tam prostě s prominutím nahulil,“ vybavuje si naprosto přesně svůj zářez na pažbě. „Jsem za první gól rád. Trošku to z tebe spadne a je to pozitivní,“ doplňuje ke své premiérové brance. Svůj první gól v novém soutěžním ročníku si v Havířově připsal také obránce Filip Dundáček (jeho trefa byla vítězná) a Adam Zeman (jenž završil střelecký účet Jihlavy).

Povedený zápas si samozřejmě pochvaloval také další Filip v kádru Dukly, útočník Filip Seman. Důležitý je zejména plný bodový zisk. Přece jen po pondělním utkání jsme si řekli, že musíme zabrat a konečně bodovat za tři body. Zápas jsme jako tým odehráli výborně. Zodpovědně jsme bránili a soupeře moc do šancí nepouštěli,“ vypočítává plusy v utkání zkušený útočník. Nejenže Jihlava svému sokovi nedovolila vytvořit si příliš šancí, své naopak dokázala zužitkovat. „Do útoku se nám podařilo proměnit šance, čímž jsme získali jistotu na hokejky. Opravdu výborný zápas,“ říká „Semiš“ o nalezené pohodě zejména v proměňování gólových příležitostí. Protože i proti Benátkám měla Dukla šancí dostatek, leč vyhořela na jejich zužitkování.

Za vysokého čtyřgólového vedení sice začal AZet trošku hrozit, ale Filip Seman měl jasno, proč tomu tak bylo. „Havířov kousal, protože jsme dali na 4:0 a více jsme se soustředili na obranu. Oni měli více prostoru do útoku. Jsme dost zkušený tým na to, abychom se o výsledek nebáli, protože to je vždy cesta do pekel,“ ví moc dobře odchovanec havířovského hokeje.

Pro třicetiletého útočníka to byl specifický zápas. Ostatně jako vždy, když přijede do rodného Havířova, který je na jeho přízvuku po letech působení mimo rodné město a kraj stále dobře poznat. „Člověk se chce před rodinou a před známými vždy ukázat,“ přiznává upřímně. Pro Filipa Semana bylo nyní zápasové specifikum umocněno tím, že do klubu z rodného města se před sezonou vrátil obránce Daniel Seman, o sedm let starší bratr jihlavského útočníka. „Co vím, tak jsme proti sobě hráli jeden přátelák a jeden mistrák. Ale to už je tak deset let. On hrál za Třinec a já za Vítkovice,“ vybavuje si mladší z bratské dvojice poměrně přesně a pokračuje v hodně odlehčeném duchu. „Je super, že se takhle můžeme potkat, že vydržel tak dlouho hrát. A že mu to ještě tedy dlouho vydrží hrát v Havířově a budeme se potkávat více. Protože na ledě jsme moc soubojů na porovnání a popasování neměli,“ směje se Filip Seman.

Autor videí: Tomáš Lysý

Sdílejte článek