Byl to již jeho čtvrtý hokejbalový reprezentační start na mistrovství světa, z nichž první tři byly v mládežnických kategoriích U16, U18 a U20. Ze všech šampionátů si vždy odvezl cenný kov, ať už bronzový nebo stříbrný. Která medaile ho těší nejvíce? „Já je nijak nerozděluji, cením si všech medailí. Na každou z nich mám nějakou vzpomínku a je mi jedno, jestli je stříbrná nebo bronzová,“ říká se špetkou skromnosti Richard Peschout.
Bronz mezi seniory z pardubického mistrovství ho ale s určitou čerstvostí mrzí. „Bohužel jsem z toho ještě teď zklamaný, protože jsme všichni společně šli za tím zlatým snem. K naší smůle rozhodlo semifinálové utkání se Slovenskem, kdy jsme prohráli až v samostatných nájezdech. Je to o štěstí, a nám tam chybělo. Zůstali jsme právě my ti poražení,“ doplňuje se smutkem ve tváři při vzpomínce na okamžiky, které dělily české hokejbalisty od postupu do finále.
Richard Peschout válí už několik sezon v mládežnických týmech Dukly Jihlava, v uplynulé sezoně zaznamenal i premiérový start za A-tým. Jeho první sportovní kroky však před lety nevedly na led, ale právě na hokejbalové hřiště, kde jako malý odstartoval svoji hokejbalovou kariéru - až mnohem později se stal hráčem ledního hokeje. Možná proto má k tomuto sportu stále tak blízko. „Hraju ho od čtyř let. Šel jsem ve šlépějích bratra, jelikož hrál také hokejbal. Pak se rozhodl, že zkusí hokej. Bylo mi v té době dvanáct let a já jsem se rozhodl, že to také zkusím. To bylo v Pelhřimově. Zde se mi celkem vydařila sezona a dostal jsem možnost jít sem do Jihlavy a od té doby jsem tady,“ popisuje svůj přechod z jednoho sportu na druhý.
„Mám rád oba sporty. V podstatě je hokejbal lehčí a lepší v tom, že se jedná o amatérský sport. Hráči ho hrají po práci, s láskou a je jednodušší si najít angažmá. V hokeji buď člověk oslní a dostane nějakou smlouvu, nebo musí přemýšlet o něčem jiném,“ uzavírá rozdíly mezi ledním hokejem a hokejbalem.
Videorozhovor s Richardem Peschoutem nejen o letošním hokejbalovém MS
Autoři videa: Tomáš Lysý, Zdeněk Drla