Petr Svoboda (HC Dukla Jihlava):
Všichni jsme věděli o co se dnes hraje i Vsetín. Oba trenéři jsme se shodli na tom, že se zřejmě o extraligu budou rvát jen dva týmy, protože jde opravdu vidět rozdíl mezi první ligou a extraligou. Dnes to bylo strašně důležité utkání. Sice jsme dali Vsetínu dvoubrankové vedení, ale musím říct, že kluci tomu šli naproti. Vím, že je to těžké říct, ale tvrdím, že jsme chtěli víc vyhrát. Měli jsme i štěstí, které se k nám v minulých zápasech trošku otočilo zády. Klukům musím poděkovat. Vsetín hrál dnes parádně, ale toho štěstíčka jsme měli více my.

Luboš Jenáček (VHK Vsetín):
Co k tomu říct? Kdo neviděl, neuvěří. Je to jako zlý sen. Tohle je hokej, občas se to bohužel stává, ale na této úrovni by se to stávat nemělo. Navíc při takové důležitosti utkání. Vedli jsme doma 3:1 deset minut před koncem bez toho, aby jsme Jihlavu pustili do šancí. Ale pak se pro mě nepochopitelně hosté dostali dvakrát z hloubky hřiště do plné naší obrany a skončí to tak, že jejich hráč jde sám na brankáře a trefí to na dlouhou tyč. Podruhé šli dokonce sami dva a puk si dají do prázdné klece. Mě tohle hlava nebere. Nechápu to. Musíme se na tohle ještě podívat na videu, protože to samozřejmě nebyla jedna chyba. Byl to sled několika po sobě jdoucích chyb. Najetí hráče, zpomalení hráče, vystoupení proti útočníkovi, ani jedno se nestalo. Bohužel ani beci nezvládli svoji úlohu. Byly to dva naprosto laciné góly. Kdyby nás Jihlava nějak vybagovala, zavřela v pásmu, tak by to člověk ještě nějak pokousal, ale takhle to je kruté. Čtvrtý gól byl od mantinelu nahozený kotouč, kde gólman zřejmě nic neviděl a zapadlo to do sítě. Bohužel je to i o osobní statečnosti hráčů. Padat do střel, tak jako nám to ukázala Jihlava, kdy ze začátku zápasu jsme hráli pět na tři a jeden z jejich klíčových hráčů (Jícha pozn. aut.) padl Ščotkovi do dvou střel. U nás bohužel takové situace jdou vidět jen velmi zřídka. My se asi bojíme puku, nevím, ale podle mě toto natrénovat nejde. Je to o srdci, o tom, že se kluk položí do střely a nebojí se rány. Bohužel my takových hráčů máme strašně málo. Myslím, že dopředu hrajeme dobře a šance si umíme vytvořit. Bohužel dozadu je to po celou sezónu horší. Jsme hodně smutní. Nicméně jsou ještě čtyři zápasy a my se pokusíme o nemožné, i když bude strašně těžké kluky psychicky zvednout. Aby jsme zůstali alespoň ve hře, tak musíme dvakrát zvítězit venku. Věřím, že to zvládnéme a pojedeme se do Jihlavy ještě poprat o záchranu.