Peťo, shodneme se, že osud zápasu určila první třetina, která se nám vůbec nepovedla?
Určitě máte pravdu. Občas se může stát, že přijde takový první gól, kdy to soupeř takhle trefí. Ale nám nešly nohy a kvůli tomu nám utekla celá první třetina.
Čím si to vysvětlit? Není důvod být ustrašený, venku nám to jde, vyhráli jsme tam třikrát v řadě, dovezli jsme výhru z Vrchlabí, Slavie i Sokolova…
Dobrá otázka. Kdybych na ní věděl odpověď, tak Vám jí povím. Asi je to otázka koncentrace, třeba se nutit do práce a pořád makat nohami. Bolí to, ale třeba se do toho nutit, být odpovědný a nedostávat tolik branek.
Nesvazuje nás nyní i domácí prostředí, když se nám nyní třikrát v řadě doma nepodařilo vyhrát?
Myslím si, že ne. Každý jsme se těšili na fanoušky, protože minulou sezonu se hrálo bez nich. Nyní mohou chodit a doma se nám nedaří. Těžko vysvětlovat, čím to je. Víme, že hokej umíme hrát a umíme vyhrávat, ale bohužel doma to nyní nejde, jak bychom chtěli.
Do dalšího zápasu ve středu na ledě Ústí si ale můžeme vzít bojovnost z druhé a hlavně třetí třetiny…
Když to nejde hokejově, tak aspoň bojovnost musí být. Ve druhé a třetí třetině jsem se zlepšili, jenže pak nám puk nespadne do branky, trefujeme břevna, z tlaku nemůžeme dát branku a možná nás opustí i trošku štěstí.
Český rozhlas: Není při přesilovkách třeba i nějaká přihrávka navíc, jako třeba při přesilovce pět na tři nebo poté šest na čtyři? Když hraje roli psychika, nedaří se někdo se bojí zakončit?
Nevím, jestli se někdo bál zakončit nebo jestli byly nějaké přihrávky navíc. Věděli jsme, že jejich brankář chodí hodně ven, tak jsme nechtěli zbytečně střílet přímo do něj. Snažili jsme se přihrávku posunout, udělat něco navíc, aby brankář nebyl v dráze střely. Ale nevyšlo to. Snad další zápas bude lepší.
Sestřih zápasu: HC Dukla Jihlava – LHK Jestřábi Prostějov 1:4