Prokletí jihlavské arény trvá. Dukla padla doma potřetí za sebou

Aleš Totter (LHK Jestřábi Prostějov): Jihlava má kredit. Jak jsme se zde před tiskovkou bavili, tak loni byla v šestém finále jeden odraz puku od extraligy - na tom zápasu jsem byl. Dukla je výborný a výborně koučovaný tým. Věděli jsme, že nyní ztratila dva domácí zápasy, přičemž proti Třebíči také s nešťastným odrazem. Tušili jsme, že bude těžké Duklu potřetí v řadě porazit doma. Musíme být pokorní. Měli jsme dobrý start a pomohl nám gól Tomáše Jiránka, který se vrátil na stadion a hned dal branku. To určilo ráz první třetiny. Soupstředili jsme se na její start a měli jsme i více šancí. Mohli jsme vyhrát více, ale neproměnili jsme naše šance. Od druhé třetiny se Dukla zlepšila, my začali prohrávat buly, neposouvali jsme tak rychle puky a neposílali jsme je do daných prostorů. V tom byli domácí lepší. Ale naší obětavostí a díky speciálním formacím jsme udrželi stav 3:0. V našem týmu dnes nebyl špatný hráč, všichni bojovali a byla radost se dívat na naší obětavost. Ta rozhodla. Domácí trenéři udělali v závěru třetí třetiny výborný tah, kdy odvolali brankáře a zesílili svojí přesilovku. Dostali tím i fanoušky do hry a měli pasáž čtyř minut, kdy puk poskakoval v brankovišti. Kdyby dali branku dříve nebo za stavu 0:3, tak by se zápasem dalo něco udělat. Domácí se tím zvedli, ale my jsme utkání obětavostí dohráli. Jsem pyšný na tým a těší nás výhra za tři body.

Viktor Ujčík (HC Dukla Jihlava): Začali jsme stylem, jako v sedmém rozhodujícím utkání loňského finále s Kladnem. Soupeři jsme totiž darovali první třetinu a vůbec náš výkon nebyl nápisu HC Dukla Jihlava, co máme na prsou. Prohráli jsme sice před tím dva domácí zápasy, ale nehráli jsme úplně špatně a smolným gólem se otočil zápas proti Třebíči. Nicméně je pro mne zcela nepochopitelné, že po prvním inkasovaném gólu při prvním střídání se tým zboří jak domeček z karet. Přestaneme plnit věci, které jsme si řekli před zápasem a které nás mohly dovézt k úspěchu. Ukazovali jsme si, jak Prostějov hraje buly v útočném pásmu a co bude po nich následovat, jenže právě po těchto vhazováních dostal soupeř dvě tři gólovky. Mohli jsme první třetinu prohrát ještě více - za mě byla tato třetina ostuda. V kabině jsme si řekli, že musíme hrát úplně jinak, pokud chceme se zápasem něco udělat. Dostali jsme se nějakým způsobem do hry, snažili jsme se, jenže nevyužité šance a další věci okolo byly trestem za náš vstup do zápasu. Na to si musíme dávat pozor a pokud chceme být v sezoně úspěšní, nesmíme prohrát doma třikrát za sebou.