Rozhovor s Hráčem měsíce

Jak ty osobně hodnotíš minulý měsíc? Na jeho začátku jsi vlastně ještě působil v Třebíči, Dukle se moc nedařilo, pak jsi se vrátil, odchytal jsi pět zápasů a všechny skončily naším vítězstvím...
V půlce listopadu, patnáctého, končil ten měsíční přestup. V Třebíči jsem v tu dobu odchytal asi dva zápasy, protože jsme se tam se Standou střídali. Pak jsem přišel sem, chytal jsem, vyhrávalo se. Byla tam série těch pěti zápasů, mančaft šlapal, klukům se dařilo. Určitě rozhodovalo více okolností, trochu štěstí, tým se dostal do herní pohody a udělala se taková šňůra zápasů. Myslím si ale, že je to určitě výsledkem týmové práce.

Pak ale listopad skončil, přišel prosinec a hned v prvním utkání v Chomutově Dukla prohrála a ty jsi byl střídán. Takže listopadové kouzlo bylo zlomeno?
Tak nad tím jsem se ani nijak nepozastavoval. Nesledovali jsme, jestli je listopad, nebo prosinec, protože jsme šli zápas od zápasu, abychom uhrávali body. Že skončila vítězná série právě koncem listopadu je tedy spíš shoda náhod.

Vraťme se ještě k tomu tvému angažmá v Třebíči. Skoro jako bezejmenný druhý brankář Dukly jsi byl na měsíc vyměněn za Petra Altrichtera, zkušeného útočníka. Jak tě v Třebíči vlastně přivítali? Cítil jsi na sebe nějaký tlak nebo ty sám, cítil jsi nervozitu?
Byl to příchod do jiného mančaftu, kde jsem znal vlastně jen Standu Nerudu a pár kluků. Standa mě tam trochu uvedl. Po téhle stránce je vždy potřeba mít v tom týmu nějakého známého spoluhráče, kamaráda, který člověka trochu do problémů toho mančaftu zasvětí. To určitě každému pomůže. A mně s tím pomohl Standa.

Říkali ti nějak trenéři, co by od tebe chtěli? Určili třeba nějakou taktiku?
Žádná taktika nebyla daná, trenéři vždy jen den předem, nebo před tréninkem, určili, kdo půjde do brány, abychom se na to připravili. A nějaká specifická taktika tam nebyla. Systém hry je v Třebíči podobný, pouze domluva s těma hráčema byla jiná, ale to je jen o zvyku. Vždyť šlo o nové spoluhráče. Řekl bych, že tohle je ale všude stejné a že vždy jde jen o komunikaci mezi spoluhráči. A ty momenty na ledě? To je o tom zařvat si, domluvit se, tam nebyl problém.

Jak tě přijali třebíčští fanoušci?
Já jsem třebíčský fanoušky znal vždy jen jako fanoušky soupeře a teď jsem tam vlastně byl jako domácí. Samozřejmě je jiný hrát na cizím hřišti, kdy lidi fandí svým, ale teď jsem byl na domácí půdě. Jsou tam fanoušci jako kdekoliv jinde, když se dařilo, fandili parádně, povzbuzovali, hnali mančaft dopředu. Třeba při zápase s Kladnem, který se nakonec prohrál, se fanoušci zachovali parádně, fandili až do poslední minuty. Já si myslím, že to ke sportu patří, ať už se hraje v Chomutově, kde jsou dobří fanoušci, v Liberci, kde chodily návštěvy, tak to tomu hokeji určitě prospívá. Když tam fanoušci jsou, a když jasně fandí domácímu týmu, jsou určitě hráčem navíc. A řekl bych, že i ostatní hráči se snaží podat lepší výkon, než když je tam málo lidí a komorní atmosféra.

Kvapem se blíží Vánoce, můžeme se zeptat, o co jsi napsal Ježíškovi? Jaké máš předvánoční přání?
Asi jako každej jinej člověk, přál jsem si zdravíčko všem lidem. A ty soukromý? Já nevím, aby se člověku dařilo to, co si třeba předsevzal do nového roku. Ale jak říkám, většina se odvíjí právě od toho zdravíčka. Takže hlavní přání do nového roku je určitě všem lidem hodně zdraví. A po sportovní stránce? Dojít s Duklou co nejdál, prokousat se playoff až do té vysněné baráže.

A kdyby sis měl vzpomenout na svůj nejoblíbenější dárek, který jsi kdy dostal?
Z dětství? Tak to určitě byla nějaká sportovní věc. U mě to byla především hokejka, nebo nějaká výstroj. Když jsem byl mladší kluk, tak jsem měl z tohohle vždy největší radost. Dnes už ale vím, že je potřeba se radovat z každého dárku, protože když je dán od srdce, tak určitě potěší i ten sebemenší.

Jak vlastně vypadají Vánoce u sportovců? Jak se skloubí štědrovečerní večeře a vánoční cukroví se životosprávou?
Máme asi dva, tři dny volna, pak se zase začíná trénovat a za další čtyři dny se hraje. Na Štedrý den máme bramborový salát s kaprem. To si dáme, jako každý, pořádně do trumpety. Potom je další den a to už zase musíme myslet maličko dopředu. Protože na tom těle jsou ty Vánoce s tím cukrovím určitě znát. Nějaké to kilo, kilo a půl, se za ty dva, tři dny nabere. Ale Vánoce jsou jednou do roka a tak jde i ta životospráva na svátky trošičku bokem, protože odepřít si to by byla určitě škoda!

Děkujeme za rozhovor a i tobě přejeme hodně zdravíčka, štěstíčka a nejen sportovních úspěchů.

Sdílejte článek