Marián Morava: "Češi hokeji rozumí!"

Ty jsi v loňské sezóně působil ve druhé nejvyšší německé soutěži, v týmu EHC Freiburg. Mohl bys pro zajímavost srovnat české a německé fanoušky? Je mezi nimi nějaký rozdíl?
Rozdíl mezi českým a německým fanouškem určitě je. Český fanoušek, když se nedaří, tak začne hudrovat a jsou situace, kdy začne fandit druhému mančaftu. Tohle se v Německu nestane. Německým fanouškům se občas taky hra nelíbí, jsou naštvaní, ale že by se snížili k tomu, aby začali fandit soupeři, to jsem nezažil. Na druhou stranu, v Německu je vyloženě populární pouze fotbal. Třeba i ti lidi, co chodili na hokej, tomuhle sportu zas tolik nerozumí. Určitě ne tak, jako fandové v Čechách, kde hokej patří mezi nejpopulárnější sporty. Němečtí fanoušci uznávali spíš takové ty souboje, když byl nějaký tvrdý střet, nebo když dal někdo vyloženě gól. Z takového hráče pak byli na větvi, ale že třeba čtyřicet minut v zápase odklouzal a pro mančaft neudělal prakticky nic, nevybojoval byť jen jediný puk, to je nezajímalo. To naopak naši lidi kolikrát ocení i hráče, který bojuje pro tým, vyhodí puk v oslabení... Takže bych řekl, že ten český fanoušek je v hokeji vzdělanější. Je prostě vidět, že Češi hokeji rozumí!

Když už jsi mluvil o fotbalu, sleduješ ty osobně i jiné sporty, než hokej?
Já sám jsem velkým příznivcem fotbalu, takže určitě právě fotbal. V Jihlavě se čas od času zajdu podívat na PSJ. No a v televizi sleduji většinu sportů.

Tvůj bratr Michal hraje hokejbal. Věnuješ pozornost i jemu?
Samozřejmě, když mám čas a vyjde mi to, přijdu se na hokejbal rád podívat. A bráchovi fandím.

V letošní sezóně ti to zatím moc nešlo. V Třinci jsi v podstatě nehrál, v Opavě se ti taky moc nedařilo...
Kdo říkal, že se mi v Opavě nedařilo?

No, při pohledu na statistiky...
Statisticky mi to zatím nevychází ani tady v Jihlavě. Ale myslím si, že v Opavě jsem si odehrál to svoje a trenéři tam se mnou byli spokojení. Teď ale hraju doma, za Duklu, a jsem tomu rád. V Třinci jsem totiž nedostal prakticky žádnou šanci a už jsem z toho byl docela psychicky na dně.

A kdybys měl srovnat Duklu před svým odchodem a teď?
Dukla patří k předním týmům první ligy, tak tomu bylo před mým odchodem a je to tak i teď. V poslední době se udělaly solidní výsledky, jsme nahoře a bojujeme o druhé místo. Rozdíl je v tom, že sestoupilo Kladno, které si udrželo prakticky stejný mančaft, co hrál loni extraligu. A nehrál ji až zas tak špatně, vždyť do baráže spadl prakticky až v posledním kole. Takže to Kladno je trošku jinde, než ostatní mančafty první ligy.

Velkou změnou ale prošlo vedení Dukly. Změnil se jednatel klubu, noví jsou i trenéři. Místo trojice Holík - Svoboda, Dvořák je tu nová dvojice Režnar - Vlk. Se druhým jmenovaným jsi vlastně v minulosti i nastupoval v jednom mužstvu. Můžeš staré trenéry srovnat s novými?
Jsem tady pouze měsíc, takže je těžké to zatím porovnávat, ale zásadní rozdíl je asi v tom, že pan Holík byl takový trenér, jaký byl - autoritativní. Co řekl, přesto prostě nejel vlak. A teď, když je tu pan Režnar s Vlčákem, jsou tu trenéři, se kterými se dá komunikovat. Uznají i jiný názor než jen ten svůj.

Právě trenéři by tě mohli, v případě, že by se Dukla střetla s Třebíčí, nominovat či nenominovat do zápasu. Jak by ses před takovým utkáním cítil? Byl by nějak psychicky náročnější?
Nevím, jestli by to bylo psychicky náročnější, ale ten zápas by určitě více sledovala média a byl by tak určitě jiný, než ty ostatní.

Od tvého návratu tě stejně média pozorně sledují. Myslíš, že si tě teď víc všímají i rozhodčí?
Myslím si, že rozhodčí se ke mně chovají úplně stejně, jako před tím. Každý hráč má prostě svou jmenovku a ke každému hráči se rozhodčí chovají jinak. Když to jde, snažím se je dostat na svojí stranu, aby když tak to oko trochu přihmouřili.

Oni vůbec rozhodčí... K jejich výkonu je občas zbytečné se vyjadřovat, ostatně v Čechách bylo zavedeno pravidlo, které jejich kritiku omezuje. Dvacetčtyři hodin po zápase o nich hráči a trenéři nemohou mluvit. Co si o tom pravidle myslíš?
To pravidlo se udělalo z toho důvodu, že v nejbližších hodinách po zápase jsou ty emoce mnohdy hodně veliké a že když se občas něco řekne přímo po zápase a druhý den si to člověk přečte v novinách, tak se až kolikrát diví, co že to řekl.

Dobrá, ale co ty osobně si o tom pravidle myslíš? Je dobré?
Nevím, jestli je to dobré, ale prostě je to pravidlo. Brání se jím těm zbytečným emocím.

Na závěr si před Vánoci neodpustíme dvě otázky kolem těchto svátků. První, jaký byl pro tebe dárek, na který nejraději vzpomínáš?
Vzpomínám si, že jednou jsem si přál pod stromeček lyže. Ty jsem dostal a tak jsem byl velice spokojen.

A co by ti udělalo největší radost letos?
Já nevím, žádný vysněný dárek nemám. Uvidíme, co Ježíšek přinese...

Děkujeme za rozhovor a přejeme ti, ať ti Ježíšek nadělí co nejhezčí dárečky. Hezké svátky!