Nemá cenu držet něco pod pokličkou, tvrdí Jaroš

Trápil jste se kritikou, která přišla po zveřejnění všech vašich novinek?
Mrzí mě, když slyším ironické hlasy: no hlavně, aby ti pak chytali černé puky. Já chci říct, že tohle všechno jsme zařadili do přípravy, abychom procvičili postřeh gólmanů. Je jasné, že v zápase je to pak vždycky o něčem jiném. Střílí se ze všech úhlů, kdykoliv může být puk tečovaný. Nikdo nemůže čekat, že naši brankáři budou sbírat jednu nulu za druhou.

Ono to skoro vypadalo, jako byste trénovali jenom postřeh. Co třeba takové nabírání fyzické kondice?
Samozřejmě, že kluci měli i posilovnu. Ale na druhou stranu, gólmani zase nepotřebují naběhat spoustu kilometrů. Pro ně je důležitější právě ten postřeh. Myslím, že všechny ty prvky pro ně můžou být jenom přínosem.

Jak byste reagoval, kdyby si vaši svěřenci odmítli před střelbou sundat helmu?
No určitě bych je do toho nikdy nenutil násilím. Vždycky klukům řeknu, co se mi líbí, co bych chtěl vylepšit a jak. A čekám nějakou reakci. Pokud je něco proti jejich vůli, tak hledáme kompromis. Ale třeba Milan Řehoř s chytáním bez helmy souhlasil okamžitě a Vráťa Vajner se k němu pak po dvou dnech přidal taky.

Přesto se to mnohým může na první pohled zdát jako velký hazard se zdravím...
A přitom to tak vůbec není. Spoluhráči na ně střílí z bezpečné vzdálenosti. Navíc jde o kvalitní střelce, kterým gólmani věří.

Ovšem například bývalému vynikajícímu českému brankáři Jiřímu Holečkovi se vaše metody moc nezamlouvají. Ten se nedávno nechal slyšet, že jde o americké manýry...
Já bych to řekl takhle: my jsme v tomhle směru hrozní puritáni a neradi přijímáme jakékoliv novinky, teď budu mluvit konkrétně o gólmanech. A proto jsme taky tam, kde momentálně jsme. Čeští, slovenští i ruští gólmani za zbytkem Evropy hodně pokulhávají.

Máte na mysli například v porovnání se Švédy a Finy?
No jasně, jen se podívejte na jejich gólmany, ti chytají úplně jinak. A taky je o ně mnohem větší zájem. Důvod je přitom jasný, oni už x let používají věci, které v Americe a v Kanadě fungujou.

A zase jsme u těch amerických manýrů...
Ale já si nemyslím, že by v Kanadě a Americe byli hloupí lidi, co se týká hokeje. Oni vždycky hledají nové cesty, jak se zlepšovat a zdokonalovat. My se honosíme tím, že jsme kdysi vychovávali dobrý gólmany, a proto musíme zákonitě vědět všechno. Jenomže to je chyba. Stačí se podívat na internet a hned zjistíte, kolik přibylo nových pomůcek a jak jde všechno dopředu.

Jestli se nepletu, tak byste měl už za pár dnů působit jako jeden z lektorů v letní brankářské škole v Pelhřimově...
To je pravda. Kurz začíná někdy 13. července a potrvá týden.

Paradoxně právě tahle akademie nese název Jiřího Holečka, který je také hlavním trenérem. Jak se těšíte na setkání s ním?
(usmívá se) Určitě se těším, protože jsem ještě neměl tu čest se s panem Holečkem setkat. Věřím, že až mu budu moct mezi čtyřma očima vysvětlit, jak to ve skutečnosti děláme a proč, tak nebude tak úplně proti. Ony někdy média dokážou věci interpretovat malinko jinak, než to ve skutečnosti je.

Takže s sebou klidně vezmete bílé puky a síťky?
Samozřejmě. Mám tyhle věci objednané a doufám, že do té doby dorazí. Pokud ne, rád vezmu ty, co máme na Dukle.

Kvůli letní škole jste se musel vzdát týdne dovolené...
To mi vůbec nevadí. Hokej je moje práce i koníček a s klukama tam budu rád.

Vraťme se ještě na chvilku k vašim metodám. Také se objevily reakce, že byste se s nimi neměl chlubit, že by bylo lepší držet je pod pokličkou...
Jsem přesvědčený, že pokud chceme dostat český hokej na nějakou solidní mezinárodní úroveň, tak by spolu měli trenéři komunikovat a vyměňovat si svoje zkušenosti. Nemá cenu něco tutlat pod pokličkou. Navíc, když vám dá šéfkuchař z luxusního hotelu recept, tak to taky ještě neznamená, že připravíte jídlo stejně jako on.

Nedávno jste naznačil, že máte připravené minimálně další dvě novinky i na led. Neprozradíte alespoň trochu, o co půjde?
Mohl bych nastínit třeba to, že bílé puky se střílejí z jednoho místa a člověk se musí soustředit na to, aby ho sledoval. A tohle budou věci, které by měly simulovat situace, kdy má brankář zakrytý výhled a puky se před ním tečují. (směje se)

Veškerou pozornost v přípravě na sebe zatím strhával první gólman Milan Řehoř, ale kompletní tréninkovou zátěž absolvoval i Vratislav Vajner. Co byste o něm řekl?
Já bych chtěl Vráťu moc pochválit, protože se hodně zlepšil. Když jsem ho viděl poprvé, tak jsem si řekl: no dobrý, je to juniorský gólman, který se pohybuje někde v průměru. Ale ke konci sezony šel najednou strašně nahoru. A v suché přípravě byl schopný dělat úplně všechno.

Takže s ním v Dukle počítáte?
Určitě. Při střelbě se mi moc líbil. Podle mě má budoucnost. Proto taky chceme, aby v sezoně chytal ve druhé lize a byl v pořádném zápasovém zatížení. To už ale bude záležet na něm, jak se ve druholigovém týmu popere o post jedničky. Já každopádně myslím, že je to pro Duklu perspektivní gólman.

Začátek nové sezony se blíží, nemáte přeci jenom lehké obavy z toho, jak se vašim svěřencům v úvodu povede? Zvlášť po loňských nepříliš dobrých zkušenostech...
Zrovna před pár dny jsem o tom přemýšlel. Řeknu to takhle: vím, co děláme, a klukům věřím. Minulý rok byl slabší začátek způsobený trošku tím, že mužstvo bylo nové, kluci se seznamovali, hledali. A navíc Milan měl nějaké problémy mimo led. To už je teď naštěstí vyřešené, takže se všichni těšíme a obavy z nějakého tragického vstupu do sezony absolutně nemám.

Sdílejte článek