Naše juniorka je nejkvalitnější, tvrdí přesvědčivě Totter

Máte za sebou přípravu, v níž jste jenom třikrát prohráli, takže asi převažuje spokojenost...
V přípravě rozhoduje především herní stránka. My se rozhodli pro agresivní styl, s napadáním, dohráváním soubojů a rychlou koncovkou. Prohráli jsme tři zápasy, ale i v nich jsme byli lepší. Jenom nám chvilku trvalo, než jsme vyladili střelbu. Jinak abych se vrátil k té otázce, ano jsme spokojeni.

Dá se říct, že za celou dobu jste se vlastně vyloženě zlobil na svoje svěřence jenom po zápase s Havlíčkovým Brodem. Přitom jste ten souboj vyhráli vysoko 6:1...
Jenomže ten výsledek hře vůbec neodpovídal. Brod bude v lize jedním z našich největších soupeřů a my jsme mu v tom zápase dovolili, aby nás dostal pod tlak. To, že jsme brzy vedli 5:1 nebyla ani tak naše zásluha, jako spíš slabší den brodského gólmana.

Od koho, kromě Rebelů, ještě očekáváte, že vám cestu za postupem pořádně znepříjemní?
Nevím. Prostě loni postupoval Šumperk a druhý skončil Havlíčkův Brod, takže asi hlavně ten. Navíc jde o regionálního soupeře, který zápasy s Jihlavou strašně prožívá. To bylo hodně vidět i v přípravě.

Nicméně velmi důležité budou určitě i první dva zápasy v sezoně. Máte představu o tom, jak hraje Frýdek a Přerov?
No, ono není jednoduché něco o soupeřích sehnat. Třeba my v Jihlavě máme jeden z nejlepších webů vůbec, kde najdete všechny naše zápasy i s hodnocením. Ale u většiny ostatních to tak není. Když jsme hledali výsledky Frýdku, tak jsme našli jenom asi tři, ale z toho se nedá moc zjistit.

To znamená, že jste se na úvodní soupeře nijak zvlášť nepřipravovali?
Do každého zápasu půjdeme s tím, že ho chceme vyhrát. A pokud myslíme na postup, tak musíme porazit každého. Jednoduše řečeno, hlavně doma chceme vnutit soupeři naši hru, takže se budeme soustředit sami na sebe. Jak už jsem zmínil, informace se shánějí těžko. A abychom někam volali? To by se nakonec obrátilo proti nám. Soupeř by si mohl myslet, že z něj máme strach.

Z vašich slov čiší jednoznačné přesvědčení, že se vám ten postup podaří. Není příliš obvyklé dávat si takové cíle. Nebojíte, že vám to pak někdo vyčte?
K tomu samozřejmě může dojít. Já jsem ale zvyklý na velký tlak, mnohem větší, než je tady v Jihlavě. Vytvářím si ho sám na sebe a tudíž i na tým. Úkol je daný, tak nevím, proč bych měl říkat, že budeme hrát druhý nebo třetí místo a pak se uvidí. Myslím, že naše juniorka je nejkvalitnější, i když jsme zatím odehráli jenom přípravu, a zasloužila by si postoupit do extraligy.

Letos je ovšem cesta vzhůru podstatně těžší než v uplynulých letech...
Samozřejmě, čekala by nás ještě baráž. Ta se zatím v juniorech nikdy nehrála a pro všechny to tedy bude výborná zkušenost. Cesta je pro každý tým stejná a my po ní půjdeme postupně. Nejprve musíme vyhrát ligu, takže nemá cenu se teď zabývat baráží. Každopádně je to pro nás výzva.

Vzhledem k tomu, že jste v přípravě většinu soupeřů snadno přehráli, nemáte strach z nějakého přílišného uspokojení týmu?
Možná trošku toho uspokojení tam může být, ale to už bude záležet na mně a Patrikovi Augustovi (asistent – pozn. red.), abychom kluky pořádně namotivovali. I když já si myslím, že samotný začátek soutěže pro ně bude dostatečnou motivací.

V posledních dnech jste tedy byli s kolegou hlavně psychologové?
Každý trenér musí být psycholog a komunikovat s týmem. Že bychom chystali nějaké speciální věci, to ne. Podle mě je náš tým dost zkušený a dost chytrý, má charakter. Takže si určitě sám srovná, že pátek a neděle pro nás budou hodně důležité.

Když se ještě na chvilku vrátíme k přípravě, několik vašich svěřenců si vyzkoušelo i zápasy za A-tým. Nebylo toho na ně chvílemi až moc?
Pokud hráli za áčko, nehráli za juniorku. Celkem si ty zápasy vyzkoušelo pět hráčů a každý tam odvedl kus práce. Samozřejmě mistrovských utkáních by na ně ten tlak byl silnější. Většinou jsme ale áčko jenom doplnili, aby si zahrály čtyři pětky.

Nicméně trenéři si výkony mladíků pochvalovali, to vás určitě muselo potěšit, ne?
Určitě. Jde o to, že v áčku je dost starších hráčů, kteří přípravu moc nemilují a to svoje nasazení načasují až na sezonu. Tudíž nadšení a chuť juniorů může v tu chvíli ukázat, že jsou na tom líp. Všechno je to otázka motivace. Ale samozřejmě, kdyby nebyli kluci dobře trénovaní, tak by to nezvládli. Tím nechci říct, že je to jenom naše zásluha, třeba Dan Kotlík na sobě poctivě pracuje i mimo led. A spousta dalších.

Tvrdíte, že šlo vlastně jenom o chvilkové doplnění kádru „áčka“, trenéři ovšem naznačili, že například patnáctiletý David Musil by se do sestavy mohl dostat častěji...
Všichni, myslím dobře viděli, že by to místo v sestavě asi měl. Ale za dva měsíce u něj může přijít k nějakému fyzickému poklesu. Taky začal chodit na gymnázium, tak aby hned na začátku nezameškával. To všechno je na zvážení rodičů a trenérů. Já bych nerad, abychom ho nějak moc posouvali dopředu a tím ho vlastně nebrzdili. Mentálně by toho na něj mohlo být moc.

Vy jste do Jihlavy přišel v létě z pražské Sparty, nestýská se vám po velkoklubu?
Moje mamka se mě vždycky, když přijedu jednou za čas domů, zeptá na dvě věci. Je to lepší ve Spartě, nebo v Jihlavě? A já ji říkám, že v každém klubu je to jiný. No a druhá otázka: Jsi tam šťastný? Na což odpovídám, že jo. I hráčům jsem to řekl. Jsem šťastnej tím, jak oni pracují, jak mi to vracejí výkonama na ledě, těším se na každý trénink. Opravdu se mi tady líbí.

A překvapilo vás něco po příchodu do Dukly? Ať už pozitivně, nebo negativně?
Jsem mile překvapený z kvality juniorského kádru. Opravdu, protože jsem předtím slyšel jenom samé negativní věci. Taky musím zmínit to, jak se o nás vedení klubu perfektně stará. Jenom mám občas pocit, že tady osobnosti do hokeje až moc mluví. Je tady jednatel a sportovní manažer, ti by měli mít odpovědnost. Ne, že jim do toho bude mluvit ještě dalších šest nebo sedm lidí.

Když jste kývl na nabídku Jihlavy, byl jste pro většinu lidí naprosto neznámý trenér. Teď je o vás naopak poměrně dost slyšet...
Samozřejmě tady se vždycky preferoval nějaký jihlavský patriotismus, takže mě nikdo neznal. Známý jsem až teď díky tomu, že každý druhý den dávám nějaké rozhovory, volají mi novináři před i po zápasech. (usmívá se)

V poslední době vás je občas vidět i na tréninku 6. třídy...
S těma děckama je to zase o něčem jiném, komunikujete s nimi jinak. Třeba včera nepřišla družinářka, tak jsem je odváděl do školy. Po cestě jsem stačil zjistit, jakou učitelku mají nejhezčí, která je nejtvrdší angličtinářka a že třídní docela jde. (směje se) Přijdu na jiné myšlenky, je to příjemná změna a vůbec mi to nevadí.

Sdílejte článek